Po úspěš­ně ab­sol­vo­va­ném prv­ním dni li­ve vy­stou­pe­ní Ani­me­lo Sum­mer Li­ve 2011 jsem v ne­dě­li vy­ra­zil na den dru­hý, mož­ná bych ta­ké mohl říct den hlav­ní, ale­spoň pro mě. Ten­to­krát jsem chtěl vy­ra­zit dřív, což jsem ta­ké udě­lal, ale ces­tou jsem udě­lal krát­kou od­boč­ku a ješ­tě se za­sta­vil v Aki­ha­ba­ře pro ul­tra­čer­ve­né cya­lu­mes, pro­to­že byť image barva Mi­zuki Na­ny je mod­rá, by­lo jas­né, že ten­to­krát bu­de po­tře­ba hlav­ně čer­ve­ná. Ja­ké pís­nič­ky na kon­cer­tu za­zní pře­dem ni­kdo ne­ví, ale mi­ni­mál­ně čás­teč­ně to lze od­ha­do­vat. Vět­ši­nou se totiž jed­ná o hi­ty z uply­nu­lé­ho roku, tak­že v pří­pa­dě Na­ny ni­kdo ne­po­chy­bo­val, že za­zní mi­ni­mál­ně en­ding z BLO­OD-C „Jun­ket­su Pa­ra­dox“ a prav­dě­po­dob­ně i sklad­ba „SCAR­LET KNI­GHT“. Jest­li prá­vě pře­mýš­lí­te, kdo či co ur­ču­je, ja­kou bar­vu po­tře­bu­je­te, tak se po­dí­vej­te na před­cho­zí vě­tu a mě­li bys­te po­cho­pit, proč je image barva těch­to pís­ni­ček prá­vě čer­ve­ná (za před­po­kla­du, že umí­te an­g­lic­ky). Obec­ně se dá ří­ci, že zá­le­ží na at­mo­sfé­ře sklad­by, pří­pad­ně je­jím tex­tu či pů­vo­du. Po­kud vám pís­nič­ka při­pa­dá ab­so­lut­ně epic­ká, prav­dě­po­dob­ně na Ani­sa­mě nic ne­zka­zí­te ul­tra­o­ran­žo­vou, ale ne­pla­tí to vždy, tak­že po­kud nejste image ba­rev pří­liš zna­lí, sle­duj­te oko­lí a při­způ­sob­te se. Kdy­bys­te na­pří­klad při vy­stou­pe­ní Yuka­rin vy­táh­li UO (ul­tra­o­ran­žo­vá), a i to se stá­vá, tak vás v oko­lí ur­či­tě bu­de chtít ně­kdo uškr­tit. Ta­ko­vých­to zá­sad­ních chyb je roz­hod­ně lep­ší se vy­va­ro­vat.

Je­li­kož jsem se te­dy tro­chu zdr­žel – Ani­ma­te ote­ví­rá až v de­set – do­ra­zil jsem k Sai­ta­ma Su­per Are­na až ně­kdy v je­de­náct. I přes­to byl vče­ra již vy­pro­da­ný eko­ruksak stá­le k dis­po­zi­ci. Do za­čát­ku kon­cer­tu zbý­va­lo stá­le ně­ko­lik ho­din, tak jsem se šel po­dí­vat do tam­ní­ho ob­chod­ní­ho do­mu, kte­rý byl pl­ný li­dí, co stej­ně ja­ko já za­bí­je­li čas a na­bí­ra­li ener­gii před kon­cer­tem. Já do­pl­nil své HP po­mo­cí ta­bul­ky čo­ko­lá­dy a oko­no­miya­ki, a pak jsem se vy­dal zpět a na­kouk­nul do pod­zem­ní­ho re­stau­rač­ní­ho kom­ple­xu u aré­ny, kde jsem se od­lo­žil na šik­mou pod­la­hu ja­ko spous­ta ostat­ních li­dí a če­kal na ote­vře­ní aré­ny.

