Le­tos 2. květ­na to­mu by­lo přes­ně šest­náct let ode dne, kdy byl ně­kdej­ší ky­ta­ris­ta kul­tov­ní me­ta­lo­vé sku­pi­ny X Ja­pan, Ma­cumo­to Hi­de­to (zná­mý spí­še pod umě­lec­kým jmé­nem hi­de), na­le­zen umí­ra­jí­cí ve svém to­kij­ském apart­má. Ni­kdy se ne­po­da­ři­lo s ur­či­tos­tí pro­ká­zat, zda se jed­na­lo o se­be­vraž­du či ne­ho­du spo­je­nou s opi­los­tí. V pro­sin­ci však to­mu­to stá­le ve­li­ce po­pu­lár­ní­mu hu­deb­ní­ko­vi vy­jde no­vý song, kte­rý měl pů­vod­ně pa­t­řit do je­ho sólo­vé­ho al­ba Ja, Zoo vy­da­né­ho po­smrt­ně v lis­to­pa­du 1998. O je­ho na­zpí­vá­ní se při­tom po­sta­ral sám hi­de, resp. vo­ca­loi­dí po­do­ba je­ho hla­su.

Song se jme­nu­je Co Gal a hi­de, jenž k ně­mu slo­žil hud­bu i na­psal text, si v něm do­bí­rá módní­ho smě­ru ko­gal (ko­gja­ru). Ten se vy­zna­ču­je pře­de­vším no­še­ním krát­kých suk­ní a vol­ných po­no­žek ke kla­sic­kým škol­ním uni­for­mám a v ro­ce 1998 za­ží­val me­zi ja­pon­ský­mi stře­do­ško­lač­ka­mi ve­li­ký bo­om. Tvůr­cům vo­ca­loi­dí­ho soft­wa­ru ze spo­leč­nos­ti Ya­ma­ha tr­va­lo dva roky, než hi­de­ho hlas z je­ho před­cho­zích skla­deb opa­tr­ně upra­vi­li a zfor­mo­va­li do ta­ko­vé po­do­by, aby s ním by­lo mož­né „na­zpí­vat“ ce­lý song. K ně­mu při­tom mě­li pou­ze text a jed­nu de­mo ver­zi, kte­rou hi­de na­hrál krát­ce před svou smr­tí. Aby vý­sle­dek zněl co nej­při­ro­ze­ně­ji, do­pl­nil jej hi­de­ho blíz­ký pří­tel ze sku­pi­ny Spread Bea­ver, Ka­zu­hi­ko Ina­da (ali­as I.N.A), o dý­chá­ní a po­dob­né de­tai­ly.

Přes­to­že se jed­ná o sin­g­lo­vé al­bum, bu­de Go Cal ve­d­le stej­no­jmen­né­ho vo­ca­loi­dí­ho son­gu ob­sa­ho­vat pat­náct hi­de­ho pů­vod­ních sólo­vých hi­tů, ja­ko je Rocket Di­ve, Pink Spi­der, Tell Me ne­bo Mi­se­ry. Sou­čás­tí li­mi­to­va­né edi­ce je na­víc zmí­ně­né de­mo Co Gal plus DVD s hi­de­ho kli­py a uni­kát­ní­mi zá­bě­ry z ži­vých vy­stou­pe­ní. Al­bum vy­jde 10. pro­sin­ce, te­dy tři dny před hi­de­ho ne­do­ži­tý­mi pa­de­sá­ti­na­mi.