Cry­ing Fre­e­man – Pla­čí­cí drak je man­ga, kte­rou v osm­de­sá­tých le­tech na­psal Ko­i­ke Ka­zuo a na­kres­lil Ike­ga­mi Rjóiči. Dodnes je to­to dí­lo po­va­žo­vá­no za le­gen­du ja­pon­ské­ho ko­mik­su, a do­kon­ce se do­čka­lo ani­me zpra­co­vá­ní a hra­né fil­mo­vé adap­ta­ce. Pla­čí­cí drak se na­víc dí­ky na­kla­da­tel­ství Crew do­stal na čes­ký trh. Vá­há­te s kou­pí té­to man­gy, abys­te pak ná­ho­dou nad utra­ce­ný­mi pe­ně­zi ne­pla­ka­li jak drak? Tře­ba vám v roz­ho­do­vá­ní po­mů­že ta­to re­cen­ze.

Pří­běh za­čí­ná ve­li­ce slib­ně. Na­da­ná ja­pon­ská ma­líř­ka se sta­ne svěd­kem vraž­dy spácha­né za­bi­já­kem zná­mým pod jmé­nem Pla­čí­cí drak, kte­ré si vy­slou­žil tím, že plá­če nad kaž­dou svou obě­tí. Mla­dá ma­líř­ka te­dy smíř­li­vě za­bi­já­ka oče­ká­vá, až se při­jde zba­vit svěd­ka své­ho či­nu. Pla­čí­cí drak se sa­mo­zřej­mě do­sta­ví, a to od­star­tu­je vel­kou změ­nu v je­jím do­po­sud klid­ném ži­vo­tě.

Prv­ní sva­zek je na­pros­tým pří­bě­ho­vým skvos­tem na po­li nejen ja­pon­ských ko­mik­sů. Do­jde na již zmí­ně­né se­tká­ní s Pla­čí­cím dra­kem, na je­ho po­čát­ky ja­kož­to za­bi­já­ka a do­sta­tek pro­sto­ru do­sta­ne i sa­mot­ná ma­líř­ka, kte­rá je mož­ná tro­chu pad­lá na hla­vu a sou­hla­sí se vším, co jí je Pla­čí­cím dra­kem ře­če­no. Čte­nář se do­čká i gra­fic­ké­ho ná­si­lí, po­řád­ně vy­kres­le­né­ho (ač cen­zu­ro­va­né­ho) se­xu a sluš­né dáv­ky chyt­ré a dy­na­mic­ké ná­pa­di­té zá­plet­ky s pro­myš­le­ný­mi zvra­ty.

Je ale po­tře­ba ří­ci, že zby­lé čty­ři svaz­ky nejsou s tím prv­ním to­tož­né. Od dru­hé­ho svaz­ku je ví­ce akč­něj­ších pa­sá­ží a čte­nář, kte­ré­mu se prv­ní díl lí­bil, si ur­či­tě při­jde na své a zá­ro­veň se po­no­ří ví­ce do vnitř­ních zá­le­ži­tos­tí čín­ské ma­fie. Po­té za­čne ale být pří­běh znač­ně cyk­lic­ký. Ob­je­ví se no­vý pro­tiv­ník, po ur­či­tém pří­bě­ho­vém vý­vo­ji a spous­tě se­xu se s ním Pla­čí­cí drak svlék­ne do na­ha a bo­ju­jí spo­lu na ži­vot a na smrt. Náš hr­di­na sa­mo­zřej­mě vždy vy­hra­je. K to­mu vše­mu nejen­že při­bý­vá na kr­va­vém ná­si­lí a na na­ho­tě, ale ta­ko­vý čtvr­tý sva­zek je spí­še kva­lit­ní por­no­gra­fií. Sex ovšem ne­ní do pří­bě­hu vy­lo­že­ně vnu­co­ván. Po­hlav­ní styk je sa­mo­zřej­mě rozko­ší, ale čas­to je pre­zen­to­ván ja­ko ru­ti­na, kte­rá je ob­čas ve zlo­či­nec­kém pod­svě­tí jed­no­du­še po­tře­ba.

