Už jen mě­síc zbý­vá do za­čát­ku let­ní sezóny a nás mo­men­tál­ně če­ká vy­hlá­še­ní vá­mi zvo­le­ných ani­me, jež vás nej­ví­ce za­u­ja­la v sou­čas­né jar­ní sezóně. An­ke­ta bě­že­la ně­co má­lo přes mě­síc a do­sta­la 467 hla­sů. Krát­ké ro­ze­stu­py me­zi prv­ní­mi tře­mi mís­ty uka­zu­jí, že ani jed­no ani­me se ne­dá na­zvat jas­ným ví­tě­zem. Nicmé­ně již od za­čát­ku hla­so­vá­ní se na prv­ní příč­ku do­sta­la tře­tí řa­da High Scho­ol DxD a tu­to svou po­zi­ci již ne­o­pus­ti­la. Na­vá­za­la tak na před­cho­zí sé­rie to­ho­to ani­me, kte­ré se v na­šich dří­vej­ších an­ke­tách umís­ti­ly na prv­ní a dru­hé po­zi­ci. Stří­br­nou me­dai­li si od­nes­lo Owa­ri no Se­ra­ph, kte­ré behěm po­sled­ních dnů hla­so­vá­ní před­běh­lo tře­tí Ja­ha­ri Ore no Se­i­šun Lo­ve­co­me wa Ma­či­gat­te Iru. Zo­ku.

Vkus na­šich čte­ná­řů a ja­pon­ských ota­ku opět mů­že­me po­rov­nat přes po­dob­nou an­ke­tu po­řá­da­nou da­ta­bá­zí Cha­ra­pe­dia, do níž za­sla­lo svůj ná­zor na 10 000 hla­su­jí­cích. Tam­ní prv­ní mís­to ob­sa­di­lo na­še tře­tí Ja­ha­ri Ore no Se­i­šun Lo­ve­co­me wa Ma­či­gat­te Iru. Zo­ku, kte­ré tak po­tvr­zu­je svou po­pu­la­ri­tu z ne­dáv­né­ho pře­hle­du pro­de­je no­vel a mang. Dru­hé mís­to se sho­du­je a ví­těz na­ší an­ke­ty, High Scho­ol DxD, ob­sa­di­lo až 24. příč­ku. Na bron­zo­vý stu­pí­nek pak do­sáh­lo po­kra­čo­vá­ní věč­ně po­pu­lár­ní Gin­ta­my.

Než se člá­nek za­mě­ří na krát­ké tex­ty čle­nů re­dak­ce po­jed­ná­va­jí­cí o tom, na co se kou­ka­li oni sa­mi, po­za­sta­ví­me se ješ­tě nad změ­nou pra­vi­del u hla­so­vá­ní. Je­li­kož u dvou po­sled­ních an­ket při­by­lo za­sla­ných hla­sů, kte­ré smě­řo­va­ly hlav­ně k bo­ji o prv­ní po­zi­ce, roz­hod­li jsme se, že se lehce změ­ní způ­sob kon­t­ro­ly opa­ko­va­né­ho hla­so­vá­ní. Do an­ke­ty příš­tě bu­dou moct za­slat hlas pou­ze re­gis­tro­va­ní uži­va­te­lé zde na strán­kách a kaž­dý uži­va­tel bu­de mít mož­nost hla­so­vat pou­ze jed­nou.