Stej­ně ja­ko prv­ní den jsem šel dovnitř do­ce­la br­zo, abych se mohl při­pra­vit, do­jít si na zá­chod bez če­ká­ní a tak po­dob­ně. Když jsem při­šel ke své­mu mís­tu, zmohl jsem se tak ako­rát na: „ヤバイ！チケー“ (To mě po­drž, to je ale blíz­ko!) stej­ně ja­ko všich­ni ostat­ní, co při­šli po mně. Byl jsem v blo­ku B3 (blo­ky jsou A-F, 1-9), osmé se­da­dlo od před­ní­ho pódia, kte­ré jsem měl pří­mo po pra­vé ru­ce, zhru­ba tak 10 me­t­rů před se­bou. A ješ­tě lep­ší mě­lo při­jít, ale k to­mu se do­sta­nu poz­dě­ji.

Mi­zuki Na­na & Ho­rie Yui – (med­ley) Hi­ka­ri ~ COS­MIC LO­VE
Je to ta­dy! Stej­ně ja­ko prv­ní den jsem od­ha­dl za­ha­jo­va­cí dvo­ji­ci správ­ně. Ko­ho ji­né­ho chce­te dát k Na­ně, když Yuka­rin by­la prv­ní den? Hi­ka­ri (sklad­ba Hoc­chan) je úžas­ná pís­nič­ka a per­fekt­ně se­dí jak Hoc­chan tak Na­ně. V pří­pa­dě Hoc­chan v ní vy­nik­ne něž­nost je­jí­ho hla­su, u Na­ny zas vy­nik­ne ne­sku­teč­ná sí­la a pro­ni­ka­vost je­jí­ho hla­su. Zub­ní vr­tač­ka, od­sá­va­dlo a kom­pre­sor by dnes již ne­mě­ly žád­nou šan­ci. Ale to už je tro­chu ji­ná ka­pi­to­la a to by by­lo na dlou­ho. COS­MIC LO­VE, ope­ning z Ro­sa­rio to Vam­pi­re, vhod­ná vol­ba pro na­star­to­vá­ní ko­lo­su zva­né­ho pu­b­li­kum, ne­boť se jed­ná o vel­mi ve­se­lou, ži­vou pís­nič­ku. Mod­ře odě­ná Na­na-chan a žlu­tě odě­ná Hoc­chan mi­zí z pódia za ře­vu pu­b­li­ka tou­ží­cí­ho sly­šet víc.

Ku­ri­ba­ya­shi Mi­na­mi – Rum­b­ling Hearts
Ku­ri­ba­ya­shi Mi­na­mi – To­ki Su­de ni Ha­ji­ma­ri wo Ki­za­mu
Ku­ri­ba­ya­shi Mi­na­mi – STRAI­GHT JET
Pří­cho­dem dal­ší vy­stu­pu­jí­cí bu­diž zmi­ze­ní před­cho­zích od­puš­tě­no. Ope­ning z hry Ki­mi ga No­zo­mu Ei­en, vel­mi sta­rá pís­nič­ka, kte­rá by­la mý­mi „sou­se­dy“ vel­mi vře­le při­ja­ta. V tuhle chví­li mi už by­lo jas­né, že jsem na lep­ším mís­tě než vče­ra nejen dí­ky mno­hem men­ší vzdá­le­nos­ti od vy­stu­pu­jí­cích, ale ta­ké dí­ky to­mu, že oko­lo mě jsou li­dé, co si chtě­jí kon­cert užít na­pl­no se vším, co k to­mu pat­ří. Sa­mo­zřej­mě jsem se ne­ne­chal za­han­bit a byť jsem ne­řval, „Mi­na­mi, vez­mi si mě!“ ani, „Dám ti svo­jí (flaš­ku) vo­dy!“ ja­ko je­den z mých sou­se­dů, i své hla­siv­ky jsem po­řád­ně za­po­jil. Zejmé­na při Rum­b­ling Hearts se člo­věk dost za­po­jí. Pís­nič­ky Mi­na­mi ne­ma­jí chy­bu a do­nu­ti­ly mne kou­pit si kom­pi­lač­ní al­bum nej­lep­ších skla­deb Mi­na­mi, kte­ré vy­šlo na za­čát­ku srp­na.

