V před­cho­zím pří­spěv­ku o Co­mi­ke­tu 81 jste si moh­li pro­hléd­nout řa­du po­ve­de­ných či mé­ně po­ve­de­ných cospla­yů, kte­ré se na C81 ob­je­vi­ly. Teď je tu pro vás pře­hled za­jí­ma­vos­tí z Co­mi­ke­tu a hlá­šek or­ga­ni­zá­to­rů, kte­ré člo­vě­ka vždy za­ru­če­ně po­ba­ví.

Sple­tl jsem si vstu­pen­ku se sle­vo­vým kupónem pro ak­ci­o­ná­ře ANA.

Mys­lel jsem si, že mi ukrad­li fa­leš­nou pe­ně­žen­ku, ale ona to by­la ta pra­vá.

Ně­ja­ký člo­věk, co vy­pa­dal ja­ko gay, to na mě tisk­nul.

Člo­věk, kte­rý je za mnou, je ně­jak straš­ně za­dý­cha­ný. Or­ga­ni­zá­to­ři nám na­víc řek­li, abychom se víc zmáčk­li, a tak mi teď do zad­ku na­rá­ží ně­co tvr­dé­ho. Let­mo jsem se za se­be po­dí­val a tvá­řil se hroz­ně spo­ko­je­ně. Váž­ně ne­vím, co mám teď dě­lat. Mám ho na­hlá­sit? Od­str­čit? Sra­zit k ze­mi? Ne­bo ně­co ji­né­ho? Po­raď­te mi. Od­po­vě­di: “Roz­táh­ni no­hy!” ; “Vrať mu to.”

To je hroz­ný… Ztra­til jsem pe­ně­žen­ku, ve kte­ré jsem měl sto ti­síc je­nů a le­ten­ku… Co mám dě­lat…? Jsem tu sám… Po­moz­te mi…

Hol­ka ze zá­klad­ní ško­ly mi řek­la, “Ne­stůj ta­dy takhle. Pře­ká­žíš. Chcíp­ni!” … Chci umřít.

Dvě fu­j­oshi, co sto­jí ve­d­le, se ba­ví na té­ma “Tan­ko­va­cí ha­di­ce x Au­to”…

Zrov­na jsem se chys­tal vy­ra­zit na Co­mi­ket, ale v ho­te­lo­vém po­ko­ji jsem vy­kaš­lal krev. Jsem dok­tor, ale pří­či­nu nejsem schop­ný ur­čit. To je ko­nec… Jest­li je to po­lyp ne­bo ra­ko­vi­na hr­ta­nu, tak ta­dy nejde o Co­mi­ket, ale o můj ži­vot. Jdu do ne­moc­ni­ce.

Před chví­lí by­lo ozná­me­no, že ban­ko­mat ve Fa­mi­ly Mar­tu je prázd­ný, ale teď při­šla in­for­ma­ce, že ani na poš­tě už nic ne­ní.

Je­de­nác­ti­le­tá mlad­ší sest­ra řek­la své­mu star­ší­mu bra­t­ro­vi, ať jí za­jde kou­pit ně­ja­ké BL dou­jin­shi.

Chrab­rý bo­jov­ník spal vza­du v su­per­mar­ke­tu Sun­kus ve sto­je.

Ka­ma­rá­do­vi spadla pe­ně­žen­ka do mo­bil­ní­ho zá­cho­du a je­den z or­ga­ni­zá­to­rů ji teď vy­ta­hu­je me­cha­nic­kou ru­kou ven.

Ve fron­tě na stá­nek fir­my ap­ri­cot ně­kdo kou­řil, a tak ho or­ga­ni­zá­to­ři na­po­me­nu­li.

Kluk se vy­mlu­vil, že jde na do­u­čo­vá­ní, za­tá­hl no­vo­roč­ní úklid a šel na Co­mi­ket, kde za­žil svůj te­le­viz­ní de­but a byl tak do­ma pro­zra­zen.

