Po krát­ké od­ml­ce se opět vra­cí­me k vy­hla­šo­vá­ní vý­sled­ků an­ke­ty o ani­me, kte­rá na­še čte­ná­ře v mi­nu­lé sezóně nej­ví­ce za­u­ja­la. An­ke­ta bě­že­la od za­čát­ku lis­to­pa­du ně­co má­lo přes dva mě­sí­ce a sta­či­la na­sbí­rat 471 hla­sů. I přes ten­to po­čet by­lo ví­těz­ství ani­me One Punch Man ví­ce­mé­ně jis­tou zá­le­ži­tos­tí již od prv­ní­ho týd­ne an­ke­ty. Ta­ké dru­hé mís­to po­kra­čo­vá­ní sé­rie No­ra­ga­mi ne­by­lo za ce­lou do­bu hla­so­vá­ní ni­jak ohro­že­no, avšak je­jí prv­ní sé­rie v mi­nu­los­ti do­ká­za­la v té­to na­ší an­ke­tě vy­hrát. Boj se te­dy ode­hrál až o bron­zo­vou příč­ku, kte­rou s re­la­tiv­ně sluš­ným ná­sko­kem uhá­ji­lo po­kra­čo­vá­ní ani­me Owa­ri no Se­ra­ph.

Vkus ja­pon­ských ota­ku nám opět bu­de re­pre­zen­to­vat po­dob­ná an­ke­ta na da­ta­bá­zi Cha­ra­pe­dia, kte­ré se účast­ni­lo stan­dard­ních 10 000 hla­su­jí­cích a ja­ko vždy jsou je­jí vý­sled­ky znač­ně od­liš­né. Na­še prv­ní mís­to One Punch Man skon­či­lo až dru­hé, po­klo­nit se mu­se­lo před moe dív­ka­mi z dru­hé řa­dy ani­me Go­č­ú­mon wa Usagi De­su­ka?. Na tře­tí příč­ku se pak do­stal Oso­ma­cu-san, kte­rý u nás ob­dr­žel pou­hé čty­ři hla­sy a skon­čil hlu­bo­ko v po­li po­ra­že­ných. Na­še dru­hé mís­to No­ra­ga­mi pak skon­či­lo v ja­pon­ském žeb­říč­ku pá­té a no­vý Owa­ri no Se­ra­ph až de­vá­tý.

Xi­ma­ra: Za­čnu ne­ga­tiv­ně. Po prv­ním dí­le jsem mu­se­la drop­nout Ga­ku­sen To­ši As­te­risk i Ra­kudai Ki­ši no Ca­va­l­ry, pro­to­že dát dvě ani­me s téměř iden­tic­kou zá­plet­kou v jed­né sezóně je pod­le mě cel­kem chy­ba. Na­víc obo­je by­lo ne­sku­teč­né eč­či, což jsem si­ce moh­la če­kat, ale po­kud ani­mu ne­ní vy­lo­že­ně od­pad, tak to zvlád­nu. Co­met Lu­ci­fer jsem vy­dr­že­la čty­ři dí­ly, ač to by­la me­cha, kte­ré já moc ne­mu­sím. Zkla­má­ní mi při­nes­la na­pros­to pří­šer­ná ani­ma­ce, kte­rá zni­či­la po­měr­ně za­jí­ma­vou zá­plet­ku (ale­spoň pro mě). Pod­zim­ní sezóna pro mě ale při­nes­la i dvě srd­cov­ky, a to No­ra­ga­mi a Owa­ri no Se­ra­ph. No­ra­ga­mi pod­le mě pří­jem­ně na­vá­za­lo v kva­li­tě ani­ma­ce, hud­by i pří­bě­hu na prv­ní sé­rii. Je­nom jsem v pů­li mě­la ta­ko­vý ten kla­sic­ký po­cit „fajn, vy­ře­ši­li pro­blém, co teď bu­de zby­tek sé­rie?“, ale po­ved­lo se jim ho br­zy za­hnat. Boj upí­rů pro­ti ar­má­dě li­dí po­sed­lých dé­mo­ny po­kra­čo­val v du­chu prv­ní sezóny, a to ne­vě­říc­ným zí­rá­ním na ob­ra­zov­ku po skon­če­ní kaž­dé epi­zo­dy. Mu­sím ve­li­ce vy­chvá­lit hud­bu, kte­rá se ne­se ve vý­bor­ném du­chu prv­ní sé­rie, mož­ná o kou­sek lep­ší. Ne­smím za­po­me­nout zmí­nit ani dvě de­tek­tiv­ky z pod­zi­mu, Sa­ku­ra­ko-san no Aši­mo­to ni wa Ši­tai ga Umat­te Iru a Su­be­te ga F ni Na­ru. Sa­ku­ra­ko, kte­rá se ja­kož­to os­te­o­log vy­ží­vá v kos­tech, je skvě­lou po­sta­vou a hr­din­kou, kte­rá je mi svým způ­so­bem blíz­ká. U Su­be­te ga F ni Na­ru jsem se bá­la, jest­li zvlád­nou ce­lých 11 dí­lů ře­šit je­den pří­pad. Mož­ná to by­lo tro­chu roz­ta­ha­né, ale cel­ko­vý vý­sle­dek je u mě na dobrou. Ač jsou po­sled­ní do­bou sezóny ta­ko­vé ni­ja­ké a mám pro­blém si vy­brat, pod­zim pro mě byl roz­hod­ně pří­z­ni­vý.
Mat­te­as: Z pod­zim­ní sezóny jsem do­kou­kal za­tím pou­ze Ju­ru Ju­ri San Hai. Ne­vím, co by se mu­se­lo dít, aby tře­tí řa­da Ju­ru Ju­ri ne­spl­ni­la mo­je oče­ká­vá­ní, ne­boť už jen pou­hý fakt, že vznik­la, byl pro mě do­sta­teč­ným po­tě­še­ním. Opro­ti před­cho­zím dvě­ma te­le­viz­ním sé­ri­ím, kte­ré vznik­ly u ji­né­ho ani­mač­ní­ho stu­dia, do­sta­la ve tře­tí řa­dě Aka­ri ví­ce pro­sto­ru a ne­by­la ne­u­stá­le vy­str­ko­vá­na mi­mo ob­raz, jak bý­va­lo zvy­kem, což byl z mé­ho po­hle­du kvů­li vlast­ním pre­fe­ren­cím plus. Hod­ně pro­sto­ru pro se­be a svo­ji vzá­jem­nou in­ter­ak­ci ta­ké do­sta­ly obec­ně vel­mi po­pu­lár­ní dvo­ji­ce Kjóko – Aja­no a Hi­ma­wa­ri – Sa­ku­ra­ko, za což jsem byl ta­ké vděč­ný.