Foto: edison23

Od 31. říj­na do 2. lis­to­pa­du pro­bí­hal v kul­tur­ním cen­t­ru Za­hra­da na praž­ském Cho­do­vě je­de­nác­tý roč­ník Aki­co­nu, kaž­do­roč­ní­ho se­tká­ní fa­nouš­ků ani­me, man­gy i ji­ných prv­ků ja­pon­ské kul­tu­ry. Ja­ko vždy na ak­ci pro­běh­la řa­da před­ná­šek a pro­mí­tá­ní a ná­vštěv­ní­ci se moh­li za­po­jit i do růz­ných dal­ších zá­bav­ních i vzdě­lá­va­cích ak­ti­vit. Té­ma­tem le­toš­ní­ho roč­ní­ku by­la vě­da a tech­ni­ka, a pro­to se řa­da před­ná­šek tý­ka­la na­pří­klad ro­bo­tů, tech­no­lo­gic­ké­ho vý­vo­je v Asii, či do­kon­ce před­mě­tů běž­ně do­stup­ných tře­ba ve zná­mém sed­mi­pa­t­ro­vém sexsho­pu m’s v Aki­ha­ba­ře. Ne­chy­bě­la sa­mo­zřej­mě ani tra­dič­ní cosplay sou­těž a dí­ky pří­z­ni­vé­mu po­ča­sí by­lo po ce­lý ví­kend mož­né vi­dět spous­tu cospla­ye­rů ven­ku před bu­do­vou, kde by­lo pře­ce jen po­ně­kud ví­ce mís­ta k pří­pad­né­mu fo­ce­ní než uvnitř bu­do­vy. Ak­ce se pod­le or­ga­ni­zá­to­rů zú­čast­ni­lo při­bliž­ně 740 ná­vštěv­ní­ků. Aki­con se tak dr­ží na úrov­ni před­cho­zích let, k če­muž při­spí­va­jí i ka­pa­cit­ní ome­ze­ní KC Za­hra­da. Byť tro­chu opož­dě­ně, při­ná­ší­me re­port a po­stře­hy z ak­ce od jed­no­ho z je­jích ná­vštěv­ní­ků, Dr.Q.

[tl­dr tit­le=“Re­port z Aki­co­nu 2014″]

Pá­tek

Se svý­mi spo­lu­co­nov­ní­ky ma­xou, Johnym, Ju­ge­e­nem a Odai­em jsme vy­ra­zi­li ke co­nu po pá­té ho­di­ně. Mís­to stá­ní ve fron­tě jsme se ale roz­hod­li jít rov­nou do Bla­ni­ce a při­po­jit se tak k ediso­no­vi s As­t­ra­kem a je­jich sku­pi­ně. Ač­ko­liv jsem chtěl jít na Sy­ky­sa­no­vu před­náš­ku, ni­ko­mu ji­né­mu se ne­chtě­lo, a tak jsem zů­stal spo­lu s ostat­ní­mi v hos­po­dě. Spo­leč­ně jsme vy­ra­zi­li až na před­náš­ku o fan­su­bu, za niž mě­li zod­po­věd­nost As­t­rak s ediso­nem. V tu do­bu byl edison už not­ně při­o­pi­lý a já se obá­val, jest­li před­ná­šet vů­bec zvlád­ne, ale na­ko­nec vše do­padlo cel­kem dob­ře. Ob­čas se před­náš­ka zvrh­la v aka­de­mic­kou dis­ku­zi s pu­b­li­kem, ale to mi vů­bec ne­va­di­lo. Po skon­če­ní jsme se vy­da­li zpát­ky do Bla­ni­ce, já už měl za­kou­ře­né a hluč­né hos­po­dy dost , ovšem než se mi po­da­ři­lo ostat­ní pře­svěd­čit k ná­vra­tu do Jezd­co­va by­tu, by­lo už po půl­no­ci.

