De­ath No­te je jed­na z nej­zná­měj­ších a nej­ú­spěš­něj­ších ne­bo­jo­vých mang. Zís­ka­la oceňova­ný ani­mo­va­ný se­ri­ál, tři ja­pon­ské hra­né fil­my, ke kte­rým se ny­ní chys­tá po­kra­čo­vá­ní, loňskou te­le­viz­ní li­ve-acti­on mi­ni­sé­rii, plá­nu­je se holly­wo­od­ská fil­mo­vá adap­ta­ce a pár stu­den­tů na­příč svě­tem se do­sta­lo do kříž­ku s au­to­ri­ta­mi kvů­li to­mu, že si vy­tvo­ři­li vlast­ní zá­pis­ní­ky smr­ti, do kte­rých za­pi­so­va­li jmé­na svých spo­lu­žá­ků, uči­te­lů a dal­ších li­dí, je­jichž exis­ten­ce trá­pi­la pu­ber­tou zma­te­né hla­vič­ky oněch stu­den­tů. Ta­to man­ga sé­rie by­la me­zi prv­ní­mi, se kte­rý­mi na­kla­da­tel­ství Crew vstou­pi­lo na čes­ký man­ga trh. A ny­ní, když už jsou všech­ny svaz­ky ven­ku, je nej­vyš­ší čas vzít si tu­to sé­rii pod lu­pu.

Hna­cím mo­to­rem pří­bě­hu je Ja­ga­mi Li­ght, ge­ni­ál­ní stu­dent na ja­pon­ské střed­ní ško­le, kte­rý jed­no­ho dne se­be­re ze ze­mě zá­pis­ník smr­ti. Zá­pis­ník, kte­rý ne­slou­ží k za­pi­so­vá­ní po­zná­mek z před­ná­šek, ný­brž pat­ří sku­teč­né­mu smr­to­no­ši. Sta­čí do něj za­psat ně­čí jmé­no a do­tyč­ná oso­ba ze­mře. Li­gh­ta se v tu chví­li zmoc­ní bož­ský kom­plex a roz­hod­ne se, že po­mo­cí zá­pis­ní­ku za­bi­je všech­ny zlo­čin­ce na svě­tě a sta­ne se tak bo­hem no­vé­ho svě­ta bez zlo­či­nu. Umí­rá­ní zlo­čin­ců po ce­lém svě­tě ovšem sa­mo­zřej­mě ne­bu­de bez po­všim­nu­tí. Ge­ni­ál­ní de­tek­tiv L, kte­rý bě­hem své­ho ži­vo­ta vy­ře­šil i ty nej­za­pekli­těj­ší pří­pa­dy, se roz­hod­ne od­ha­lit a do­pad­nout člo­vě­ka, kte­rý sto­jí za za­bí­je­ním zlo­čin­ců. Za­čí­ná tak bitva ge­ni­ál­ních moz­ků o to, kdo od­ha­lí identi­tu to­ho dru­hé­ho ja­ko prv­ní. Pro­hra zna­me­ná smrt.

Scé­náris­ta Óba Cu­gu­mi ze se­be do­stal ma­xi­mum. Vše se mu po­ved­lo vy­šper­ko­vat k do­ko­na­los­ti, ať už jde o po­sta­vy, di­a­lo­gy, vnitř­ní mo­no­lo­gy či vý­voj pří­bě­hu se vše­mi zvra­ty. Střet dvou po­hle­dů na svět a po­do­bu spra­ve­dl­nos­ti do­za­jis­ta roz­dě­lu­je i čte­ná­ře, pro něž mů­že být pro­blém se roz­hod­nout, kte­ré stra­ně vlast­ně fan­dit. Na vol­bě stra­ny se ne­po­chyb­ně bu­dou po­dí­let i sym­pa­tie k po­sta­vám za­stu­pu­jí­cí da­né ide­o­lo­gie. Li­ght je vy­so­ce in­te­li­gent­ní a am­bi­ciózní mla­dý muž s ide­á­ly, kte­rý se ne­bo­jí jít přes mrt­vo­ly a je­hož vý­voj na­příč sé­rií je ne­sku­teč­ně zá­bav­né sle­do­vat. De­tek­tiv L je po­di­vín, kte­rý si li­bu­je ve slad­kém, má své zvlášt­ní způ­so­by se­ze­ní a dr­že­ní te­le­fo­nu a je ob­da­řen vel­kou dáv­kou tr­pě­li­vos­ti a opa­tr­nos­ti. Smr­to­noš Rj­úk, kte­rý trá­ví čas s Li­gh­tem, je od po­hle­du stra­ši­del­ná kre­a­tu­ra, ovšem dí­ky je­ho ne­stran­nos­ti v kon­flik­tu, cy­nic­kým po­znám­kám, ško­do­li­bos­ti a zá­vis­los­ti na ja­bl­kách je ne­mož­né si ho ne­za­mi­lo­vat.

Vel­mi dů­le­ži­tou po­sta­vou je ta­ké in­fan­til­ní, pro­tiv­ná, ale pro Li­gh­ta ve­li­ce vý­hod­ná mo­del­ka Mi­sa, kte­rá je ochot­ná i po­lo­žit ži­vot za své­ho mi­lo­va­né­ho spra­ved­li­vé­ho bo­ha. Ani L ovšem ne­ní bez spo­jen­ců. Když už má čte­nář při­bliž­ně v po­lo­vi­ně pří­bě­hu po­cit, že au­tor vy­stří­lel všech­ny své ná­pa­dy a do­sa­vad­ní vý­voj pří­bě­hu se chý­lí ke kon­ci, ob­je­ví se v dě­ji Near, kte­rý si li­bu­je v hrač­kách pro dě­ti, a mi­lov­ní­ka čo­ko­lá­dy Mel­la. Ty­to dvě po­sta­vy ote­vře­ly no­vé mož­nos­ti a do sou­bo­je ge­ni­ál­ních moz­ků při­nes­ly i ak­ci, se kte­rou se do té do­by po­ně­kud še­t­ři­lo.

