Le­gen­da žán­ru. Man­ga, kte­rá in­spi­ro­va­la spous­tu dal­ších děl a po­moh­la utvo­řit sci-fi žánr do po­do­by, ja­kou má­me dnes rá­di. Sa­ma se do­čka­la po­kra­čo­vá­ní, dvou kri­ti­ky uzná­va­ných ani­mo­va­ných fil­mů, ně­ko­li­ka se­ri­á­lů a no­vě i holly­wo­od­ské fil­mo­vé adap­ta­ce. To je Ghost in the Shell. Čes­ké­ho vy­dá­ní se mu ovšem do­sta­lo te­pr­ve ny­ní dí­ky na­kla­da­tel­ství Crew. Má ta­to man­ga co na­bíd­nout i v dneš­ní do­bě, ví­ce jak čtvrt sto­le­tí po pů­vod­ním vy­dá­ní?

Nejdří­ve se za­mě­ří­me na pří­běh. Ten chy­bí. Tak tro­chu. Ce­lá kni­ha je totiž pou­ze sou­bo­rem na se­be ni­jak ne­na­va­zu­jí­cích po­ví­dek. Te­pr­ve po­sled­ní tři ka­pi­to­ly jsou pro­vá­zá­ny zá­sad­něj­ší pří­bě­ho­vou li­nií o Lout­ká­ři, kte­rou zná­me z fil­mo­vých adap­ta­cí, kde by­la ovšem po­ja­ta tro­chu ji­nak. Ky­ber­pun­ko­vé po­víd­ky se ode­hrá­va­jí v To­kiu bu­douc­nos­ti. Li­dé si na­hra­zu­jí čás­ti tě­la umě­lý­mi a do­ko­na­lej­ší­mi pro­té­za­mi, do­kon­ce si i vy­lep­šu­jí moz­ky, čímž si jed­no­du­še ře­če­no pře­tvá­ří hla­vy v rou­te­ry pro rych­lej­ší sur­fo­vá­ní na in­ter­ne­tu. V tom­to svě­tě, kde je tě­lo vní­má­no pou­ze ja­ko sko­řáp­ka pro lid­ské­ho du­cha, se roz­vi­nul ta­ké ky­ber­te­ro­ris­mus. Hac­ko­vá­ní moz­ků je sa­mo­zřej­mos­tí.

Sle­du­je­me te­dy ře­še­ní pří­pa­dů ky­ber­ne­tic­kých zlo­či­nů z po­hle­du spe­ci­ál­ní jed­not­ky Sek­ce 9. Pří­běhy ma­jí pře­kva­pi­vě i v dneš­ní do­bě co na­bíd­nout. Od pros­té­ho vzpou­ze­ní se ro­bo­tů pro­ti je­jich stvo­ři­te­lům se kni­ha do­stá­vá i k na­to­lik za­jí­ma­vých ná­pa­dům, ja­ko je ko­pí­ro­vá­ní lid­ské­ho du­cha. Pří­běhy jsou na­víc protka­né leh­kým fi­lo­zo­fo­vá­ním a do­nu­tí vás za­mys­let se nad lid­ským ži­vo­tem. Pře­de­vším pak v po­sled­ní čás­ti kni­hy to­čí­cí se ko­lem Lout­ká­ře čte­nář do­stá­vá pl­nou ná­lož slo­ži­té­ho di­a­lo­gu a mo­zek pře­mýš­lí na pl­né ob­rát­ky. Sle­do­vat di­a­lo­gy a děj v kni­ze cel­ko­vě ne­ní zrov­na jed­no­du­chý úkol, žád­nou od­de­chov­ku ne­o­če­ká­vej­te. Svůj po­díl na tom bo­hu­žel má i fakt, že au­tor mís­ty ne­zvlá­dá uko­čí­ro­vat svůj vy­pra­věč­ský um, pří­běh ne­ply­ne tak, jak by měl, a čte­nář se tak mů­že ztrá­cet. Prak­tic­ky na kaž­dé dru­hé strán­ce se na­víc na­chá­ze­jí po­znám­ky au­to­ra, kte­ré ko­li­krát do­slo­va ob­kli­ču­jí kresbu ze všech stran. Ty­to po­znám­ky si­ce pro­hlu­bu­jí svět GitS po­ví­dá­ním o tech­no­lo­gi­ích, pří­pad­ně je au­tor vy­u­ží­vá pro to, aby před­ve­dl svůj smy­sl pro hu­mor, ve vý­sled­ku ale spí­še na­ru­šu­jí čte­ná­řo­vu kon­cen­t­ra­ci, od­vá­dí je­ho po­zor­nost ji­nam a zhor­šu­jí tím už tak pro­blé­mo­vý flow kni­hy.