Ku­ri­ba­ya­shi Mi­na­mi & Ku­ro­sa­ki Ma­on – Tsuba­sa wa Ple­a­su­re Li­ne
ネ申曲ｷﾀー Čas na me­ga­hit, kte­rý by asi jen má­lo­kdo ti­po­val, že při­jde. Je to již asi osm let, co Chr­no Crusa­de bě­že­lo v te­le­vi­zi. A aby to­ho ne­by­lo má­lo, spo­leč­ně s Mi­na­mi zpí­va­la Ojou, Ku­ro­sa­ki Ma­on. Ta si to mu­se­la užít nej­víc ze všech, ne­boť Mi­na­mi pro ni by­la a je nej­vět­ší vzor. Roz­hod­ně to by­lo zna­me­ni­té vy­stou­pe­ní

Ku­ro­sa­ki Ma­on – Ma­gic∞World
Ku­ro­sa­ki Ma­on – Me­mo­ries Last
A teď už sólo Ojou. Oba en­din­gy z In­dex II. Pá­ni, já ne­tu­šil, že Ma­on je tak úžas­ná. Per­fekt­ní hlas, ota­ku, je­jí nej­ob­lí­be­něj­ší jsou ani­me od Key (Ka­non, Air, Clan­nad, AB), ide­ál­ní typ mu­že je ta­ko­vý, co má po­dob­né zá­jmy, tak­že ota­ku. Mi­mo­cho­dem, „ojou“ je běž­ně ucti­vý vý­raz a zna­me­ná „sleč­na“, ale v pří­pa­dě Ma­on je de­fi­ni­ce tro­chu ji­ná.「オタク（ヲタ）なお嬢様だから」(w)ota­ku ojou-sa­ma, te­dy (w)ojou「ヲ嬢」. Ojou do­ká­že po­řád­ně roz­pá­lit pu­b­li­kum a ře­kl bych, že to pla­tí i na­o­pak. Bě­hem MC ozná­mi­la, že v lis­to­pa­du vy­dá no­vé al­bum, dru­hé, po­kud se bu­de po­čí­tat al­bum s en­din­gy z H.O.T.D.

Miya­no Ma­mo­ru – Oru­fe
Miya­no Ma­mo­ru – BO­DY ROCK
Na pódi­um při­šel mad scien­tist Oka­be Rin­ta­rou ali­as Hou­ouin Ky­ou­ma. Do­ce­la dob­ré vy­stou­pe­ní pl­né ži­vo­ta. Hlav­ně žen­ská část pu­b­li­ka by­la ak­tiv­ní.

RO-KYU-BU! – SHO­OT!
Omluv­te můj ná­sle­du­jí­cí vý­lev, ale bez něj těž­ko po­píšu jak mo­je nad­še­ní a po­ci­ty, tak at­mo­sfé­ru v aré­ně v da­ný oka­mžik. kt­kr!!!!!!! OMG!! Ony jsou na před­ním pódiu!! Ka­na-cha­a­aa~~~n!!! Ty no­hy! UWA­A­A­A­A­A­A­A­A­A­A­A­A­AA!!!! Ri­na-chan ka­waii!! Pi­ka­sha­aa~ Yui-chan! Yukachi! Kom­plet­ní dív­čí bas­ket­ba­lo­vý tým z Rou Ky­uu Bu! se vy­no­řil na před­ním pódiu a za­čal hrát ope­ning z ani­me. Pro cho­re­o­gra­fii, kte­rou mů­že­te vi­dět v PV, by­lo před­ní pódi­um ne­po­chyb­ně vhod­ná vol­ba. Mi­mo­cho­dem, ce­lou cho­re­o­gra­fii vy­mys­le­la Ogu­ra Yui-chan. V šest­nác­ti le­tech pa­rád­ní vý­kon. Ostat­ní mě­ly spous­tu prá­ce všech­ny ná­roč­né po­hy­by se na­u­čit, hlav­ně Ka­na už dlou­ho, ješ­tě před na­tá­če­ním PV, na­ří­ka­la, jak jí to nejde ^^‘ Vše ale pro­běh­lo bez je­di­né vi­di­tel­né chy­by a ani ná­roč­ná cho­re­o­gra­fie ne­mě­la žád­ný ne­ga­tiv­ní vliv na je­jich pa­rád­ní pě­vec­ký vý­kon.

MC a před­sta­ve­ní jed­not­li­vých čle­nů tý­mu: „Ro-kyu-bu Fan­tas­tic­ká 4, Ha­na­za­wa Ka­na! Ro-kyu-bu Co­ol 5, Igu­chi Yu­ka! Ro-kyu-bu 6. Smy­sl, Hi­ka­sa You­ko! Ro-kyu-bu Šťast­ná 7, Hi­daka Ri­na! Ro-kyu-bu 8 be­at, Ogu­ra Yui!“ Po před­sta­ve­ní Ka­ny jsem si ne­od­pus­til zvo­lá­ní: „香菜ちゃんペロペロ！“ Kdo ví, co to zna­me­ná, ví. Kdo ne­ví, nechť zů­sta­ne v ne­vě­do­mos­ti, ane­bo si to na­jde.