V re­cep­ci na ho­te­lu se člo­vě­ku vy­sy­pal ob­sah pa­pí­ro­vé taš­ky z Co­mi­ke­tu.

Dru­hý den se ně­ko­lik li­dí vrh­lo na člo­vě­ka, kte­rý na so­bě měl trič­ko s Vi­tou z Na­no­hy, kte­ré by­lo prv­ní den vy­pro­dá­no bě­hem ně­ko­li­ka mi­nut.

Chrab­rý bo­jov­ník s da­ki­ma­ku­rou opět no­co­val před To­kyo Big Si­ght.

Ně­kdo šel do ob­cho­du tak ospa­lý, že si kou­pil omáč­ku k nud­lím mís­to pi­tí.

Ně­ko­lik li­dí za­blou­di­lo při pře­stu­pu na sta­ni­ci Yu­u­ra­ku­chou.

Dru­hý den li­dé při­jíž­dě­jí­cí lin­kou Chu­u­ou pa­ni­ka­ři­li, ne­boť se na ně­ko­lik mi­nut za­sta­vi­la.

Lin­ka Touzai se za­sta­vi­la a na­štva­ní ota­ku si šli vy­lít vztek na za­měst­nan­ce drah.

Na sta­ni­ci Ki­ta-Se­n­ju na lin­ce Jou­ban ně­kdo spa­dl do ko­le­jiš­tě.

Ně­ja­ký ota­ku do­stal od ně­ja­ké dív­ky čo­ko­lá­du.

Ná­sle­du­jí hláš­ky or­ga­ni­zá­to­rů.

Ne­ne­chá­vej­te své vě­ci před ha­si­cím pří­stro­jem. Když by se nám ne­po­ved­lo včas uhas­ti po­žár, tak by, v zá­vis­los­ti na ško­dě, už ne­mu­sel být žád­ný dal­ší Co­mi­ket. Vy jste ti, kte­rým by to va­di­lo. Rych­le to dej­te pryč.

Po­suňte se do­pře­du o je­den za­dek. Ješ­tě tro­chu do­pře­du. Když bu­de­te blíz­ko u se­be, tak se za­hře­je­te.

Po­suňte se všich­ni do­pře­du o tloušť­ku jed­no­ho dou­jin­shi.

Po­suňte se do­pře­du tak, abys­te sly­še­li tlu­kot srd­ce člo­vě­ka před vá­mi. Bu­de vám tak tep­le­ji.

Po­suňte se, aby me­zi vá­mi by­ly ro­ze­stu­py o tlouštč­ce jed­né fólie.

Li­dé, kte­ří pod se­bou ma­jí zem, nechť se po­su­nou do­pře­du.

(Or­ga­ni­zá­tor člo­vě­ku, co ne­dě­lal žád­ný cosplay) Pro­sím, ne­od­chá­zej­te v cospla­yi Kim Čong-Ila.

Fron­ta je ži­vý tvor!

Ta­dy je pou­ze vý­chod z cosplay ná­měs­tí. Vchod je ta­mhle u to­ho mod­ré­ho pra­po­ru, zna­čí­cí­ho štěs­tí.

Li­dé, kte­ří ma­jí od­va­hu vrá­tit se do svě­ta 3D, nechť se ode­be­rou k vý­cho­du!

Teď se na chví­li roz­luč­te s va­še­mi pří­tel­ky­ně­mi na dis­ple­jích.

Ne­po­hy­buj­te se rych­los­tí svět­la.

Or­ga­ni­zá­tor: “Chci vě­dět, jest­li je mě dob­ře sly­šet. Se­i­zon!” Ná­vštěv­ní­ci: “Se­nrya­ku!!”

Po­kud se chce­te se­tkat se svo­jí wai­fu, tak do­dr­žuj­te pra­vi­dla!

