Již v před­cho­zích re­cen­zích se tu pě­la na Gun­smi­th Cats jen sa­má chvá­la snad ve všech smě­rech. Prv­ní sva­zek by­la jíz­da, dru­hý za­se bom­ba. Jak si v té­to sé­rii pl­né aut, vý­buš­nin a pře­stře­lek sto­jí v po­rov­ná­ní s před­cho­zí­mi svaz­ky ten tře­tí?

Jak už obál­ka na­po­ví­dá, ten­to­krát do­stal dost pro­sto­ru kurýr Ri­ding Be­an, ko­lem kte­ré­ho se to­čí ce­lá prv­ní po­lo­vi­na svaz­ku. A je­li­kož je ten­to­krát na­jat k do­dá­ní ke­ro­ni­nu, ne­bez­peč­né dro­gy z mi­nu­lé­ho svaz­ku, kte­rý na­ší ob­lí­be­né ob­chod­ni­ci se zbra­ně­mi pěk­ně po­mo­tal hla­vu, ne­mů­že to Rally Vin­cen­to­vá ne­chat jen tak. Be­an byl do­po­sud v man­ze še­t­řen vždy pro ten správ­ný mo­ment, byl onou po­my­sl­nou třeš­nič­kou na dor­tu, ale ten­to­krát se ko­lem něj to­čí ce­lý arc a my se mu tak do­sta­li pod ků­ži, po­zna­li ho ví­ce ja­ko člo­vě­ka a pře­de­vším jsme by­li svěd­ky ma­mu­tí por­ce je­ho bož­kos­ti a drsňác­tví.

Dru­há po­lo­vi­na svaz­ku se mů­že zdát jen ja­kým­si vý­plňovým pří­bě­hem. Rally a Min­ne May se při­plet­ly do pří­pa­du ro­di­ny slav­né­ho má­ga, kte­rý se po za­tče­ní vy­kou­pil kau­cí, une­sl svou dce­ru a zmi­zel. Nic ovšem ne­ní tak, jak se to na prv­ní po­hled mů­že zdát. Si­ce se jed­ná pou­ze „jen“ o dal­ší pří­pad, kte­rý na­še hr­din­ky ře­ší, jen­že ce­lý ten­to pří­běh slou­ží spí­še ja­ko vy­prá­vě­cí pro­stře­dek k od­taj­ně­ní ně­ko­li­ka de­tai­lů z Rally­i­ny mi­nu­los­ti. Sle­do­vat je­jí vztah k ot­ci a zjiš­ťo­vat, kde se vza­la je­jí zá­li­ba ve zbra­ních a proč se vlast­ně pů­vod­ně sta­la lov­ky­ní li­dí, je ví­ta­ným a vel­mi za­jí­ma­vým osvě­že­ním. Rally si tak u vás do­za­jis­ta při­poč­te dal­ší bo­dy sym­pa­tií k dob­ru. Těž­ko po­hle­dat tak sym­pa­tic­kou po­sta­vu a au­tor od­vá­dí úžas­nou prá­ci při je­jím vy­kres­lo­vá­ní ja­ko slo­vem, tak tuž­kou. Je­jí vzhled, po­hy­by, vý­ra­zy a re­ak­ce na váž­né i vtip­né si­tu­a­ce jsou jed­no­du­še skvos­tem a ne­jed­nou do­jme a po­ba­ví.

Po gra­fic­ké strán­ce se opět jed­ná o pec­ku. I přes po­měr­ně jed­no­du­chý styl kres­by, kte­rý je ovšem vel­mi sym­pa­tic­ký, lze s kli­dem pro­hlá­sit, že So­no­da Ke­ni­či je vel­mi ta­len­to­va­ným kres­lí­řem. Ak­ce je i přes svou slo­ži­tost nád­her­ně pře­hled­ná, od­vy­prá­vě­na do­sta­teč­ným, avšak ne pře­hna­ným množ­stvím oké­nek. A to se ne­tý­ká pou­ze au­to­mo­bi­lo­vých ho­ni­ček, ale i tě­les­ných kre­a­cí, nad kte­rým ko­li­krát i pře­stá­vá ro­zum stát. Až zvu­ko­ma­leb­ně je pak i vy­ob­ra­zen na­pří­klad smyk au­ta, po­cí­tě­ní ná­ra­zu kul­ky do tě­la či bo­lest při pá­du těž­ké­ho před­mě­tu na no­hu.

Má snad no­vý sva­zek Gun­smi­th Cats ně­ja­ké ne­do­stat­ky? Sa­mo­zřej­mě. Opro­ti svaz­ku mi­nu­lé­mu ten­to­krát chy­bí po­řád­ný zlo­duch. Sa­mo­zřej­mě se bez zá­po­rá­ků pří­běh ne­o­be­šel, ale po iko­nic­ké a hro­zi­vé Gol­die se jed­ná o sla­bý a snad­no za­po­me­nu­tel­ný od­var. Vše ostat­ní je ovšem snad až do­ko­na­lé. Pl­no hu­mor­ných mo­men­tů i pa­rád­ní ak­ce, ne­jed­na zbě­si­lá ho­nič­ka, jed­na pře­střel­ka za dru­hou, a do­kon­ce se hra­je i na ci­ty. Pro­za­tím si svou po­věst le­gen­dár­ní man­gy Gun­smi­th Cats za­slou­ží. Jak jsem zmí­nil na za­čát­ku re­cen­ze, prv­ní sva­zek byl jíz­da, dru­hý sva­zek bom­ba a tře­tí je tre­fa do čer­né­ho ob­lí­be­nou CZ-75. Po­sled­ní sva­zek vy­jde již v zá­ří a pev­ně vě­řím, že Gun­smi­th Cats ten­to skvě­le roz­je­tý zá­vod ví­těz­ně do­je­dou až do kon­ce.

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.