Ja­kož­to je­den z čle­nů na­ší ne­dáv­né re­dakč­ní vý­pra­vy vám při­ná­ším (byť s ur­či­tým pro­dle­ním) dru­hý ze slí­be­ných tří re­por­tů z let­ní­ho Co­mic Mar­ke­tu s po­řa­do­vým čís­lem 80. Na roz­díl od Odi­no­va re­por­tu, jenž se za­mě­řo­val zejmé­na na fak­ta, se ro­ze­píšu ve sty­lu, v ja­kém jsem to udě­lal u maid ka­vár­ny. V zájmu za­cho­vá­ní du­šev­ní­ho zdra­ví své­ho i na­šich čte­ná­řů jsem se tu­nu tex­tu roz­ho­dl roz­dě­lit na dvě čás­ti. I tak ale pro­sím všech­ny pří­pad­né čte­ná­ře to­ho­to člán­ku, nechť se obr­ní tr­pě­li­vos­tí, bu­de to tro­chu del­ší.

Prv­ní den C80 při­pa­dal na můj te­pr­ve tře­tí den po­by­tu v Ja­pon­sku, tak­že jsem se sotva sta­čil rozkou­kat a už jsem byl v já­mě lvo­vé. Na­štěs­tí prv­ní den kaž­dé­ho Co­mi­ke­tu je za­jí­ma­vý pře­de­vším pro fu­j­oshi, což já ani Doc. Odi­ne nejsme, tak­že jsme tam je­li te­pr­ve až ně­kdy k po­led­ni. Mat­te­as se ta­ké si­ce ne­řa­dí me­zi ya­oi fa­nyn­ky, přes­to tam kvů­li lá­ka­vé­mu zbo­ží na fi­rem­ních stán­cích byl již od prv­ní­ho vla­ku, ale o tom vám na­pí­še sám. Já si ces­tu cel­kem užil. Část z ní jsme totiž ab­sol­vo­va­li jed­no­ko­lej­kou, kte­rá se po­hy­bo­va­la cel­kem vy­so­ko nad měs­tem a byl z ní tak fajn vý­hled na růz­né to­kij­ské za­jí­ma­vos­ti. Ke kon­ci jízdy byl již vi­dět i ma­jestát­ní Big Si­ght (viz úvod­ní sní­mek) a já si uvě­do­mil, že jsem ko­neč­ně na svém prv­ním Co­mi­ke­tu.

Po pří­jez­du se mi na­sky­tl po­hled na ne­kon­čí­cí zá­stu­py li­dí prou­dí­cí smě­rem k ve­letr­žiš­ti, ale už i od něj. Ve vstup­ní ha­le (to jest ta nejdo­mi­nant­něj­ší bu­do­va vý­sta­viš­tě, i když vše za­jí­ma­vé se ode­hrá­vá až v dal­ších ha­lách) se po­stup v ne­ko­neč­ném da­vu ná­vštěv­ní­ků po­ně­kud zpo­ma­lil, nicmé­ně stá­le to ne­by­lo tak hroz­né, jak jsem na zá­kla­dě ho­ro­ro­vých vy­prá­vě­ní ně­kte­rých ota­ku oče­ká­val. Avšak můj op­ti­mis­mus zpra­žil Odi­ne upo­zor­ně­ním, že prv­ní den bý­vá o ně­co vol­něj­ší. Fak­tem je, že přes­to­že fu­j­oshi Co­mic Mar­ket vlast­ně za­lo­ži­ly a prv­ní den pat­ří ve vě­ci pro­dá­va­ných dou­ji­nů takřka vý­hrad­ně jim, tak opro­ti muž­ským ota­ku jsou v do­sti znač­né men­ši­ně. Tím spí­še ale by­lo těch­to ma­lých Ja­po­nek s po­jízd­ný­mi kufří­ky a od­hod­la­ným vý­ra­zem ve tvá­ři všu­de pl­no.

Znát to by­lo zejmé­na ve vý­chod­ních ha­lách, kam jsme se čis­tě na chuť vy­da­li ja­ko prv­ní, a kte­ré ya­oi dou­ji­ny a ya­oi fa­nyn­ka­mi pří­mo pře­té­ka­ly. Po­kud si chce­te co­by muž­ský a he­te­ro­se­xu­ál­ní ota­ku ně­kde při­pa­dat ma­xi­mál­ně ne­pa­t­řič­ně, tak vám ná­vště­vu zde mo­hu vy­lo­že­ně do­po­ru­čit. Pů­vod­ně jsem si­ce měl v plá­nu na­kou­pit ně­ko­lik dou­ji­nů pro jed­nu, do ya­oi za­pá­le­nou ka­ma­rád­ku, ovšem na­ko­nec mi to mo­je se­xu­ál­ní ori­en­ta­ce, hr­dost a v ne­po­sled­ní řa­dě i oba­vy z pro­dá­va­jí­cích fu­j­oshi pros­tě ne­do­vo­li­ly.