RO-KYU-BU! – Par­ty Lo­ve ~Ok­ki­ku Na­ri­tai~
Dru­há pís­nič­ka! Ten­to­krát sa­mo­zřej­mě en­ding, pro­to­že nic ji­né­ho ješ­tě k dis­po­zi­ci ne­ní. Al­bum RO-KYU-BU! s ná­zvem „pu­re ele­ments“ vy­chá­zí na za­čát­ku říj­na. Na dru­hou pís­nič­ku ode­šly na hlav­ní pódi­um, ale to mně už by­lo jed­no. No­hy Ka­ny mě stih­ly osle­pit už bě­hem SHO­OT!. A oprav­du nejsem tak da­le­ko od prav­dy, ne­boť na přím­ce táh­nou­cí se ode mě až za Ka­nu by­lo po ně­ja­kou chví­li osvět­lo­va­cí svět­lo orz Ka­na-chan, proč to­lik zá­říš? XD Tý­pek na­pra­vo ode mě spo­tře­bo­val bě­hem těch­to dvou pís­ni­ček RO-KYU-BU! hrubým od­ha­dem tak 100 UO cya­lu­mes. Měl je chytře v ně­ja­kých PET lah­vích, kte­rý­mi pak má­val. Já jich ta­ky po­u­žil hned ně­ko­lik, ale ne víc než pět. Ne­můžu je pře­ce všech­ny spo­tře­bo­vat na jed­ny vy­stu­pu­jí­cí, ne?

Mil­ky Hol­mes – Se­i­kai wa Hi­tot­su! Ja Nai!!
Mil­ky Hol­mes – Ame­a­ga­ri no Mi­rai
Od Mil­ky Hol­mes jsem to­ho moc ne­če­kal, pro­to jsem byl mi­le pře­kva­pen, že by­ly do­ce­la fajn.

Itou Ka­na­ko + Shi­ku­ra Chiy­o­ma­ru – Hac­king to the Ga­te
A je to ta­dy, čas na dal­ší po­řád­ně oran­žo­vou sklad­bu. Ope­ning z jed­no­ho z nej­lep­ších, zda-li ne nej­lep­ší­ho, ani­me to­ho­to roku, Steins;Ga­te. Zpě­vač­ka se za­jí­ma­vým hla­sem, Itou Ka­na­ko, a ře­di­tel fir­my MAGES. a za­kla­da­tel fir­my 5pb. a hu­deb­ní skla­da­tel a ky­ta­ris­ta v jed­nom, Shi­ku­ra Chiy­o­ma­ru. Když ho vi­dí­te na pódiu, tak bys­te oprav­du ne­řek­li, že to je ře­di­tel ně­ja­ké fir­my. Ze za­čát­ku mi při­šlo, že mě­li tro­chu pro­blém s ozvu­če­ním, ale za chví­li to by­lo lep­ší. Ale to je jen de­tail, kte­rý tuhle per­fekt­ní pís­nič­ku jen těž­ko zka­zí. Bo­hu­žel le­tos Itou a Shi­ku­ra vy­stu­po­va­li jen s jed­nou sklad­bou.

PHAN­TASM (FES cv.​Sak​akib​ara Yui) – To­kitsuka­sa­do­ru Ju­uni no Me­iya­ku
Steins;Ga­te po­kra­čo­va­lo en­din­gem a z pod pódia se vy­no­ři­vší Yui­nyan v kos­tý­mu FES. Yui­nyan v té­hle stří­br­né pa­ru­ce vy­pa­dá dost co­ol a asi te­nhle je­jí al­ter­na­tiv­ní vzhled do­kon­ce pre­fe­ru­ji. Co se tý­če zpě­vu, Yui­nyan ne­mu­se­la bo­jo­vat se žád­nou hla­si­tou hud­bou a ta­ké dí­ky to­mu moh­la před­vést svůj im­po­zant­ní hlu­bo­ký hlas v pl­né krá­se.

