Recenze prvního svazku Gunsmith Cats

GC01Na čes­ké pul­ty do­ra­zi­la dal­ší no­vá man­ga sé­rie, opět od na­kla­da­tel­ství Crew. Gus­mi­th Cats od So­na­dy Ke­ni­či­ho vy­chá­ze­la me­zi le­ty 1990 a 1997 a do­čka­la se po­kra­čo­vá­ní Gun­smi­th Cats Burst a spin-of­fu Ri­ding Be­an. Man­ga by­la ta­ké zpra­co­vá­na do tří­díl­né­ho OVA. Když za­jde­te do knih­ku­pec­tví, na­lá­ká vás čer­s­tvě vy­da­ný prv­ní sva­zek svou vel­mi vzhled­nou obál­kou, po­slé­ze vás ale za­sko­čí je­jí tloušť­ka. Vy­pla­tí se ku­po­vat tu­to 450strán­ko­vou bich­li? Pojď­me si ro­ze­brat je­jí ob­sah.

Ire­ne Rally Vin­cen­to­vá a Min­nie May Hop­kin­so­vá spo­leč­ně ve­dou v Chi­ca­gu ob­chod se zbra­ně­mi, ve sku­teč­nos­ti je ale ži­ví pře­de­vším lo­ve­ní li­dí, na kte­ré je vy­psa­ná od­mě­na. Zpr­vu se zdá, že man­ga bu­de mít epi­zod­ní cha­rak­ter. Ve vý­sled­ku ale z pří­bě­hu ne­vy­le­ze sché­ma „co ka­pi­to­la to no­vý zlo­či­nec“. Udá­los­ti na se­be na­va­zu­jí, zá­po­rá­ci se rá­di mstí za ustře­le­né kon­če­ti­ny a ve vý­sled­ku je z to­ho ve­li­ce ná­vy­ko­vá jíz­da pl­ná au­to­mo­bi­lo­vých ho­ni­ček, pa­rád­ních pře­stře­lek, vý­buš­nin, kaska­dér­ských kous­ků, se­xu a skvě­lých hlá­šek. V Gun­smi­th Cats se váž­né udá­los­ti a ak­ce skvě­le mí­sí s kva­lit­ním hu­mo­rem a vý­sle­dek by se da­la po­psat ja­ko va­ri­a­ce na ame­ric­ké bud­dy cop fil­my z 80. a 90. let říz­nu­té tro­chou ja­pon­ské at­mo­sfé­ry. Vel­kým plu­sem jsou do­da­né po­znám­ky o zbra­ních, ná­bo­jích, au­tech a tak dá­le, kte­ré po­má­ha­jí lep­ší­mu po­ro­zu­mě­ní to­mu, co se zrov­na na strán­kách dě­je.

Po­sta­vy jsou za­pa­ma­to­va­tel­né, skvě­le na­psa­né a ne­u­vě­ři­tel­ně co­ol. Rally Vin­cen­to­vá je ne­o­hro­že­ná, hbi­tá a in­te­li­gent­ní mi­s­try­ně střel­by, kte­rá ne­za­kry­je fakt, že je ma­ni­ak do zbra­ní. Min­nie May je tro­chu mlad­ší, tvr­do­hla­vá a na­iv­ní. Roz­hod­ně ale ne­ní hlou­pá. Je vy­na­lé­za­vá, mi­lu­je vý­buš­ni­ny a je vel­mi se­xu­ál­ně chti­vá. Hol­ky se si­ce čas­to haš­te­ří, jsou ale dob­rý­mi ka­ma­rád­ka­mi, kte­ré se skvě­le do­plňují v ak­ci i v hláš­kách a ob­čas si tře­ba i osa­ha­jí ňad­ra. S fan­ser­vi­sem to ale ne­ní tak hroz­né, jak by se moh­lo zdát, a do man­gy skvě­le se­dí. V kni­ze ta­ké vy­stu­pu­je spous­ta na­hrá­va­čů a zlo­čin­ců, všich­ni jsou ale vý­bor­ně na­psa­ní a věř­te, že si za­mi­lu­je­te všech­ny po­sta­vy a sla­bý člá­nek me­zi ni­mi bu­de­te hle­dat mar­ně.

Ke kresbě jen krát­ce, pro­to­že jí vlast­ně ne­ní co vy­tknout. Ne­če­kej­te umě­lec­ké dí­lo na úrov­ni Pla­čí­cí­ho draka, Číčy ma­jí kresbu jed­no­du­ší, je ale kva­lit­ní, sty­lo­vá, pře­hled­ná a au­tor umí bra­vur­ně po­dat ak­ci tak, že má­te mís­ty po­cit, ja­ko­by jste sle­do­va­li film.

Crew se ten­to­krát vy­táh­lo nejen s vý­bě­rem ti­tu­lu, ale ne­zkla­ma­lo ani po strán­ce tech­nic­ké. Pře­klad, jak to u An­ny Kři­ván­ko­vé bý­vá, je skvě­lý a kni­ha se pří­jem­ně čte. Edi­ta­ce je vý­bor­ná a bum­prás­ky (jak pří­hod­né slo­vo pro Gun­smi­th Cats) pros­tě ne­ma­jí chy­bu. Vět­ší for­mát strá­nek je ta­ké dobrou vol­bou. Kres­ba dí­ky to­mu ne­za­sa­hu­je až do hřbe­tu kni­hy a ne­ní ji tak po­tře­ba to­lik ot­ví­rat, což by pro vazbu moh­lo být při tloušt­ce kni­hy fa­tál­ní.

S kou­pí Gun­smi­th Cats ur­či­tě nic ne­zka­zí­te. Co víc, mi­ni­mál­ně pod­le prv­ní­ho svaz­ku to vy­pa­dá, že pat­ří k to­mu nej­lep­ší­mu z ja­pon­ských ko­mik­sů, co se u nás v sou­čas­nos­ti pro­dá­vá. Ta­hle man­ga má snad všech­no, co uspo­ko­jí jak ma­in­stre­a­mo­vé, tak i ty ná­roč­něj­ší čte­ná­ře. Pří­z­niv­ce fan­ta­sy a sci-fi šóne­nů to­to díl­ko si­ce mož­ná ne­lá­ká, po­kud ale chtě­jí vy­zkou­šet ně­co ji­né­ho, Gun­smi­th Cats je skvě­lou vol­bou. Tak ne­roz­mýš­lej­te a ku­puj­te, sto­jí to za to.

Za po­skyt­nu­tí re­cenz­ní­ho vý­tis­ku dě­ku­je­me na­kla­da­tel­ství Crew.

Hy-phen-a-tion