Mi­ra­tor: Osob­ně si ne­můžu vy­na­chvá­lit Hi­bi­ke! Eu­pho­ni­um. Kro­mě tro­chu po­ma­lej­ší­ho tem­pa ne­mám ani­me co vy­k­nout. Ky­o­A­ni před­vá­dí u ani­ma­ce vý­bor­nou prá­ci, pří­běh ply­ne pří­jem­ným tem­pem, po­sta­vy se v prů­bě­hu ani­me vy­ví­jí a sku­teč­ně jsem si ob­lí­bil Re­i­nu. Mož­ná i pro­to, že ve tře­tím dí­le hrá­la na trum­pe­tu Dvo­řá­ko­vou No­vosvět­skou sym­fo­nii, kte­rá se sku­teč­ně do té si­tu­a­ce ho­di­la. Dá­le bych zmí­nil ani­me Plas­tic Me­mo­ries, od kte­ré­ho jsem vzhle­dem k ano­ta­ci oče­ká­val sku­teč­ně hod­ně. Prv­ní díl byl úžas­ný, ně­ko­lik dal­ších dí­lů mě vy­lo­že­ně zkla­ma­lo, ale teď ke kon­ci to za­se za­čí­ná být za­jí­ma­vé. Jsem ale zvě­da­vý, jak to na­ko­nec skon­čí.
Xi­ma­ra: Ne­do­sta­tek ča­su evi­dent­ně po­zi­tiv­ně pů­so­bí na po­čet sle­do­va­ných sé­rií. Nej­ví­ce mě asi za­u­ja­lo Šo­ku­geki no Sóma, kte­ré ač je vý­raz­ně eč­či, si ke mně na­šlo ces­tu skrz hu­mor­né a snad i lehce dob­ro­druž­né zpra­co­vá­ní. Jsem oprav­du zvě­da­vá, jak mi­lý Sóma skon­čí. Cel­kem jsem bá­la to­ho, ja­ký je hy­pe ko­lem Da­n­Ma­chi kvů­li Hes­tii, ale ve vý­sled­ku mi to­to ani­me při­jde cel­kem sluš­né a neu­ra­zí. Se­ra­ph of the End mě cel­kem za­u­jal myš­len­kou, ze za­čát­ku to by­lo dost zdlou­ha­vé, za­čí­ná se to však lep­šit. Po­stup­ně se mě­ní i pří­stup hlav­ní­ho hr­di­ny k svě­tu, tak jsem ve­li­ce zvě­da­vá na střet Mi­ky a Júa. Sa­mo­zřej­mě jsem si ne­moh­la od­pus­tit ani dru­hou řa­du tří­mi­nu­tov­ky Dan­na Ken, kte­rá mi mi­ni­mál­ně ze za­čát­ku při­šla lep­ší než řa­da prv­ní. V po­sled­ní řa­dě bych rá­da zmí­ni­la i Plas­tic Me­mo­ries, pro­to­že pří­běh a ná­pad je to jed­no­znač­ně za­jí­ma­vý, ale ob­čas se přes to ne­můžu pro­kou­sat kvů­li ani­ma­ci – ne­můžu si po­moct, ale při­jde mi pří­šer­ně od­flák­nu­tá.
Mat­te­as: Na­ko­nec jsem kou­kal na mé­ně sé­rií, než jsem chtěl, a tak zmí­ním sko­ro vše, co jsem sle­do­val, pro­to­že mě to ba­vi­lo na­to­lik, že to zů­sta­lo na mém se­zna­mu. Ve­li­ce pří­jem­ně mě pře­kva­pi­lo Šo­ku­geki no Sóma. Ač­ko­li jsem ne­měl ni­jak vel­ká oče­ká­vá­ní, hned prv­ní epi­zo­da mě vel­mi chyt­la a s pří­cho­dem dal­ších po­stav mě to za­ča­lo ba­vit ješ­tě víc. Těž­ko říct, jest­li se dá va­ře­ní zob­ra­zit ješ­tě ně­jak ví­ce „co­ol“, než to dě­lá prá­vě Šo­ku­geki no Sóma. Za­po­me­nout ne­smím ani na lehce lech­ti­vou, gen­de­ro­vě rov­no­práv­nou ani­ma­ci po­stav po tom, co sně­dí ně­ja­ké úžas­né jíd­lo. Fa­te/stay Ni­ght snad ne­ní ani moc nut­né zmiňovat, pro­to­že je po­kra­čo­vá­ní skvě­lé stej­ně ja­ko prv­ní po­lo­vi­na. Skvě­le mě pře­kva­pi­lo i Hi­bi­ke! Eu­pho­ni­um, kte­ré jsem pů­vod­ně ani ne­chtěl sle­do­vat, ale bu­de to mož­ná mé nej­ob­lí­be­něj­ší Ky­o­A­ni ani­me ne­u­r­če­né pri­már­ně pro dív­ky od vy­sí­lá­ní dru­hé řa­dy Ke­i­o­nu. Opět per­fekt­ně za­chy­cu­je dě­ní oko­lo škol­ních klu­bo­vých ak­ti­vit a in­ter­ak­ce po­stav, kte­ré jsou je­ho čle­ny. Dá­le je pro mě smut­kem a zá­ha­dou, jak v míst­ní an­ke­tě moh­lo Ki­ni­ro Mosaic, v Ja­pon­sku jed­no z nej­po­pu­lár­něj­ších ani­me té­to sezóny, skon­čit bez zis­ku je­di­né­ho hla­su. No, a co člo­vě­ka do­ká­že za­ru­če­ně vždy po­ba­vit je pě­ti­mi­nu­tov­ka Dan­na ga a ad-lib ani­me Tesa­gu­re Buka­cumo­no Spin-Off Pu­ru­pu­run Ša­ru­mu to Asobó.