Miya­no Ma­mo­ru & Ta­niya­ma Kishou – Uragi­ri no Yu­u­ya­ke
Ope­ning z Drrr! asi ni­kdo ne­če­kal. Co víc říct než že dva co­ol uměl­ci a co­ol pís­nič­ka je vhod­ná kom­bi­na­ce. Pu­b­li­kum se kom­plet­ně zbar­vi­lo jak ji­nak než v bar­vě yu­u­ya­ke (zá­pa­du slun­ce)

Ho­rie Yui – Im­mo­ra­list
Tuhle pís­nič­ku od Hoc­chan mi­lu­ju. To nej­lep­ší na ce­lém ani­me Dra­gon Cri­sis. V té­hle pís­nič­ce Hoc­chan krás­ně uka­zu­je svo­ji „drs­nou“ strán­ku a přes­to, že je v ní spous­ta růz­ných pře­cho­dů a změn v me­lo­dii a ryt­mu, Hoc­chan s tím ne­mě­la se­be­men­ší pro­blém. Pro­fík je pro­fík.
Ho­rie Yui – (med­ley) PRE­SEN­TER ~ YA­HHO!!
Ope­ning z ani­me DOG DA­YS ne­ní špat­ný, ale roz­hod­ně ne­má na YA­HHO!!. Je to jed­na z těch pís­ni­ček Hoc­chan, kte­ré pře­ky­pu­jí po­zi­tiv­ní ener­gií a uka­zu­jí je­jí ever17 zá­ři­vý vý­raz. Po­cit jed­not­nos­ti pu­b­li­ka, když všich­ni zpí­va­li (řva­li) „YA­HHO!!“, byl ohro­mu­jí­cí. Bě­hem MC se Hoc­chan pta­la, jest­li jí slu­ší je­jí no­vý krát­ký účes. JO!!!

Ishi­ka­wa Chi­a­ki – Mou Na­ni­mo Kowa­kunai, Kowa­ku wa Nai
Ishi­ka­wa Chi­a­ki – Fukan­zen Nen­shou
Od Ishi­ka­wy znám hlav­ně pís­nič­ku Unin­stall (OP Bo­ku­ra­no) a ty­hle­ty mě ně­jak ex­tra ne­o­hro­mi­ly. Zpě­vač­ka je to ale dob­rá.

JAM PRO­JECT – NO­AH
JAM PRO­JECT – Van­gu­ard
JAM PRO­JECT – Re­scue Fi­re
Dnes JAM PRO­JECT uza­ví­ral prv­ní po­lo­vi­nu. Žád­né „mot­to mot­to“ ja­ko prv­ní den, ale opět vy­stou­pe­ní, co roz­prou­di­lo ce­lou aré­nu.

Pře­stáv­ka cca 20 mi­nut. Ten­to­krát by­la prv­ní po­lo­vi­na asi o 20 mi­nut del­ší než prv­ní den. Stej­ně ja­ko prv­ní den jsem, na­štěs­tí, ne­po­tře­bo­val na­vští­vit vče­lí úl. Zdá­lo se, že na dru­hou po­lo­vi­nu zbý­va­jí jen tři vy­stu­pu­jí­cí, což byl ne­smy­sl, tak­že jsme se sou­se­dy pře­mýš­le­li, kdo na­víc by se mohl uká­zat. Jed­na z mož­nos­tí byl Nishi­ka­wa. Ne­mož­né přá­ní HTT či Sphe­re.

Erio wo Ka­mat­te-chan – Os-Uchu­u­jin
Ří­ka­li jsme si, že by by­la sran­da, kdy­by se Erio (Oo­ga­me Asu­ka aka Ka­me-chan) ob­je­vi­la na pódiu za­ba­le­ná ve fu­to­nu (kdo vi­děl De­n­pa On­na to Se­ishun Oto­ko chá­pe). Nejdří­ve na pódi­um při­jel otrav­ný No­ko a mlel kra­vi­ny. A dlou­ho. Ne je­den člo­věk vo­lal: „Je to dlou­hý!“ Ko­neč­ně, Ka­me-chan při­šla na pódi­um. Ha! Fu­ton! ^^
Zpěv Ka­me-chan byl ze za­čát­ku tro­chu mi­mo, ale je­li­kož je Ka­me-chan mrňavá a roz­to­mi­lá, tak by mi by­lo jed­no, i kdy­by zpí­va­la jak pa­de­sát let ne­pro­ma­za­né pan­ty u že­lez­ných dve­ří.
Erio wo Ka­mat­te-chan – Ko­tat­su ka­ra Na­ga­me­ru Se­kai Chi­zu
Dru­hou pís­nič­ku od Ka­mat­te-chan jsem ne­če­kal. Ka­me-chan už zpí­va­la líp než při prv­ní pís­nič­ce. Na­ko­nec při­šla na před­ní pódi­um, zno­vu se za­chou­la­la do fu­to­nu a za­je­la pod pódi­um.

