Jak si zřej­mě vět­ši­na čte­ná­řů už stih­la všim­nout, ko­nal se nám ten­to ví­kend v Br­ně dal­ší roč­ník Ani­me­fes­tu. Ten­to fes­ti­val ne­má u nás mys­lím ce­nu před­sta­vo­vat, jak jsme to mu­se­li pře­dem udě­lat tře­ba u ně­kte­rých ja­pon­ských ak­cí, ale je­li­kož ta­dy má­me už hned ně­ko­lik re­por­tů z ja­pon­ské­ho Co­mi­ke­tu, ře­kl jsem si, že by stá­lo za to při­dat i ně­ja­ké hlá­še­ní z na­ší do­má­cí ak­ce. Pro­to jsem se vy­pra­vil na dva dny ob­hléd­nout Ani­me­fest a ny­ní vám z něj při­ná­ším své čer­stvé do­jmy.

Hned do za­čát­ku řek­nu, že jsem mi­lov­ník Co­mi­ke­tu. Ta­to ak­ce je pro mne krá­lov­nou ota­ku fes­ti­va­lů a ne­ní jí rov­no. Už od za­čát­ku mi pro­to by­lo jas­né, že se srov­ná­vá­ní Ani­me­fes­tu s Co­mi­ke­tem ne­vy­hnu. Ne­ní to úpl­ně fér vů­či žád­né z těch­to ak­cí, ne­boť přes­to­že jde v obou pří­pa­dech o ota­ku fes­ti­va­ly, jsou už v zá­kla­dech na­to­lik od­liš­né, že se do­stá­vám do si­tu­a­ce kdy srov­ná­vám bo­rův­ku s me­lou­nem jen pro­to, že jsou obě ku­la­té. Stej­ně ja­ko by se da­lo stří­let z Ani­me­fes­tu tím, že je na něm mé­ně li­dí, než na Co­mi­ke­tu ve fron­tě na zá­chod, tak by se dal Co­mi­ket sestře­lit tím, že ne­na­bí­zí ani jed­nu před­náš­ku. Na­víc Ani­me­fest ani ne­znám tak dob­ře ja­ko Co­mi­ket, na kte­rém jsem strá­vil ná­sob­ně ví­ce dní. I přes­to ale ty­to dvě ak­ce srov­nám, pro­to­že je to je­di­ná za­jí­ma­vá per­spek­ti­va, kte­rou ze své po­zi­ce do­ká­žu hlá­še­ní z Ani­me­fes­tu do­dat.

• První dojmy a celkový pohled

Ani­me­fest na mne udě­lal do­jem vel­mi ko­mor­ní ak­ce. Li­dí po­skrov­nu, dva pro­sto­ry o ně­ko­li­ka míst­nos­tech spo­je­né ven­kov­ním pla­cem. Ce­lé mís­to ko­ná­ní se dá obe­jít a zběž­ně omrk­nout za sla­bé půl hoď­ky. To je vel­ký roz­díl opro­ti Co­mi­ke­tu, kde je dob­ře mož­né strá­vit stej­ný čas pou­ze tím, že se člo­věk z ná­dra­ží pře­su­nu­je do fron­ty na vstup. Když už jsme u to­ho vstu­pu, tak u Ani­me­fes­tu je si­ce opro­ti Co­mi­ke­tu zpo­plat­ně­ný, za­be­re ale za­se pou­ze zlo­mek ča­su. Ne­ní nut­né vstá­vat v pět rá­no aby byl člo­věk na půl je­de­nác­te uvnitř, což je pro mne pří­jem­ná změ­na.

