Před pár dny se na brit­ském ser­ve­ru Dai­ly Mail ob­je­vi­la zprá­va, že rus­ký te­e­nager spáchal se­be­vraž­du. To by ne­by­lo pro nás nic až tak za­jí­ma­vé­ho, ne­být dů­vo­du, pro kte­rý se roz­ho­dl skon­co­vat se svým ži­vo­tem. Za­bil se, pro­to­že ze­mře­la je­ho ob­lí­be­ná po­sta­va v Na­ru­to­vi. Do­kon­ce to ani ne­by­la, jak by se moh­lo na prv­ní po­hled zdát, po­sta­va hlav­ní. By­la to jed­na z ve­d­lej­ších po­stav, kte­rá ne­mě­la v pří­bě­hu pří­liš vel­kou ro­li.

Čtr­nác­ti­le­tý kluk ozná­mil na so­ci­ál­ní sí­ti, že ob­dob­ně ja­ko je­ho hr­di­na ta­ké on plá­nu­je svůj ko­nec a po­slé­ze ode­šel ze své­ho rod­né­ho do­mu. Když se hod­nou do­bu ne­vra­cel zpět, zne­po­ko­je­ní ro­di­če ho za­ča­li se svý­mi sou­se­dy hle­dat. Je­ho tě­lo by­lo na­le­ze­no ale až o dva dny poz­dě­ji a by­lo iden­ti­fi­ko­vá­no je­ho ot­cem.

Ten byl po­cho­pi­tel­ně vel­mi zdr­cen. Zá­ro­veň vy­po­vě­děl, že je­ho syn trá­vil před te­le­viz­ní ob­ra­zov­kou až pří­liš mno­ho ča­su a prav­dě­po­dob­ně už ani ne­vě­děl, co je re­a­li­ta a co fik­ce.