GRAN RO­DEO – SU­PER­NO­VA
GRAN RO­DEO – Out­si­der
GRAN RO­DEO – Go For It!
Aha, GRAN RO­DEO. Na ty jsme za­po­mně­li, pro­to­že Kishow, zpě­vák, měl du­et s Miya­nem. Ško­da, že ne­byl ope­ning z Ne­ed­less, ten mám od nich nej­rad­ši. Ji­nak to ale by­lo pěk­né, ži­vé vy­stou­pe­ní.

Ka­la­fi­na – Magia
Za­čal hrát tem­ná me­lo­die a na ob­ra­zov­ce se ob­je­vil ná­pis Ma­hou Shou­jo Ma­do­ka Ma­gi­ca. Je čas uzavřít kon­trakt a po­slech­nout si di­vy z pek­la/ne­be (zá­le­ží na va­šem úhlu po­hle­du). V ofi­ci­ál­ní bro­žu­ře nás vy­zý­va­li, ať je­jich vy­stou­pe­ní do­pro­vo­dí­me cya­lu­mes, což ne­ní u kon­cer­tů Ka­la­fi­ny zvy­kem, a by­ly zvě­da­vé, ja­ké bar­vy zvo­lí­me. Vět­ši­na li­dí, včet­ně mě, sáh­la po čer­ve­né. Sa­mot­né vý­kon Ka­la­fi­ny asi ne­ní po­tře­ba moc ko­men­to­vat. V du­chu ma­hou shou­jo ani­me, by­lo to ča­rov­né vy­stou­pe­ní.
Ka­la­fi­na – sprin­ter
Je­den z the­me son­gů z Ka­ra no Ky­ou­kai. Pěk­ná vol­ba, pa­rád­ní vy­stou­pe­ní. Ke­i­ko~~!!!

Al­ti­ma – I’ll be­lie­ve
Na před­ním pódiu se ob­je­vi­ly ta­neč­ni­ce v po­vě­do­mých škol­ních uni­for­mách. Chví­li nám tr­va­lo, než nám do­šlo, z če­ho jsou, a byl jsem to já, kdo na to při­šel ^^ SHA­NA!! Což zna­me­ná… AL­TI­MA!!! Ta­neč­ni­ce se do­sta­ly na hlav­ní pódi­um a z re­pro­duk­to­rů se ozval zná­mý hlas, kte­rý před­sta­vo­val jed­not­li­vé čle­ny AL­TI­My. Ten zná­mý hlas ne­pa­t­řil ni­ko­mu ji­né­mu než Ku­gi­miyi Rie, „mot­su z m.o.v.e… sat z frip­Si­de … a MA­ON! AL­TI­Mo, ukaž­te svo­ji sí­lu!“ Tu zro­di­lo se no­vé usku­pe­ní tvo­ře­no mu­zi­kan­tem a šou­me­nem bez­vad­ným, skla­da­te­lem a klá­ve­sis­tou per­fekt­ním a zpě­vač­kou úžas­nou ze sa­mé­ho nit­ra ota­ku kul­tu­ry.

T.​M.​Rev​olut​ion – FLAGS
T.​M.​Rev​olut​ion – SWORD SUM­MIT
T.​M.​Rev​olut​ion – ig­ni­ted
Pódi­um za­ha­lil kouř a ni­kdo moc ne­vě­děl, co se bu­de dít dál. Ze se­zna­mu zbý­va­la už jen Na­na, a dal bych ru­ku do ohně, že ta to ne­bu­de. Na­ko­nec se ob­je­vil dal­ší spe­ci­ál­ní host, Nishi­ka­wa Taka­no­ri aka T.​M.​Rev​olut​ion.
Nishi­ka­wa to umí po­řád­ně roz­prou­dit. Lí­bi­la se mi je­ho slo­va, že je jed­no, kdo je náš ob­lí­be­ný zpě­vák, zpě­vač­ka či sku­pi­na a kvů­li ko­mu jsme sem při­šli, dů­le­ži­té je, abychom si to tu ce­lé po­řád­ně uži­li. Ne­můžu než pl­ně sou­hla­sit.

