Ne­ní to za­se tak dáv­no, co jsme zde zve­řej­ni­li člá­nek o chys­ta­ných holly­wo­od­ských adap­ta­cích růz­ných ani­me či man­gy. Kro­mě pro­jek­tů v něm jme­no­va­ných tu ale vždy byl ješ­tě je­den. A tím je hra­ná ver­ze téměř le­gen­dár­ní­ho ani­me fil­mu Aki­ra. O Aki­ru se Holly­wo­od za­čal za­jí­mat už ve­li­ce dáv­no a byl de fac­to jed­ním z prv­ních ani­me ti­tu­lů, o kte­rý to­vár­na na sny pro­je­vi­la zá­jem. Fil­mo­vá prá­va pak v ro­ce 2002 za­kou­pi­la pro­dukč­ní spo­leč­nost War­ner Bros. a téměř oka­mži­tě se za­ča­lo na fil­mu pra­co­vat. Jen­že od té do­by uběh­lo spous­tu ča­su a na pro­jek­tu si vy­lá­ma­la zu­by ce­lá řa­da fil­ma­řů. Prá­ce na fil­mu se opa­ko­va­ně ru­ši­ly a za­se ob­no­vo­va­ly a z Aki­ry se stal cel­kem pro­kle­tý pro­jekt, se kte­rým si v Holly­wo­o­du ni­kdo ne­vě­děl ra­dy a kte­rý se v očích pů­vod­ních fa­nouš­ků stal spí­še zlo­věst­ným kost­liv­cem ve skří­ni než oče­ká­va­ným fil­mem. Ne­ní ani moc di­vu, pro­to­že je­den z pů­vod­ních ná­stře­lů dě­je, s nímž holly­wo­od­ská ver­ze při­šla, pře­mis­ťo­val pů­vod­ní pří­běh z fu­tu­ris­tic­ké­ho Neo-To­kia do ja­ké­ho­si „New Ma­nhat­ta­nu“, pů­vod­ní ja­pon­skou ná­rod­nost hr­di­nů mě­nil na ame­ric­kou a cel­ko­vě s pří­bě­hem pů­vod­ní Aki­ry ne­měl moc spo­leč­né­ho. V pod­sta­tě při­po­mí­nal zhmot­ně­ní těch nej­čer­něj­ších noč­ních můr kaž­dé­ho správ­né­ho fa­nouš­ka a od­rá­žel ty­pic­ké myš­le­ní ame­ric­kých pro­du­cen­tů, jenž si­ce o Aki­ru stá­li, ale ne­mě­li val­ný zá­jem fi­nan­co­vat film s kom­plet­ně ja­pon­ským ob­sa­ze­ním, ne­bo tak od­váž­ným kon­cem, ja­ký pů­vod­ní Aki­ra mě­la. Film byl na­ko­nec zno­vu ulo­žen k le­du po­čát­kem mi­nu­lé­ho roku. A od té do­by po něm ne­by­lo opět ani vi­du ani sle­chu.

Dis­ku­zi ko­lem fil­mu však ny­ní zno­vu oži­vil scé­náris­ta Ga­ry Whit­ta, když se na ser­ve­ru Col­li­der roz­po­ví­dal o své účas­ti na pro­jek­tu. Na roz­díl od vět­ši­ny ostat­ních však Whit­tův roz­ho­vor s Col­li­de­rem uká­zal film i v troš­ku lep­ším a za­jí­ma­věj­ším svět­le. Whit­ta se totiž ve svém roz­ho­vo­ru zmí­nil o tom, jak se při psa­ní scé­ná­ře sna­žil vy­ho­vět fa­nouškům a při­tom do­dr­žet pro­du­cen­ty po­ža­do­va­nou wes­ter­ni­za­ci pří­bě­hu. Při­šel s ve­li­ce za­jí­ma­vou myš­len­kou, že by se film ode­hrá­val ve svě­tě, kde Spo­je­né stá­ty po­stih­la tak vel­ká eko­no­mic­ká kri­ze, že by­li nu­ce­ni pro­dat os­t­rov Ma­nhat­tan na­o­pak vel­mi eko­no­mic­ky sil­né­mu Ja­pon­sku, a Ma­nhat­tan se tak stal pá­tým os­t­ro­vem Ja­pon­ska a byl i Ja­pon­ci ko­lo­ni­zo­ván. Film by se tak ode­hrá­val ve měs­tě, kte­ré by se jme­no­va­lo New To­kyo a kte­ré by by­lo ukáz­ko­vou fúzí ja­pon­ské a zá­pad­ní kul­tu­ry. Whit­ta ale ná­sled­ně zá­ro­veň po­dotkl, že ne­ví, jest­li se ta­to je­ho myš­len­ka do­cho­va­la i do poz­děj­ších ver­zí scé­ná­ře, ne­boť pro­jekt dáv­no opus­til a od té do­by pro­šel scé­nář ně­ko­li­ka dal­ší­mi pře­pi­sy.

Whit­to­vi se roz­hod­ně ne­dá upřít za­jí­ma­vý ná­pad, kte­rý by při správ­ném ucho­pe­ní mohl být ve­li­ce ví­ta­ným ná­vra­tem fil­mu k je­ho ja­pon­ským ko­ře­nům a ale­spoň pro­du­cen­ty po­ža­do­va­nou wes­ter­ni­za­ci re­du­ko­val na za­jí­ma­vé oko­ře­ně­ní dě­jo­vé­ho po­za­dí, kte­ré pů­vod­ní ani­me film zas tak moc ne­na­stí­nil. Přes­to se nelze ubrá­nit po­ci­tu, že po­kud film ně­kdy oprav­du vznik­ne, bu­de mít blíž spí­še k ní­že při­lo­že­né­mu vi­deu.