Gan­tz se v po­sled­ních svaz­cích ko­neč­ně pro­bral a na­ser­ví­ro­val svým čte­ná­řům kva­lit­ní zá­ba­vu. Ak­ce se pře­nes­la do ci­vil­ní­ho svě­ta, ro­ze­hrá­vá se tís­ni­vé dra­ma, no­vé po­sta­vy jsou ví­ta­ným oži­ve­ním, kte­ré sé­rie po­tře­bo­va­la jak sůl. A s je­de­nác­tým svaz­kem při­chá­zí chví­le, kdy se má skli­dit pů­da při­pra­ve­ná svaz­ky před­cho­zí­mi.

Ku­ro­nův no­vý ta­jem­ný spo­lu­žák Izu­mi si vy­ba­vu­je, že bý­val v Gan­t­zo­vě tý­mu a stej­ně ja­ko on bo­jo­val pro­ti mi­mo­zemš­ťa­nům. Své dny bo­jo­vá­ní má ale již za se­bou a při­šel o pa­měť na tu­to eta­pu své­ho ži­vo­ta. Nicmé­ně Gan­tz dá Izu­mi­mu pří­le­ži­tost vrá­tit se zpět do je­ho tý­mu. Ovšem pou­ze za pod­mín­ky, že vez­me co nej­ví­ce li­dí s se­bou. A on zpát­ky chce. Bůh ví proč, ale opět sto­jí o to, aby mohl na­sa­zo­vat svůj ži­vot v sou­bo­jích na ži­vot a na smrt. A aby spl­nil Gan­t­zo­vu pod­mín­ku, ne­na­pad­ne ho nic men­ší­ho, než spáchat po­řád­ný te­ro­ris­tic­ký útok v cen­t­ru To­kia.

Stov­ky li­dí to tak od­ská­čou na pře­lid­ně­ném ná­měs­tí Šin­džu­ku. Sho­dou okol­nos­tí se na in­kri­mi­no­va­ném mís­tě na­chá­zí i zby­lé no­vé po­sta­vy z mi­nu­lé­ho svaz­ku. Ku­ro­no­va pří­tel­ky­ně, psy­chic­ký­mi schop­nost­mi ob­da­ře­ní je­din­ci a takřka ne­po­ra­zi­tel­ný mi­lov­ník bo­jo­vých umě­ní. Všich­ni se s vraž­dí­cím Izu­mim střet­nou a do­jde tak mi­mo ma­sa­k­ru sto­vek ne­vin­ných li­dí i k sou­bo­jům o ho­lý ži­vot. A vi­dět no­váč­ky v ak­ci jed­no­du­še sto­jí za to. Chy­tat kul­ky ho­lý­ma ruka­ma je pros­tě co­ol. Ten­to sva­zek do­ka­zu­je, že ne­ní po­tře­ba mi­mo­zemš­ťa­nů k to­mu, aby nám by­la na­ser­ví­ro­vá­na po­řád­ně tí­ži­vá at­mo­sfé­ra a skvě­le vy­sta­vě­ná ak­ce. Te­ro­ris­tic­ký útok je na­víc ně­co, co je vel­kým stra­šá­kem dneš­ní spo­leč­nos­ti. O to hůř se člo­věk při čte­ní těch­to ka­pi­tol cí­tí. Pů­so­bí to mož­ná až moc re­ál­ně.

V pod­sta­tě ne­ní co víc ke svaz­ku do­dat. Ce­lá kni­ha je vlast­ně jed­na akč­ní jíz­da a tím to has­ne. Nic víc, nic míň. To ta­ké zna­me­ná mi­ni­mum tex­tu a ta­ké mi­ni­mum ča­su po­třeb­né­ho k pře­čte­ní ce­lé­ho svaz­ku. Jest­li vás te­dy ne­tě­ši­lo, že jste mě­li man­gu za 200 ko­run pře­čte­nou do půl ho­di­ny, tak se ten­to­krát pro jis­to­tu ně­čím po­sil­ně­te. Na ná­pis „Stop, to­to je ko­nec kni­hy“ na­ra­zí­te sotva se za­čte­te.

Je­de­nác­tý sva­zek Gan­t­ze se jed­no­du­še po­ve­dl. Děj téměř ce­lé kni­hy se ode­hrá­vá bě­hem pou­hých ně­ko­li­ka mi­nut, což má za ná­sle­dek na jed­nu stra­nu hut­něj­ší a dy­na­mič­těj­ší děj, na tu dru­hou svaz­kem pro­lét­ne­te rych­los­tí vy­stře­le­né ná­boj­ni­ce. Sva­zek v Ja­pon­sku pů­vod­ně vy­šel v ro­ce 2000 a těž­ko po­sou­dit, jest­li by by­lo dnes au­to­ro­vi po­vo­le­no po­u­žít tu­to dě­jo­vou lin­ku. V kaž­dém pří­pa­dě to ale po­moh­lo man­gu pěk­ně na­kop­nout a na po­kra­čo­vá­ní se lze jen tě­šit.