Ne­bě­hej­te, pro­sím! Když po­bě­ží­te, tak na vás se­šlu klet­bu, že hned před vá­mi pro­da­jí po­sled­ní kus dou­jin­shi.

Ne­ní ve va­šem Di­á­ři bu­douc­nos­ti na­psá­no “BAD END”?

Rych­le se teď všich­ni po­suňte! Když si po­spí­ší­te, všich­ni pů­jde­me dřív do­mů!

Vy jste se sem snad při­šli ba­vit?! Co má být ta­hle me­ze­ra?! Po­suňte se do­pře­du!!

“Ně­kdo ztra­til pe­ně­žen­ku.” “Je­ho Co­mi­ket ta­dy skon­čil.”

Dál už za­čí­ná zka­že­ný vzduch. Čer­s­tvý vzduch kon­čí ta­dy.

Ne­bav­te se, pro­sím, se svý­mi pří­tel­ky­ně­mi a pří­te­ly na dis­ple­jích va­šich kon­zo­lí.

Tři­cát­ní­ci, čty­ři­cát­ní­ci, když se ta­dy zra­ní­te, tak co bu­de­te dě­lat v prá­ci? A ješ­tě abych ne­za­po­mněl, dej­te si po­zor, ať ne­utra­tí­te všech­ny své pe­ní­ze, abys­te pak mě­li co dát k No­vé­mu roku svým sy­nov­cům a ne­te­řím.

Po­kud če­ká­te na ně­ja­ké ka­ma­rá­dy či pří­tel­ky­ně, co ma­jí do­ra­zit poz­dě­ji, tak my je sem stej­ně ne­pus­tí­me. Hlav­ně ty pří­tel­ky­ně ne! Pří­tel­ky­ně pou­ze po­kud se bu­de jed­nat o pří­tel­ky­ně z Lo­ve Plus.

Od teď do 8:45 se mů­že­te vzdá­lit od fron­ty a laš­ko­vat se svý­mi pří­tel­ky­ně­mi a pří­te­ly.

Po­suňte se tro­chu do­pře­du! Ta vzdá­le­nost, o kte­rou se po­su­ne­te, vás při­blí­ží ke svě­tu 2D!

Po­sled­ní do­bou se roz­má­ha­jí ka­pes­ní krá­de­že. Ne­vím, jest­li jste při­šli kou­pit si Na­no­hu, ale i kdy­by na vás ně­ja­ká Na­no­ha zby­la, tak když ne­bu­de­te mít pe­ní­ze, tak si žád­nou Na­no­hu ne­kou­pí­te. Mu­sí­te si ochrá­nit svo­je pe­ní­ze, abys­te moh­li pod­po­řit svo­ji lás­ku.

Ješ­tě ne­ní vy­pro­dá­no! Ne­smí­te pro­hrát in­for­mač­ní vál­ku!

Po de­vá­té ho­di­ně už ne­mů­že­te jít na zá­chod. Běž­te teď, do­kud mů­že­te. Li­dé s plín­kou jsou vý­jim­ka.

Po­suňte se do­pře­du jen co to pů­jde. Vzdá­le­nost, o kte­rou se po­su­ne­te, je tloušť­ka dou­jin­shi, kte­ré si dnes kou­pí­te.

Ni­kdo se ne­ba­ví se svo­jí wai­fu na dis­ple­ji, že ne? Kdy­bys­te teď upus­ti­li DSko, tak vám z něj zby­de prá­šek.

Po­kud pod­le ce­du­lí ne­po­zná­te, kam má­te jít, tak se ze­ptej­te! Po­kud vů­bec ne­ví­te, kam chce­te jít, tak bu­de­te ur­či­tě šťast­něj­ší, když se teď vrá­tí­te do­mů!

Vý­chod do 3D svě­ta je zde! Šťast­ný no­vý rok!

Hej, ty v té čer­né bun­dě a slu­neč­ních brý­lích! Ne­bě­hej ta­dy!