Gan­tz ne­za­čal zrov­na slav­ně. Mix ne­za­jí­ma­vých po­stav, nu­lo­vé­ho pří­bě­hu a ne­chut­ně ná­zor­né­ho ná­si­lí ne­tvo­ři­lo ve svých prv­ních svaz­cích nic ji­né­ho než jen pod­prů­měr­né sci-fi béč­ko. S dal­ší­mi svaz­ky ale za­čal vy­str­ko­vat růž­ky skry­tý po­ten­ci­ál a kva­li­ta se po­zvol­na za­ča­la zve­dat. Ten­to trend na­štěs­tí po­kra­ču­je i v sed­mém, osmém, de­vá­tém a de­sá­tém svaz­ku.

Pří­běh po­kra­ču­je sou­bo­jem pro­ti budd­his­tic­kým so­chám, kte­rý si­ce zpo­čát­ku vy­pa­dal na­děj­ně, ale hod­ně rych­le se kar­ty oto­či­ly. Ma­sa­kr na se­be ne­ne­chal dlou­ho če­kat a au­tor ko­neč­ně uká­zal, že má kou­le za­bít i ob­lí­be­né a hlav­ní po­sta­vy. Všich­ni umí­ra­jí­cí se do­kon­ce stih­nou na po­sled­ní chví­li ješ­tě pro­je­vit a zís­kat si čte­ná­řo­vi sym­pa­tie, což je ně­co, co do­po­sud úmr­tí v Gan­t­zo­vi po­strá­da­la. Tím ale pře­kva­pe­ní ne­kon­čí. Gan­tz má oči­vid­ně rád hry, a tak se Kei Ku­ro­no do­čká do­kon­ce své sólo mi­se. Sám pro­ti sku­pi­ně po­řád­ně sil­ných mi­mo­zemš­ťa­nů a roz­hod­ně je na co se kou­kat. Au­tor se ale ani po­té ne­hod­lal vrá­tit ke ste­re­o­ty­pu před­cho­zích svaz­ků a roz­ho­dl své pře­mís­tit bo­jiš­tě pří­mo do den­ních ži­vo­tů hr­di­nů pří­bě­hu. Mi­mo­zemšťan se roz­hod­ne po­mstít své dru­hy a za­bít Ku­ro­na spo­lu s je­ho spo­lu­žá­ky pří­mo ve ško­le bě­hem vy­u­čo­vá­ní. Gan­tz za­čí­ná být pěk­ně šťav­na­tý a ko­neč­ně ne­ne­chá­vá svůj po­ten­ci­ál le­žet la­dem. Při­hoď­te k to­mu zmín­ku o blí­ží­cí se ka­ta­stro­fě a no­vé po­sta­vy a hned se Gan­tz čte s mno­hem vět­ším nad­še­ním.

S no­vý­mi po­sta­va­mi au­tor Oku Hi­ro­ja ten­to­krát ne­o­pa­ku­je ty sa­mé chy­by. Za­tím­co před­cho­zím po­sta­vám chy­bě­la hloub­ka, his­to­rie a vý­raz­něj­ší cha­rak­te­ris­tic­ké ry­sy, no­vé po­sta­vy si vy­slou­ži­ly pod­stat­ně vět­ší pé­či. Sa­ku­rai Hi­ro­to je stře­do­škol­ský stu­dent, kte­rý se vi­nou ši­ka­ny po­kou­ší spáchat se­be­vraž­du. Po­žá­dá te­dy přes in­ter­net o po­moc s je­jím spáchá­ním ta­jem­né­ho Sa­ka­tu, kte­rý ho ale mís­to to­ho na­u­čí psy­chic­kým schop­nos­tem. Mož­ná vám při­jde, že au­tor jen plá­cá, když do Gan­t­ze zni­če­ho­nic vecpe dvě po­sta­vy schop­né le­vi­ta­ce a dal­ších nad­při­ro­ze­ných úko­nů, ale pře­kva­pi­vě to do to­ho­to svě­ta per­fekt­ně za­pa­dá. Dá­le se za­čne po uli­cích To­kia pro­chá­zet vel­ký sva­lo­vec ovlá­da­jí­cí bo­jo­vá umě­ní s cí­lem na­jít ty sil­né oby­va­te­le měs­ta, aby si mohl do­ká­zat, že on je ten nej­sil­něj­ší. V ne­po­sled­ní řa­dě se pak na scé­ně ob­je­vu­je ta­jem­ný stu­dent Izu­mi, kte­rý to­ho o Gan­t­zo­vi, Ku­ro­no­vi a mi­mo­zemš­ťa­nech ví až po­de­zře­le moc.

Na kon­ci kaž­dé­ho svaz­ku se ješ­tě na­chá­zí ně­ja­ké ty bo­nu­sy. Ty ovšem nejen­že jsou na­pros­to k ni­če­mu, ale pří­tom­nost ně­kte­rých z nich ve vý­tis­cích je vy­lo­že­ně ostud­ná. Re­ka­pi­tu­la­ce dě­je či po­pis po­stav a mi­mo­zemš­ťa­nů ni­jak neu­ra­zí, ale ani se z nich člo­věk ne­do­zví nic no­vé­ho. Znač­ně trap­nou zá­le­ži­tos­tí je ale au­to­ro­vo tla­chá­ní o své lás­ce k žen­ské­mu po­prsí, in­ter­view o ni­čem, ve kte­rém au­tor zpo­ví­dá sám se­be, ne­bo ko­láž fo­tek, na kte­rých au­tor pózu­je s koč­kou, pis­to­lí či mo­tor­kou. Před bo­nu­sy te­dy va­ru­ji, ra­dě­ji je pře­skoč­te.

Kaž­dý sva­zek je si­ce na­dá­le pře­čte­ný tak rych­le, že by se to da­lo po­va­žo­vat za zlo­čin, ale i přes­to lze s ra­dos­tí pro­hlá­sit, že Gan­tz na­bí­rá na ob­rát­kách. Ne­mi­lo­srd­ná čist­ka po­stav je ví­ta­ná, no­vě pří­cho­zí po­sta­vy ta­ky a pře­sun dě­je z bo­jiš­tě do běž­né­ho ži­vo­ta, do kte­ré­ho se tak do­stá­vá spous­ta pa­ni­ky a ci­vil­ních obě­tí, sé­rii jen pro­spí­vá. Au­tor ko­neč­ně ob­je­vil ten pra­vý Gan­tz. Jen je ško­da, že to tr­va­lo tak dlou­ho. Ur­či­tě si mohl zís­kat a udr­žet ješ­tě ví­ce čte­ná­řů.