Ná­sled­ně jsme se pře­su­nu­li smě­rem k zá­pad­ní ha­le. Vel­ký do­jem na mne při tom­to pře­su­nu udě­lal po­hled na es­ka­lá­to­ry, kte­ré vez­ly smě­rem do­lů ne­kon­čí­cí zá­stu­py li­dí. Ten­to vý­jev mi sil­ně při­po­mí­nal vo­do­pá­dy. Po ně­ja­ké do­bě po­stu­pu na zá­pad jsme od­bo­či­li z ces­ty a ocit­li se na Cosplay Squa­re. Dol­ní cosplay sek­ce je ne­ná­pad­ně ukry­ta me­zi ha­la­mi na ven­kov­ní plo­še, kte­rou bych při­rov­nal k ně­če­mu me­zi ma­lým ná­měs­tím a par­čí­kem. Dí­ky pří­tom­nos­ti sku­pi­nek stro­mů je to na ce­lém Co­mi­ke­tu snad je­di­né mís­to, kde lze sly­šet ci­ká­dy. Kro­mě nich je zde ve­li­ké množ­ství prů­běž­ně se ob­měňují­cích cospla­yů (ty z čes­ko/slo­ven­ských ak­cí s ni­mi na­pros­to ne­sne­sou srov­ná­ní), da­vy ne­ú­nav­ně fo­tí­cích ná­vštěv­ní­ků a v létě sa­mo­zřej­mě i vy­čer­pá­va­jí­cí vedro. Pro lep­ší před­sta­vu ta­měj­ší výhně nechť po­slou­ží ta­to fot­ka, kte­rá se na ob­je­vi­la na ne­tu po prv­ním dni C80. Na do­pl­ně­ní te­ku­tin v ta­ko­vém hor­ku skvě­le slou­ží ion­to­vý ná­poj Po­ca­ri Sweat, po­pří­pa­dě ofi­ci­ál­ní Co­mic Refre­sh, jenž na Co­mi­ke­tu lze kou­pit z kaž­dé­ho ná­po­jo­vé­ho au­to­ma­tu.

Na Cosplay Squa­re jsme se s Odi­nem roz­dě­li­li a šli si kaž­dý po svém. Já jsem tam až na jed­nu men­ší pře­stáv­ku strá­vil de fac­to ce­lé prv­ní co­mi­ke­to­vé od­po­led­ne, pro­dí­ral se me­zi pří­tom­ný­mi ota­ku a při­ro­ze­ně se sna­žil co nej­ví­ce fo­to­gra­fo­vat. A že by­lo co fo­tit. Dle oče­ká­vá­ní se cospla­yer­ky ne­cha­ly ve znač­né mí­ře in­spi­ro­vat po­sta­va­mi z hi­tu zim­ní sezóny Pu­el­la Magi Ma­do­ka Ma­gi­ca, při­čemž sem tam se ob­je­vil i ně­ja­ký ten Ky­u­bey. Ve­li­ké množ­ství Vo­ca­loid a Tou­hou cospla­yů snad ani netře­ba zmiňovat, ty už tak ně­jak pat­ří ke kaž­do­roč­ní­mu ko­lo­ri­tu.

Mi­mo­cho­dem ori­en­ta­ce na Co­mic Mar­ke­tu je v pod­sta­tě vel­mi snad­ná. Všu­de jsou in­for­mač­ní ce­du­le, přes­ně vy­zna­če­né ces­ty a (s tro­chou nad­sáz­ky) ně­ko­lik po­řa­da­te­lů na je­den me­tr čtve­reč­ný. I tak jsem ale po prv­ním opuš­tě­ní Cosplay Squa­re a men­ším od­po­čin­ku spo­je­ným s ob­čer­stve­ním ve vnitř­ních pro­sto­rách ve­letr­hu ne­byl schop­ný na­jít ces­tu zpát­ky. Ná­sle­do­val te­dy rych­lý te­le­fo­nát Odi­no­vi, kte­rý mne ope­ra­tiv­ně na­ve­dl na ces­tu ve­dou­cí ke cosplay sek­ci. Od­tam­tud jsem se ně­kdy před čtvr­tou ho­di­nou ode­bral zpát­ky na smlu­ve­ný ex­tracti­on point před vstup­ní ha­lu, kde jsem se opět shle­dal s Doc. Odi­nem.

Byl to ta­ké on, kdo roz­ho­dl, že na­mís­to ná­vra­tu přecpa­ným vla­kem ra­dě­ji zku­sí­me men­ší tra­jekt, kte­rý kot­vil v pří­sta­viš­ti hned ve­d­le Big Si­ght. Za­kou­pi­li jsme te­dy líst­ky (je­den za 400 ye­nů), vy­stá­li na­lo­ďo­va­cí fron­tu, sta­či­li pro­brat, zda to, co sly­ší­me, je lod­ní mo­tor či hud­ba, kte­rou z re­dak­ce po­slou­chá zejmé­na Si­MiK, a vy­ra­zi­li jsme přes To­kij­ský zá­liv. Ale­spoň jed­nu ces­tu z Co­mi­ke­tu po vo­dě vře­le do­po­ru­ču­ji. Ča­so­vě to vy­jde po­dob­ně ja­ko vlak, ve vý­sled­ku je to je­nom o ně­co má­lo draž­ší, ne­mu­sí­te se mač­kat me­zi to­li­ka lid­mi (přes­to­že tak 300 až 400 pa­sa­žé­rů se na tu­to loď bez pro­blé­mů vměst­ná) a pře­de­vším to sto­jí za ten vý­hled, o po­ří­ze­ných fot­kách ani ne­mluvě. Na­víc po do­bu tr­vá­ní Co­mic Mar­ke­tu je tra­jekt vy­zdo­be­ný pro­pa­gač­ní­mi pla­ká­ty na růz­né ota­ku ak­ce/zbo­ží a z pa­lub­ní­ho roz­hla­su se li­nou re­mi­xy zná­mých ani­me son­gů.

Tím te­dy skon­čil můj prv­ní co­mi­ke­to­vý den. Re­port z to­ho dru­hé­ho bu­de ná­sle­do­vat co mož­ná nejdří­ve. Za­tím se ale­spoň mů­že­te mrk­nout na smě­si­ci mých a Odi­no­vých fo­tek ze zmí­ně­né ces­ty lo­dí a po­ko­chat se ne­tra­dič­ním po­hle­dem na Big Si­ght z mo­ře.