O Co­mi­ke­tu jsem se kdy­si vy­já­d­řil ja­ko o fes­ti­va­lu front, kde če­ká­te fron­tu na to, abys­te si moh­li sed­nout do fron­ty, na je­jímž kon­ci vás če­ká stá­ní fron­ty na va­ši vy­bra­nou fron­tu. Přes­to­že je to smut­ná prav­da, je to dob­rá ilu­stra­ce mé­ho dal­ší­ho dojmu a roz­dí­lu opro­ti Ani­me­fes­tu. Na Co­mi­ke­tu si­ce li­dé sto­jí fron­ty, ale sto­jí je za ně­ja­kým úče­lem. Co­mi­ket je vál­ka a vět­ši­na ná­vštěv­ní­ků v ní má své jas­né cí­le, za kte­rý­mi si jdou. Ten­to po­cit smys­lu, cí­le a dra­vé ak­ti­vi­ty mi na Ani­me­fes­tu chy­běl. Jest­li je Co­mi­ket fes­ti­val front, tak Ani­me­fest je fes­ti­val židlí. Vět­ši­na ná­vštěv­ní­ků si po krát­kém hlou­bá­ní vy­bra­la ně­kte­rou z židlí v sá­le či mi­mo, za­no­ři­la se do ní a če­ka­la na co­ko­liv, co se zrov­na mě­lo dá­le dít. Ale k pa­si­vi­tě ná­vštěv­ní­ků se vrá­tím poz­dě­ji.

• Program a organizace

Pro­gra­mo­vě i or­ga­ni­zač­ně (z to­ho vyš­ší­ho hle­dis­ka, co se hlav­ních or­gů a tvůr­ců fes­tu tý­če) jsem byl vel­mi spo­ko­jen a chtěl bych tvůr­cům po­dě­ko­vat za pří­jem­ný ví­kend. Hos­té by­li vý­bor­ní, kon­krét­ně pan Cle­ments byl pro mne vel­kým lá­ka­dlem na Ani­me­fest vů­bec jet, pro­mí­ta­né kous­ky za­jí­ma­vé a pro­gram se vů­bec o zá­ba­vu hos­tů dob­ře sta­ral. V tom­to bo­dě zrov­na nejde s Co­mi­ke­tem moc srov­ná­vat, je­li­kož tam or­ga­ni­zá­to­ři téměř žád­ný pro­gram pro ná­vštěv­ní­ky ne­při­pra­vu­jí a mot­tem ak­ce je „Všich­ni jsme ná­vštěv­ní­ci a všich­ni ten­to fes­ti­val tvo­ří­me spo­leč­ně“.

Co se tý­če or­ga­ni­za­ce pří­mo na mís­tě, v tom niž­ším smys­lu, tak tam jsem byl na­o­pak cel­kem zkla­mán. Drob­né chyb­ky, kte­ré by  člo­věk s kli­dem pře­hlé­dl u za­čí­na­jí­cí ak­ce, jsem ne­če­kal v pří­pa­dě fes­tu s ta­ko­vou his­to­rií, je­hož or­ga­ni­zá­to­ři už do­za­jis­ta ma­jí spous­tu zku­še­nos­tí, kte­ré mo­hou do pří­pra­vy no­vé­ho roč­ní­ku pro­mít­nout. Ne­funkč­ní zvuk u pře­hrá­va­ných vi­deí (do­kon­ce tři­krát po so­bě ve stej­né míst­nos­ti – člo­věk by če­kal, že to sta­čí vy­ře­šit jed­nou), vy­pa­dá­va­jí­cí stre­am před­ná­šek z ve­d­lej­ší bu­do­vy, ne­or­ga­ni­zo­va­né a ni­jak ne­kon­t­ro­lo­va­né fron­ty ty­pu „hro­zen“ pře­de dveř­mi sá­lů, stá­le ne­funkč­ní dál­ko­vé ovlá­dá­ní na pře­pí­ná­ní strá­nek v pre­zen­ta­cích atd. Drob­né chyb­ky, kte­ré jsou sa­my o so­bě bez­vý­znam­né, ale tak­to po­hro­ma­dě znač­ně ka­zí cel­ko­vý do­jem. Ob­zvláš­tě po­kud jde o vě­ci, kte­ré by se da­ly snad­no vy­chy­tat tro­chou pří­pra­vy. Na té­to or­ga­ni­zač­ní úrov­ni jas­ně ve­de Co­mi­ket, je­hož or­go­vé, tak­též ne­pla­ce­ní, si do­ká­žou po­ra­dit s mno­ho­ná­sob­ně vět­ší­mi da­vy na­pros­to pre­ciz­ně, efek­tiv­ně a ješ­tě k to­mu i při­ho­dit pro po­ba­ve­ní sa­du dob­rých hlá­šek.