So­bo­ta

V so­bo­tu se už ja­ko tra­dič­ně ni­ko­mu ne­chtě­lo vstá­vat, tak­že jsem ne­vi­děl nic z do­po­led­ní­ho pro­gra­mu, což mě cel­kem mr­ze­lo. S Johnym a ma­xou jsme vy­ra­zi­li ako­rát na oběd, tak­že sa­mo­zřej­mě rov­nou do Bla­ni­ce a u jíd­la sle­do­va­li na stre­a­mu vět­ši­nou ne­val­né vý­ko­ny zpě­vá­ků v ajdo­ru.
Po jíd­le jsem se s Johnym vy­dal na ak­ci, ale je­li­kož by­lo do hlav­ní­ho bo­du so­bot­ní­ho pro­gra­mu, a to Gre­ko­vy před­náš­ky, ješ­tě da­le­ko, vě­no­va­li jsme se pro­chá­ze­ní pro­stor ak­ce a ji­né­mu pro­gra­mu. Prv­ní jsme zku­si­li Tech­no­lo­gic­ký bo­om v Ji­ho­vý­chod­ní Asii, kde ně­ja­ký pán dý­cha­vič­ně před­ná­šel ne pří­liš dů­vě­ry­hod­né in­for­ma­ce a s Johnym jsme se shod­li, že to­hle ne­má ce­nu a po de­se­ti mi­nu­tách jsme utek­li. Poz­dě­ji jsem se do­sle­chl, že před­náš­ka ne­by­la vů­bec špat­ná, ale co už. Do stej­né­ho sá­lu jsme se vrá­ti­li na Fas­ci­nu­jí­cí vy­ná­le­zy ko­mik­so­vé­ho svě­ta od Ka­lis­to, bo­hu­žel jsem si ne­pře­če­tl ano­ta­ci, pro­to­že se před­náš­ka tý­ka­la pou­ze mar­ve­lov­ské­ho ko­mik­su, kte­rý mi ab­so­lut­ně nic ne­ří­ká. Po skon­če­ní se k nám při­po­ji­li Ju­ge­en s Jezd­cem a šli jsme na Ani­me no­vin­ky II. Vět­ši­nu z uvá­dě­ných ani­me jsem už znal, ale na­šlo se pár ne­zná­mých kous­ků, kte­ré vy­pa­da­ly slib­ně a po­tě­ši­ly mě i vi­deou­káz­ky. Je­li­kož se pře­hled tro­chu pro­tá­hl, při­šel jsem (opět pou­ze s Johnym) na Gre­ka po za­čát­ku, k mé­mu pře­kva­pe­ní se ovšem da­lo sed­nout, té­ma ar­má­dy asi moc ne­táh­lo ne­bo co. Ano, uzná­vám, his­to­rie ja­pon­ské ar­má­dy asi ne­za­jí­má kaž­dé­ho, ale by­lo to za­jí­ma­vé a in­for­ma­tiv­ní. Po­té jsme se opět všich­ni se­šli a z ne­do­stat­ku lep­ší­ho pro­gra­mu vy­da­li na be­se­du s au­to­ry Ko­rek­to­ra, v sá­le by­lo pl­no a pěk­né hor­ko, což za­pří­či­ni­lo, že jsem půl­ku pro­spal, ale i tak to sta­či­lo, abych si kni­hu kou­pil. Za­tím­co ostat­ní mě opus­ti­li, já zů­stal v sá­le na dal­ší pro­gram s ná­zvem Be­se­da s au­to­rem dódži­nu Do­fus. Si­ce jsem o tom ni­kdy nic nesly­šel, ale v ano­ta­ci by­lo psá­no, že jde o 18+ věc, tak­že ja­ko sta­rý pra­sák jsem si to ne­mohl ne­chat ujít. V sá­le by­la hrst­ka li­dí a ješ­tě mé­ně mě­lo ně­ja­ký do­taz, tak­že by­lo br­zo po be­se­dě a já si mohl ono dí­lo kou­pit a do­stat ho i s vě­no­vá­ním. Dal­ší by­ly na pro­gra­mu Ja­pon­ské se­xu­ál­ní po­můc­ky, tam jsme se sa­mo­zřej­mě vy­da­li všich­ni. Ano­ta­ci jsem si vy­lo­žil tak, že se bu­de před­náš­ka za­bý­vat i his­to­rií ale na­ko­nec se ce­lá to­či­la ko­lem mo­der­ních mastur­bač­ních po­mů­cek, což mi ani moc ne­va­di­lo, Su­šen­ka má můj re­spekt, že ta­ko­vé­to té­ma od­před­ná­še­la ja­ko pro­fe­si­o­nál od za­čát­ku do kon­ce.
Ta­dy jsme chtě­li so­bo­tu na co­nu uzavřít, ale je­li­kož se po­sled­ní před­náš­ka tro­chu pro­táh­la, hlav­ní vchod byl již za­mče­ný. Mys­lel jsem si, že ne­bu­de pro­blém nás spo­lu s dal­ší­mi asi dva­ce­ti lid­mi vy­pus­tit, ale čím déle se nic ne­dě­lo, tím mé­ně vtip­né mi při­pa­da­ly fórky o nocle­hu v Za­hra­dě. Po­kus do­stat se ven boč­ním vcho­dem ztros­ko­tal na hor­li­vém or­go­vi, kte­rý si­ce ne­vě­děl, jak se má­me do­stat ven, ale přes něj to ur­či­tě ne­bu­de. Na­ko­nec nás stej­ně pus­til, pro­to­že to by­lo je­di­né lo­gic­ké ře­še­ní. Do­ce­la mi to po­ka­zi­lo ná­la­du, po­ně­vadž jsem se na­jed­nou cí­til jak ma­lej Jar­da na dět­ském tá­bo­ře. Ješ­tě jsme se vy­da­li do Bla­ni­ce ale kouř a hluk byl ten­to­krát na ta­ko­vé úrov­ni, že jsme se br­zo vzda­li a je­li zpát­ky do Jezd­co­va by­tu.