Co ovšem znal­ce fil­mo­vých adap­ta­cí, kte­ří ješ­tě ne­mě­li tu čest s pů­vod­ní před­lo­hou, pře­kva­pí, je ko­me­di­ál­ní slož­ka man­gy. Ghost in the Shell na mě totiž i přes svůj ky­ber­punk, ak­ci, fi­lo­zo­fii a ta­jem­nost za­pů­so­bil pře­de­vším ja­ko ko­me­die. Ano, čte­te správ­ně. Au­to­rův oso­bi­tý styl se na­pros­to li­ší od po­nu­ré a těž­ko­pád­né vi­ze, kte­rou se ří­dí fil­my, a man­ga tak pů­so­bí dost od­leh­če­ně a je protka­ná hu­mo­rem až až. Lví po­díl na tom má sa­mot­ná pro­ta­go­nist­ka. Ma­jor, jak ji zná­me z fil­mů, má se svým předob­ra­zem spo­leč­né ako­rát tak vla­sy. Ta­dy se jed­ná o in­fan­til­ní ma­cho že­nu s vy­so­kým egem, kte­rá pro rá­nu nejde da­le­ko, má pa­tent na ro­zum, ne­sná­ší au­to­ri­ty… jed­no­du­še ře­če­no pů­so­bí spí­še ja­ko ne­vy­cho­va­ný pu­ber­tál­ní kluk, kte­ré­mu ovšem by­lo štědře na­dě­le­no na in­te­li­gen­ci a po­prsí. I když s tě­mi prsy to ne­ní zrov­na přes­né, vzhle­dem k to­mu, že je ma­jor ky­bor­gem, te­dy lid­skou by­tos­tí, kte­rá ce­lé své tě­lo na­hra­di­la ro­bo­tic­kou kostrou, ve kte­ré na­dá­le pře­tr­vá­vá jen je­jí duch. Co­ol. Ne­chá­pu ovšem, jak i přes­to mů­že men­stru­o­vat… Te­nhle de­tail au­to­ro­vi tro­chu ujel. Ale spí­še se tím opět do­stá­vá­me k upřed­nostňová­ní hu­mo­ru.

Ze vše­ho nej­hůře se ale ten­to­krát hod­no­tí kres­ba. Pře­de­vším je oprav­du spe­ci­fic­ká a dost oso­bi­tá. De­tail­ní, ale ne přespří­liš. Jed­no­du­še je do­sta­teč­ná a vy­sti­hu­je at­mo­sfé­ru dí­la. Mís­ty je do­kon­ce hu­mor­ně in­fan­til­ní a ztřeš­tě­ná. Jak ale sám au­tor Ma­sa­mu­ne Ši­row v po­znám­ce při­zná­vá, mís­ty pů­so­bí ob­ra­zy ne­do­kon­če­ně ne­bo vy­lo­že­ně od­flák­nu­tě. Ak­ce na­víc bý­vá ne­pře­hled­ná, ale to už je pro­kle­tí man­gy (všech­na čest vý­jim­ce Gun­smi­th Cats). Jed­ná se nicmé­ně pou­ze o pár skvr­nek na ji­nak sym­pa­tic­ky vy­pa­da­jí­cím vi­zu­ál­ním po­tě­še­ní a osvě­že­ní.

Když už jsme u osvě­že­ní, vel­ké plus má Crew za vy­dá­ní kni­hy i se vše­mi ba­rev­ný­mi ilu­stra­ce­mi. Ne že by mě­li na vý­běr, ale bez ohle­du na to, jest­li k to­mu by­lo na­kla­da­tel­ství do­nu­ce­no, ne­bo by strán­ky v bar­vě vy­da­lo i tak, se jed­ná o pří­jem­ný a oku la­ho­dí­cí po­ži­tek. Ba­rev­né strán­ky hý­ří pes­t­ros­tí a by­la by roz­hod­ně ško­da je vy­tisk­nout čer­no­bí­le. Jen by au­tor mohl do­dr­žo­vat ně­ja­kou ba­rev­nou kon­zis­ten­ci, je­li­kož po­sta­vy jsou nejen me­zi ka­pi­to­la­mi, ale i ze strán­ky na strán­ku ne­bo me­zi po­líč­ky schop­ny změ­nit bar­vu vla­sů.

Ve vý­sled­ku je ra­dost Ghost in the Shell číst. Ta­to man­ga to­ho už si­ce ne­mů­že na­bíd­nout to­lik, co v do­bě své­ho pů­vod­ní­ho vy­dá­ní, ale stá­le se jed­ná mi­ni­mál­ně o za­jí­ma­vé dí­lo, kte­ré by roz­hod­ně ne­mě­lo chy­bět v žád­né kni­hov­nič­ce ota­ku fajnšme­k­ra. V žád­ném pří­pa­dě ale ne­če­kej­te od­po­čin­ko­vé čte­ní. Te­nhle pro­pra­co­va­ný sci-fi svět oprav­du ne­ní vhod­ný pro od­re­a­go­vá­ní. Je to sci-fi, jak se pat­ří.

PS: Oso­bám star­ším 18 let do­po­ru­ču­ji do­hle­dat strán­ky, kte­ré vy­šly v pů­vod­ních vy­dá­ních, ale au­tor se je na­ko­nec roz­ho­dl z dí­la vy­řa­dit.

PPS: I přes tloušť­ku kni­hy a množ­ství ba­rev­ných strá­nek je ce­na pří­jem­ně níz­ká!