• Cosplay

Cosplay na Ani­me­fes­tu mne ta­ké mi­le pře­kva­pil. Už za­čí­ná být ko­neč­ně i u nás na co v cospla­yi kou­kat. Zá­ro­veň mne ta­ké po­tě­ši­lo sa­mot­né množ­ství li­dí v cospla­yi, ne­boť ti­to se ale­spoň, na roz­díl od vět­ši­ny čis­tě pa­siv­ních ná­vštěv­ní­ků, ně­jak ak­tiv­ně účast­ni­li na fes­ti­va­lo­vé zá­ba­vě. Co se tý­če cospla­ye na Co­mi­ke­tu, tak ten zde ne­ní tře­ba po­pi­so­vat – sta­čí se po­dí­vat na hro­ma­dy fo­tek, kte­ré se z ak­ce po­va­lu­jí na in­ter­ne­tu. Co bych ale rád vy­píchl je fakt, že cosplay na Co­mi­ke­tu má svůj sta­no­ve­ný pro­stor. Exis­tu­je jed­no ne­bo ví­ce tzv. Cosplay Squa­re, což jsou pro­sto­ry pou­ze pro to, aby se zde moh­li cospla­ye­ři pro­me­ná­do­vat a li­dé si je fo­ti­li. Mož­ná je to už jen mo­je de­ge­ne­ra­ce Co­mi­ke­tem, ale ně­co po­dob­né­ho bych oce­nil i na Ani­me­fes­tu. V sá­lech totiž ne­zís­ká běž­ný ná­vštěv­ník žád­ný dob­rý zá­běr a od­chy­tá­vat cospla­ye­ry při pře­su­nech po ven­kov­ním pla­ce ne­bo me­zi sá­ly ta­ké ne­ní úpl­ně idál­ní. Člo­věk ni­kdy ne­ví, kam kdo tře­ba zrov­na spě­chá ne­bo jest­li vů­bec chce být fo­cen. Kdy­by se na fo­ce­ní cospla­ye vy­hra­dil ně­ja­ký pro­stor (kte­ré­ho ven­ku by­lo dost) a pří­pad­ně i čas, mož­ná by to po­moh­lo cosplay scé­nu sti­mu­lo­vat víc, než ně­ko­lik dal­ších před­ná­šek o zá­bav­nos­ti cospla­ye.

• Návštěvníci

Za to­hle mož­ná schy­tám shni­lé raj­če do ob­li­če­je, ale pod­le mých dojmů by­li nej­vět­ší sla­bi­nou Ani­me­fes­tu prá­vě je­ho ná­vštěv­ní­ci. Jak už jsem ře­kl, Co­mi­ket má vel­mi dra­vou a ži­vou at­mo­sfé­ru. Dá se na­mít­nout, že vět­ši­na li­dí tam nic ne­pro­dá­vá, jen ku­pu­je, ale pod­le mne se i tou kou­pí účast­ní ce­lé­ho to­ho ko­lo­to­če dou­jin tvor­by a ak­tiv­ním vy­hle­dá­vá­ním svých au­to­rů a dis­ku­to­vá­ním s ni­mi i ce­lé­ho to­ho zá­bav­né­ho mumra­je na Co­mi­ke­tu. Mot­tem Co­mi­ke­tu je, jak už jsem psal „Všich­ni jsme účast­ní­ci“. Cosplay ta­ké ne­tvo­ří jen člo­věk v ob­leč­ku, ale i ten za ka­me­rou a po­kud ně­kdo z nich chy­bí, ce­lá ta che­mie tak ně­jak ne­klap­ne. Stej­ně tak pro dou­jin tvor­bu jsou po­tře­ba jak sa­mot­ní tvůr­ci, tak je­jich fa­nouš­ci, kte­ří jim dá­va­jí zpět­nou vazbu, pod­po­ru­jí je a je­jich díl­ko si v ne­pře­ber­ném množ­ství ostat­ních vy­be­rou.

