Gantz nezačal zrovna slavně. Mix nezajímavých postav, nulového příběhu a nechutně názorného násilí netvořilo ve svých prvních svazcích nic jiného než jen podprůměrné sci-fi béčko. S dalšími svazky ale začal vystrkovat růžky skrytý potenciál a kvalita se pozvolna začala zvedat. Tento trend naštěstí pokračuje i v sedmém, osmém, devátém a desátém svazku.

Příběh pokračuje soubojem proti buddhistickým sochám, který sice zpočátku vypadal nadějně, ale hodně rychle se karty otočily. Masakr na sebe nenechal dlouho čekat a autor konečně ukázal, že má koule zabít i oblíbené a hlavní postavy. Všichni umírající se dokonce stihnou na poslední chvíli ještě projevit a získat si čtenářovi sympatie, což je něco, co doposud úmrtí v Gantzovi postrádala. Tím ale překvapení nekončí. Gantz má očividně rád hry, a tak se Kei Kurono dočká dokonce své sólo mise. Sám proti skupině pořádně silných mimozemšťanů a rozhodně je na co se koukat. Autor se ale ani poté nehodlal vrátit ke stereotypu předchozích svazků a rozhodl své přemístit bojiště přímo do denních životů hrdinů příběhu. Mimozemšťan se rozhodne pomstít své druhy a zabít Kurona spolu s jeho spolužáky přímo ve škole během vyučování. Gantz začíná být pěkně šťavnatý a konečně nenechává svůj potenciál ležet ladem. Přihoďte k tomu zmínku o blížící se katastrofě a nové postavy a hned se Gantz čte s mnohem větším nadšením.

S novými postavami autor Oku Hiroja tentokrát neopakuje ty samé chyby. Zatímco předchozím postavám chyběla hloubka, historie a výraznější charakteristické rysy, nové postavy si vysloužily podstatně větší péči. Sakurai Hiroto je středoškolský student, který se vinou šikany pokouší spáchat sebevraždu. Požádá tedy přes internet o pomoc s jejím spácháním tajemného Sakatu, který ho ale místo toho naučí psychickým schopnostem. Možná vám přijde, že autor jen plácá, když do Gantze zničehonic vecpe dvě postavy schopné levitace a dalších nadpřirozených úkonů, ale překvapivě to do tohoto světa perfektně zapadá. Dále se začne po ulicích Tokia procházet velký svalovec ovládající bojová umění s cílem najít ty silné obyvatele města, aby si mohl dokázat, že on je ten nejsilnější. V neposlední řadě se pak na scéně objevuje tajemný student Izumi, který toho o Gantzovi, Kuronovi a mimozemšťanech ví až podezřele moc.

Na konci každého svazku se ještě nachází nějaké ty bonusy. Ty ovšem nejenže jsou naprosto k ničemu, ale přítomnost některých z nich ve výtiscích je vyloženě ostudná. Rekapitulace děje či popis postav a mimozemšťanů nijak neurazí, ale ani se z nich člověk nedozví nic nového. Značně trapnou záležitostí je ale autorovo tlachání o své lásce k ženskému poprsí, interview o ničem, ve kterém autor zpovídá sám sebe, nebo koláž fotek, na kterých autor pózuje s kočkou, pistolí či motorkou. Před bonusy tedy varuji, raději je přeskočte.

Každý svazek je sice nadále přečtený tak rychle, že by se to dalo považovat za zločin, ale i přesto lze s radostí prohlásit, že Gantz nabírá na obrátkách. Nemilosrdná čistka postav je vítaná, nově příchozí postavy taky a přesun děje z bojiště do běžného života, do kterého se tak dostává spousta paniky a civilních obětí, sérii jen prospívá. Autor konečně objevil ten pravý Gantz. Jen je škoda, že to trvalo tak dlouho. Určitě si mohl získat a udržet ještě více čtenářů.