V pří­bě­hu na­chá­zí Pla­čí­cí drak svou sla­bi­nu i sí­lu. Na jed­né stra­ně má­te vy­chyt­ra­lý scé­nář, za­jí­ma­vé po­sta­vy, bo­ží ší­le­nos­ti, dob­ré sou­bo­je a dý­chá na vás úžas­ná do­bo­vá at­mo­sfé­ra. Tře­ba pří­běh, ve kte­rém se Dra­ko­va man­žel­ka ve vlá­dou za­po­me­nu­té chu­din­ské čtvr­ti sna­ží ovlád­nout pro­kle­tý meč Mu­ra­ma­sa, je ně­co, na co ur­či­tě jen tak ne­za­po­me­ne­te. Na dru­hou stra­nu se pří­běh tak ně­jak stá­le opa­ku­je, ob­čas si za­ťuká­te na če­lo a ne­mu­sí vám ani sed­nout pří­liš­ná se­xu­a­li­za­ce prak­tic­ky vše­ho. Co ta­ké tro­chu za­mr­zí je, že ko­nec ne­ní moc úder­ný. Na­štěs­tí se do­čká­te ale­spoň krás­né po­sled­ní sym­bo­lic­ké dvoj­strán­ky. V kaž­dém pří­pa­dě se ale po pří­bě­ho­vé strán­ce jed­ná o ně­co, na co čeští čte­ná­ři nejsou zvyklí a Fre­e­man vás tak mů­že buď okouz­lit, ne­bo to pros­tě ne­bu­de váš šá­lek ča­je.

Po kre­seb­ní strán­ce se ovšem ne­ní o čem do­ha­do­vat. Kres­ba je na­pros­to úchvat­ná, re­a­lis­tic­ká, slo­ži­tá, de­tail­ní – ve všech ohle­dech per­fekt­ní. Ike­ga­mi Rjóiči dal do kaž­dé­ho okén­ka na­pros­to všech­no. Ob­li­če­je jsou pl­né ži­vo­ta, sex je na­bi­tý vzru­še­ním, z uře­za­ných čás­tí tě­la a dal­ších smr­tel­ných zra­ně­ní jde mráz po zá­dech a měst­ská pa­no­ra­ma­ta jsou vy­kres­le­na do do­ko­na­los­ti. To­hle se ne­dá ani po­psat, to se mu­sí vi­dět (1, 2, 3, 4, 5).

Sé­rie u nás vy­šla v pě­ti 400 strán­ko­vých svaz­cích vět­ší­ho for­má­tu, což je jed­no­znač­ným plu­sem. Ne­ní po­tře­ba kni­hy moc ro­ze­ví­rat a na­víc by men­ší for­mát sní­žil po­ži­tek z Ike­ga­mi­ho kres­by. Na roz­díl od zbyt­ku mang od Crwe ve Fre­e­ma­no­vi nejsou ci­to­slov­ce na­hra­ze­ná čes­kým pře­kla­dem, je­li­kož jsou au­to­ry po­va­žo­vá­ny za sou­část kres­by a do té za­ká­za­li za­sa­ho­vat. Ci­to­slov­ce jsou ovšem sty­lo­vě pře­lo­že­na v ma­lých chlí­več­cích po okra­jích rá­meč­ků.

Cry­ing Fre­e­man – Pla­čí­cí drak je roz­hod­ně uni­ká­tem na čes­kém tr­hu. Jed­ná se o umě­lec­ký skvost, ale mů­že se vel­mi snad­no stát, že vám jed­no­du­še svou je­di­neč­nos­tí ne­sed­ne. Ale kaž­dý, kdo má rád sta­rou ško­lu, úžas­nou kresbu, ak­ci, ná­si­lí a sex si při­jde na své. V kaž­dém pří­pad­ně ta­to man­ga roz­hod­ně pat­ří k to­mu nej­kva­lit­něj­ší­mu, co je na čes­kých pul­tech v man­ga sek­ci k dis­po­zi­ci.

Za za­slá­ní re­cenz­ních vý­tis­ků dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.