V pří­pa­dě Ani­me­fes­tu by sa­mo­zřej­mě ta­ké ne­by­ly před­náš­ky bez po­slu­cha­čů, ale ani přes­to se ne­mo­hu ubrá­nit smut­né­mu dojmu, že je­ho ná­vštěv­ní­ci jsou z vět­ší čás­ti ex­trém­ně pa­siv­ní. Při­jdou na fest, po­ke­ca­jí se zná­mý­mi, za­leh­nou do židle a se sá­la­jí­cí au­rou „bav­te mne“ zí­ra­jí na AMV, pro­mí­tá­ní ne­bo před­náš­ku. V hor­ším pří­pa­dě za stá­le ješ­tě po­kra­ču­jí­cí­ho po­ví­dá­ní si se zná­mý­mi, v nej­hor­ším po­tom za ne zrov­na tlu­me­né­ho kri­ti­zo­vá­ní před­ná­še­jí­cí­ho. Ani­me je mož­ná ko­merč­ní pro­dukt, kte­rý lze snad­no (a čas­to i bez vět­ší ná­ma­hy) kon­zu­mo­vat, ale ota­ku fan­dom je ně­co, co mu­sí­me vy­tvo­řit my sa­mi. Ne­bo ale­spoň pod­po­řit ty, kte­ří jsou to­ho schop­ni. Nej­spí­še vět­ši­na z vás už vi­dě­la, sly­še­la, čet­la ne­bo hrá­la ale­spoň část z to­ho ob­rov­ské­ho množ­ství nád­her­ných ama­tér­ských po­či­nů, kte­ré Co­mi­ket kaž­dý půlrok vychr­lí. Co ale kro­mě ně­ko­li­ka fo­tek a pár zá­zna­mů před­ná­šek zů­sta­ne po Ani­me­fes­tu? Ale­spoň že ten Vě­jíř a Fest­zin ta­dy jsou, jen­že to jsou opět vě­ci, kte­ré si pro nás při­pra­vi­li pil­ní or­ga­ni­zá­to­ři.

• Závěr

Ja­ko fan­da Tou­hou jsem se ne­mohl ne­za­sta­vit na před­náš­ku o Tou­hou fan­do­mu a prá­vě tu bych rád po­u­žil ja­ko svůj po­sled­ní hře­bík do rakve (po to­mhle bu­du muset asi cho­dit ko­lem čes­kých ota­ku v těž­kém ba­loňáku s vy­so­kým lím­cem a klo­bou­kem hlu­bo­ko do če­la). Ne­má moc ce­nu ko­men­to­vat vý­stup dvou sle­čen, kte­ré si sa­my už na­sy­pa­ly po­pel na hla­vu a pro příš­tě snad bu­dou moud­řej­ší a ne­pod­ce­ní pří­pra­vu. Ovšem di­vác­tvo, kte­ré se ba­vi­lo na je­jich účet a v poz­děj­ších fá­zích už zce­la bez zá­bran od­chá­ze­lo ze sá­lu upro­střed před­náš­ky si ale ko­men­tář za­slou­ží. Tak­že dá­my a pá­no­vé, po­ho­dl­ně usa­ze­ní v židlích če­ka­jí­ce na dal­ší ste­če ši­ků zá­ba­vy na va­še smys­ly. Ty­hle hol­ky tu před­náš­ku si­ce pro­je­ly, ale po­řád ale­spoň zku­si­ly s ně­čím při­jít, ně­co vy­tvo­řit a na­bíd­nout to ostat­ním. A ne­hle­dě na vý­sle­dek ani na ob­sah to­ho, co tam po­ví­da­ly, po­řád jsou tím u mne ota­ku ko­mu­ni­tě pro­spěš­něj­ší než vět­ši­na z je­jich di­vá­ků.

UP­DA­TE: Do­jmy a fot­ky ostat­ních ná­vštěv­ní­ků jsou ny­ní pěk­ně shr­nu­té na strán­kách AF:

>> Fot­ky a re­por­tá­že 2012