Recenze prvních tří svazků Gantz se nesla v rozčarovaném, spíše kritickém duchu, přičemž verdikt byl jaksi nejednoznačný. Přesvědčily další tři svazky svou kvalitou, nebo se jedná o mangu zralou na odstřel?

S příběhem to je u Gantze těžké. On totiž jaksi alespoň prozatím plnohodnotný děj nemá a osobní mini dramata hrdinů nedokážou dostatečně zaujmout. Postavy jsou jednoduše pod trestem smrti nuceny bojovat proti mimozemšťanům a to je prakticky vše. Ovšem zatímco začátek série dost potápěl fakt, že pravidla světa nebyla pořádně vysvětlena a děj tak působil spíše, jako by si ho autor cucal za chodu z prstu, nyní už jsou základy světa položeny, čímž nám ten zdánlivě nesmyslný guláš trochu zhoustl. Už zbývá jen zjistit, co přesně se to ksakru vlastně děje a proč. To je však tajemství, které asi hned tak nerozkryjeme. Gantz tudíž vlastně celý stojí na akci. A díky Buddhovi se všemi těmi sci-fi vymoženostmi a zrůdičkami je to zábava. Dynamika funguje, sem tam se objeví i moment překvapení, pocit jednoduchého béčka přeci jen slábne a atmosféra je dostatečně tíživá. Čtenář tak jen čeká, jestli se někdo na další stránce definitivně odporoučí na onen svět.

Postavy jsou záměrně stále stejně nesympatické, autor s nimi však konečně začíná zajímavěji pracovat. Kurono Kei je sice nadále nesympatický, homofobní, egoistický a neustále na sex myslící fracek, ale začíná se z něj vytvářet badass, který se v zabíjení mimozemšťanů vyloženě vyžívá, a hned to vypadá o něco lépe. Ač Kató Masaru není tím hlavním hrdinou, rozhodně by tomu odpovídal více. Je to ten chytrý, poctivý a hodný kluk, který je odhodlaný bojovat, chránit životy svých spolubojovníků a očividně se z něj rodí vůdce skupiny. Jen ta Kišimoto Kei je pořád stejně hloupá rekvizita na koukání. Sice se trochu otrkává, ale pořád je spíše nastrčená jako sexuální fantazie hlavního hrdiny a autora mangy. Zbytek postav, které přicházejí a odcházejí, nejsou nějak zvlášť výrazní a většinou slouží jen k tomu, aby to odskákaly. Za zmínku snad jen stojí modlitby drmolící buddhistický mnich, krasavec, který se snaží popírat svou očividnou náklonost k mužům, dvojnice Lary Croft, která samozřejmě slouží jako sexuální vnadidlo, a babička s malým vnukem, aby nám bylo jasno, že nikdo není v bezpečí. Ostatní jsou nevýrazní a snadno zapomenutelní.

V čem ale autor zaručeně nezklame, jsou nápady při vymýšlení mimozemšťanů. Tentokrát tu máme odporná ptačí stvoření, která se ukrývají v jakémsi skafandru ve tvaru loutky. Zajímavým nápadem jsou potom i žijící buddhistické sochy. Autor zkrátka buď na něčem jede, nebo má opravdu zvrácenou fantazii. V každém případě se v mimozemšťanech a v soubojích s nimi skrývá autorova síla.

Překladu se nedá nic vytknout, editaci také ne. Text se čte krásně plynule jak díky kvalitám překladu jako takového, tak i díky oku lahodící editaci. Je ovšem potřeba upozornit, že s výjimkou zvukových efektů se překladatelka se sazečem nejspíš moc nenadřeli. Textu je totiž v Gantzovi opravdu pomálu. Jeden svazek se tak dá bez problémů přelouskat během jednoho posezení na toaletě.

Gantz ve výsledku není tak špatná záležitost, jakou se zpočátku jevil. Jeho neobvyklá 3D počítačová kresba je atraktivní, akci nechybí napětí a nemilosrdná úmrtí, záporáci jsou až šíleně originální a všudypřítomná nejistota a pach smrti drží u čtení. Na druhou stranu mrzí prozatímní absence příběhu, chce to ještě více zapracovat na prohloubení hlavních postav. Rychlost, se kterou je jeden svazek přečtený, opravdu není lichotivá. Sečteno podtrženo: Gantz nabírá na síle. Pár dávek steroidů by to ale ještě chtělo.

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme nakladatelství Crew.