Mi­zuki Na­na & En­doh Ma­sa­a­ki – Eter­nal Bla­ze
Houslo­vé sólo a po něm ná­sle­do­va­lo sólo na kla­vír. Co při­jde po pře­dehře? … „Ha­ru­ka so­ra hi­bii­te­ru…“ WU­U­U­U­U­U­U­U­U­U­U­U­U­U­UT?! To snad ne­ní mož­ný! To je EB!!!!!!!!!!!!!!!!! Ně­co tak prázd­né­ho ja­ko slo­va ne­mů­že po­psat mo­je po­ci­ty v té chví­li, kdy Na­na za­čla zpí­vat všem vel­mi dob­ře zná­má slo­va. Dvě UO, rych­le! Můj mo­zek moc ne­pra­co­val, pro­to­že se vzná­šel ně­ko­lik de­sí­tek me­t­rů na­de mnou. Bě­hem Eter­nal Bla­ze ne­chy­bě­ly ani ně­ja­ké ty oh­ni­vé efek­ty, ale ne­by­lo jich to­lik ja­ko u vy­stou­pe­ní Al­ti­my. Byl jsem ne­smír­ně rád, že jsem mohl sly­šet Mi­zuki Na­na – UNBRE­AKABLE
Při­šel čas na mod­rou bar­vu. To­hle UNBRE­AKABLE na­ži­vo by­lo mno­hem in­ten­ziv­něj­ší než na CD a do­kon­ce pře­ko­na­lo mo­je oče­ká­vá­ní.
V MC Na­na ří­ka­la, že to­hle je je­jí sed­mé vy­stou­pe­ní na Ani­sa­mě (by­la od po­čát­ku na všech roč­ní­cích, čímž se mů­že chlu­bit jen ona, JAM PRO­JECT a Ku­ri­ba­ya­shi Mi­na­mi). Li­dé sa­mo­zřej­mě na to za­ča­li vo­lat „Na­na“, což zna­me­ná jak Na­ni­no jmé­no, tak prá­vě čís­lo sedm v ja­pon­šti­ně.
Mi­zuki Na­na – Jun­ket­su Pa­ra­dox
Čas vy­táh­nout ul­tra čer­ve­né. Jun­ket­su Pa­ra­dox je jed­no­znač­ně má nej­ob­lí­be­něj­ší Na­ni­na pís­nič­ka z to­ho­to roku.
Mi­zuki Na­na – SCAR­LET KNI­GHT
Dru­hé dě­ji­st­ví pro ul­tra čer­ve­né. Dal­ší úžas­né vy­stou­pe­ní a dal­ší mi­nu­ty, kdy si člo­věk mů­že uží­vat pře­krás­ný a pro­ni­ka­vý hlas Na­ny. Na­na na so­bě mě­la krás­né čer­no­bí­lé ša­ty

Má­va­je šes­ti-ba­rev­nou du­hou nad hla­vou a vo­la­je: „En­co­re!“ jsem če­kal na zá­vě­reč­ný pří­da­vek v po­do­bě Ani­sa­ma The­me Song. Tr­va­lo jim to tro­chu déle než prv­ní den – Na­na se asi po­ma­lu pře­vlé­ka­la XD – ale po ně­ja­ké té chví­li se ob­je­vi­li, pře­vle­če­ni v ofi­ci­ál­ních trič­kách, na pódiu. Na­ko­nec jsem byl ale vel­mi vel­mi vděč­ný, že si da­li tro­chu na čas, pro­to­že když za­ča­li zpí­vat The­me Song Ra­in­bow, tak mi na ra­me­no za­kle­pal člo­věk ode mne na­pra­vo a ří­kal mi, „Mů­že­me se po­su­nout.“ Nejdřív jsem ne­vě­děl, kam se chce po­su­no­vat, ale pak jsem si vši­ml, že v mé řa­dě na­pra­vo ode mě zmi­ze­lo pět li­dí. Je­den ode­šel už bě­hem Na­ni­na UNBRE­AKABLE a dal­ší bě­hem če­ká­ní na en­co­re. To zna­me­na­lo, že jsme se moh­li všich­ni po­su­nout a v tu rá­nu jsem byl na tře­tím mís­tě od před­ní­ho pódia, ve vzdá­le­nos­ti ani ne pě­ti me­t­rů. O_____________________________O I WON THE GA­ME!!!