Ne­dě­le

V ne­dě­li jsem se za­řekl, že pů­jdu na ran­ní pro­gram za kaž­dou ce­nu, pro­to­že vše­chen pro­gram spo­je­ný s AMV byl le­tos straš­ně z rá­na, a dí­ky zku­še­nos­tem z mi­nu­lých let mi by­lo jas­né, že bych na Aki­con už ne­při­šel a ce­lý den ak­ce se mi za­ho­dit ne­chtě­lo. Joh­ny se ne­če­ka­ně roz­ho­dl, že se ke mně při­dá, a tak jsme oba vstá­va­li v šest ho­din, abychom stih­li při­jet na pro­gram v osm. Vše pro­běh­lo pod­le plá­nu, a tak jsme do­ra­zi­li na AMV chu­ťov­ky 2014. Na Wol­fi­im, kte­rý dě­lal uva­dě­če, by­lo vi­dět, že je i na něj ješ­tě dost br­zo, ale i tak svou ro­li zvlá­dal dob­ře. Co ovšem ne­by­lo dob­ré, by­la kva­li­ta ob­ra­zu, kte­rý byl pře­sví­ce­ný, a tr­ha­né vi­deo. Svůj účel však pro­mí­tá­ní spl­ni­lo a já si na­šel pár ob­lí­be­ných kous­ků. Po tom­to v pro­gra­mu hned ná­sle­do­va­la před­náš­ka Ko­lik sto­jí ani­me, kte­rou měl Grek. Ač­ko­liv to ne­zně­lo ně­jak moc lá­ka­vě, lep­ší pro­gram jin­de ne­byl, a tak jsme zů­sta­li. Mu­sím říct, že šlo asi o nej­za­jí­ma­věj­ší před­náš­ku z ce­lé­ho co­nu, kte­rá mi osvět­li­la spous­tu vě­cí o fun­go­vá­ní ani­me prů­mys­lu. Ško­da jen, že ne­do­sta­la lep­ší umís­tě­ní v pro­gra­mu.
Po skon­če­ní jsme s Johnym lel­ko­va­li v pro­sto­rách co­nu a če­ka­li, až do­ra­zí zby­tek tý­mu. Při­dal se k nám na chví­li As­t­rak a spo­leč­ně jsme se po­hor­šo­va­li nad opo­dál se­dí­cí roz­ja­ře­nou sku­pin­kou or­gů dě­la­jí­cí kra­vál s vy­sí­lač­kou (za­se jsem si při­pa­dal jak na dět­ském tá­bo­ře…). Pod­le oče­ká­vá­ní zby­tek už na ak­ci ani ne­při­jel, tak­že jsme si da­li sraz na oběd v Bla­ni­ci a po­té vy­ra­zi­li smě­rem ná­dra­ží na vlak do­mů.

Dr.Q

[/tl­dr]