Scé­náris­tic­ky se jed­ná oprav­du o pr­votříd­ní kva­li­tu a ne ji­nak je na tom i kres­ba. Oba­ta Ta­ke­ši má vel­mi atrak­tiv­ní styl. Ne­ní to umě­lec­ký skvost a ne­ko­na­jí se ani žád­né ex­pe­ri­men­ty, ale jed­ná se o kresbu kva­lit­ní a oku la­ho­dí­cí. Okén­ka nejsou pře­pl­ně­na pře­mí­rou de­tai­lů, ale ani ne­pů­so­bí prázd­ně. Pan Oba­ta má oprav­du ta­lent a cit pro kresbu ko­mik­sů. Na dru­hou stra­nu by se da­lo ří­ci, že ho je na Zá­pis­ník smr­ti tro­chu ško­da. Ač je to bri­lant­ní ko­miks, jde o man­gu pře­de­vším kon­ver­zač­ní, a tak je nu­cen vět­ši­nu ča­su kres­lit po­sta­vy se­dí­cí, sto­jí­cí, při tro­še štěs­tí si tře­ba za­hra­jí te­nis. Na­víc i du­mám nad tím, jest­li ná­ho­dou množ­ství tex­tu ne­za­bí­rá ví­ce mís­ta než sa­mot­ná kres­ba. Když už ovšem do­jde na ně­ja­ký ten adre­na­lin a akč­něj­ší scé­ny (pře­de­vším ve dru­hé pů­li sé­rie), tak kres­líř uka­zu­je, co v něm je. Za zmín­ku ur­či­tě ješ­tě sto­jí vzhled po­stav, pře­de­vším pak těch hlav­ních. Ne­pů­so­bí ni­jak ne­re­ál­ně, a přes­to do­sta­teč­ně vy­ční­va­jí svou ori­gi­na­li­tou. To pla­tí dvoj­ná­sob­ně pro smr­to­no­še. Při je­jich na­vr­ho­vá­ní dal kres­líř své před­sta­vi­vos­ti vol­ný prů­běh a my jsme tak do­sta­li skvost­ně ne­vzhled­né kre­a­tu­ry.

Za čes­ké vy­dá­ní si Crew za­slou­ží ob­div. S tou pře­hršlí tex­tu to ur­či­tě ne­by­la sran­da. Sem tam se si­ce ob­je­vil ně­ja­ký pře­klep, asi ve dvou pří­pa­dech do­šlo k oš­k­li­vé­mu vy­skloňová­ní jmé­na a vplí­ži­la se do vy­dá­ní i ně­ja­ká ta edi­tač­ní chy­ba, ale po­kud při­vřu oči, jed­ná se vzhle­dem k množ­ství tex­tu o dob­ře od­ve­de­nou prá­ci. Chvá­lu si roz­hod­ně za­slou­ží pře­klad slo­va ši­ni­ga­mi na smr­to­no­še. Těž­ko v češ­ti­ně po­hle­dat vhod­něj­ší vý­raz pro ty­to by­tos­ti oči­vid­ně vze­šlé z ja­pon­ské­ho šin­to­is­mu. Vý­raz „bo­ho­vé smr­ti“ by si­ce byl do­slov­ný, ale roz­hod­ně ne­vy­sti­hu­je je­jich pod­sta­tu.

Dva­nác­ti­díl­ná man­ga sé­rie De­ath No­te – Zá­pis­ník smr­ti je roz­hod­ně kva­lit­ní čti­vo ur­če­né pře­de­vším pro ty, kte­ří ne­po­tře­bu­jí v ko­mik­so­vé čet­bě ak­ci a rá­di by ně­co chytřej­ší­ho, u če­ho je nut­né dá­vat tro­chu po­zor a mít bys­trou my­sl. Ori­gi­nál­ní a kva­lit­ní děj, atrak­tiv­ní po­sta­vy a po­hled­ná kres­ba. Co víc si přát? Po­kud už ně­kdo vi­děl na­pří­klad ani­me se­ri­ál a ptá se, proč by si měl ku­po­vat ně­co, co už zná, je tře­ba ješ­tě do­dat, že nejen­že od­li­še­né mé­di­um im­pli­ku­je ur­či­té změ­ny ve for­mě chy­bě­jí­cích ne­bo při­da­ných scén, ale pře­de­vším ko­nec se v ur­či­tých de­tai­lech od ani­me li­ší. Čte­nář man­gy je na­víc od­mě­něn epi­lo­gem, kte­rý v ani­mo­va­né po­do­bě ne­byl za­dap­to­ván. Pro es­te­tic­ky za­lo­že­né čte­ná­ře mů­že být dobrou mo­ti­va­cí i fakt, že růz­ně ba­rev­né svaz­ky vy­pa­da­jí v kni­hov­nič­ce oprav­du dob­ře. A mi­mo­cho­dem, po­kud si vy­dá­ní ne­kou­pí­te, ur­či­tě vás ně­kdo ča­sem za trest za­pí­še do zá­pis­ní­ku smr­ti.