Moc si ne­pa­ma­tu­ji, o čem mlu­vi­li při en­co­re, pro­to­že jsem do­ká­zal mys­let jen na to, že za chví­li všich­ni při­jdou na před­ní pódi­um ^^‘

Ani­sa­ma 2011 The­me Song 「ra­in­bow」

kt­kr Všich­ni jdou na před­ní pódi­um. Já a li­di oko­lo mě pl­ní nad­še­ní. „NA­NA-CHA­A­A­A­A­A­A­A­AN!!“ Na­na se za­sta­vi­la pár řad pře­de mnou a kou­ka­la a má­va­la pří­mo před se­be ._. Když už jsem mys­lel, že mo­je šan­ce jsou nu­lo­vé a že se za chvil­ku oto­čí a pů­jde na dal­ší kraj ob­del­ní­ko­vé­ho pódia, oto­či­la se a šla na roh! Na roh, u kte­ré­ho by­la přes­ně mo­je řa­da! „NA­NA-CHA­A­A­A­A­A­A­A­AN!!“ OMG Mi­se oč­ní kon­takt spl­ně­na! Na­na se na mě usmá­la!!! Chtěl bych zde opo­no­vat te­o­rii, jež ří­ká, že pří­jem­né chví­le se zda­jí být straš­ně krát­ké a ne­pří­jem­né zas na­o­pak del­ší než ve sku­teč­nos­ti jsou. Můj oč­ní kon­takt s Na­nou mohl tr­vat tak tři sekun­dy, ale měl jsem po­cit, ja­ko by byl ne­ko­neč­ný… De­fib­ri­lá­tor!!
Byl jsem do­ce­la úspěš­ný v na­va­zo­vá­ní oč­ních kon­tak­tů, prav­dě­po­dob­ně pro­to, že jsem ja­ko ci­zi­nec vy­ční­val XD Ja­ko dal­ší zá­počty jsem si mohl při­psat Itou Ka­na­ko, Miya­na Ma­mo­ru (Ma­mo­ru, ty se máš usmí­vat na dív­ky, ne na mě! XD) a asi i Ma­on. Co víc říct, Ka­ni­ny no­hy by­ly sexy. Úsměv Ri­ny-chan je ne­sku­teč­ně rozkoš­ný. Hoc­chan… na­vždy 17-le­tá dív­ka XD (mi­mo­cho­dem, vče­ra, 20.9., mě­la Hoc­chan své již osm­nác­té se­dm­nác­té na­ro­ze­ni­ny XD I ta­dy te­dy: „Hoc­chan, všech­no nej­lep­ší!“

A to byl ko­nec. Na ob­ra­zov­ce se ob­je­vi­lo: „see you next year!! (na­vi­dě­nou příští rok!!) Ani­me­lo Sum­mer Li­ve 2012“ Po po­sled­ní, kdo­ví­ko­li­ká­té vl­ně po­tles­ku se po­stup­ně jed­not­li­vé blo­ky za­ča­ly ode­bí­rat smě­rem k vý­cho­du.

Mo­je top 3 z dru­hé­ho dne? Na­na, RO-KYU-BU!, Hoc­chan, Ma­on, Mi­na­mi, Ka­la­fi­na, PHAN­TASM, Itou Ka­na­ko, Miya­no Ma­mo­ru. Po­čkat, to nejsou tři, to jsou tři na dru­hou XD

Drob­né za­jí­ma­vos­ti na zá­věr, kro­mě JAM PRO­JECT, kte­ří by­li v se­zna­mu vy­stu­pu­jí­cích pro oba dny, se na prv­ním i na dru­hém dni ob­je­vi­la ješ­tě Na­na a sat. Za oba dny či­nil po­čet ná­vštěv­ní­ků cca 53500 li­dí, z nichž je řa­da za­po­čí­tá­na dva­krát, ne­boť při­šla na oba dny. Na pódiu se vy­stří­da­lo 32 zpě­va­ček, zpě­vá­ků, ka­pel či usku­pe­ní a za­zně­lo 87 růz­ných pís­ni­ček ať už v pl­né či zkrá­ce­né po­do­bě. Do­hro­ma­dy zhru­ba 9 ho­din a 20 mi­nut zá­ba­vy.