Prv­ní z dou­fej­me sé­rie re­por­tů z mé ces­ty do Ja­pon­ska je zde. Prav­dě­po­dob­ně ta­ké je­den z dvou nejdel­ších. O po­sled­ním srp­no­vém ví­ken­du jsem šel na nej­vět­ší ani­son (ani­me son­gs – ani­me pís­nič­ky) kon­cert na svě­tě zva­ný Ani­me­lo Sum­mer Li­ve, ne­bo zkrá­ce­ně Ani­sa­ma. Jed­ná se o dvou­den­ní ak­ci se sed­mi­le­tou his­to­rií, na kte­ré vy­stu­pu­jí ty nej­zná­měj­ší a nej­žha­věj­ší po­sta­vy ani­son scé­ny. Pů­vod­ně jsem měl lís­tek pou­ze na dru­hý den, ale dí­ky své­mu bed­li­vé­mu sle­do­vá­ní auk­cí na Ya­hoo se mi na­ko­nec po­da­ři­lo se­hnat lís­tek i na den prv­ní s vel­mi sluš­ným po­mě­rem ce­na/mís­to.

Co je nej­dů­le­ži­těj­ší věc, když jde­te na kon­cert? Co ne­smí­te za­po­me­nout do­ma? Ří­ká­te lís­tek? Špat­ně! K če­mu vám bu­de lís­tek, když se vy­dá­te na bo­jiš­tě ne­oz­bro­je­ni? Nej­dů­le­ži­těj­ší jsou tzv. cya­lu­mes, plas­to­vé tyč­ky na­pl­ně­né di­fe­ny­lo­xa­lá­tem, flu­o­rescent­ním bar­vi­vem a pe­ro­xi­dem vo­dí­ku, kte­ré při pro­lo­me­ní vnitř­ní am­pul­ky a smí­chá­ní slou­če­nin sví­tí. Pro­dá­va­jí se v růz­ných bar­vách a zpě­vá­ci a zpě­vač­ky, ale i ně­kte­ré jed­not­li­vé pís­nič­ky, ma­jí svo­ji bar­vu, kte­ré bys­te se mě­li při kon­cer­tě dr­žet. Pro­to po­tře­bu­je­te cya­lu­mes růz­ných ba­rev. Kla­sic­ké vy­dr­ží sví­tit ně­ko­lik ho­din, ale ul­tra ver­ze, in­ten­ziv­ně­ji sví­tí­cí, vám vy­dr­ží jen 5-15 mi­nut. Nej­krat­ší do­bu vy­dr­ží tzv. ul­tra­o­ran­žo­vá a věz­te, že těch bu­de­te po­tře­bo­vat dost. A po­kud si je bu­de­te chtít kou­pit v před­ve­čer ta­ko­vé­ho vel­ké­ho kon­cer­tu ja­ko je Ani­sa­ma, tak prav­dě­po­dob­ně na­jde­te ako­rát prázd­né sto­ja­ny.

Ani­sa­ma se od roku 2008, kdy se sta­la dvou­den­ní ak­cí, ko­ná v jed­né z nej­vět­ších hal v Ja­pon­sku, v Sai­ta­ma Su­per Are­na, což je asi půl ho­di­ny ces­ty vla­kem z Aki­ha­ba­ry. Ně­kte­ří li­dé tam vy­rá­ží už vel­mi br­zy rá­no, aby se ne­sta­lo, že jim ně­ja­ké zbo­ží, na kte­ré mě­li zá­lusk, vy­pro­da­jí, ale zas to­lik spě­chat pod­le mě člo­věk ne­mu­sí. Prv­ní den jsem při­jel asi až v 1 ho­di­nu od­po­led­ne a kou­pil jsem si ofi­ci­ál­ní mod­ré trič­ko, mod­rou ruč­ní­ko­šá­lu a ofi­ci­ál­ní Ani­sa­ma 2011 bro­žu­ru. Je prav­da, že dost vě­cí již by­lo vy­pro­da­ných. Ve dvě se za­ča­lo vpouš­tět do ha­ly a po­kud nejste s ně­ja­kou sku­pin­kou přá­tel či ne­chce­te ob­chá­zet lo­kál­ní ob­cho­dy, je pří­jem­něj­ší če­kat vevnitř. Na­víc si tam mů­že­te po­řád­ně při­pra­vit va­še zbra­ně (čti cya­lu­mes) a na vel­kých ob­ra­zov­kách pouš­tí růz­né re­kla­my, upou­táv­ky a tak po­dob­ně. Při vstu­pu řek­ne­te, že u se­be ne­má­te di­gi­tál­ní fo­to­a­pa­rát, a ote­vře­te tu kap­su ba­to­hu, v kte­ré oprav­du ne­ní XD Vevnitř je sa­mo­zřej­mě za­ká­zá­no po­ři­zo­vat ja­ký­ko­liv zá­znam a jste na to upo­zorňová­ni do­sta­teč­ně na to, aby vám to zů­sta­lo v pa­mě­ti. Mi­mo­cho­dem, všem vře­le do­po­ru­ču­ji Wa­fuu Chic­ken Kat­su San­dwich z ja­pon­ské­ho KFC. Kéž by se ně­co ta­ko­vé­ho pro­dá­va­lo i u nás.

Ve čty­ři ho­di­ny od­po­led­ne kon­cert od­star­to­val a ha­la za­ča­la vřít.

Ta­mu­ra Yuka­ri & Chi­ha­ra Mi­no­ri – (med­ley) Fre­e­dom Dre­a­mer ~ Wa­ku­sei no Ren­dezvous
Za­há­je­ní jak se da­lo če­kat v po­dá­ní Yuka­rin a Mi­no­rin. Bez­vad­ný du­et na za­čá­tek, kte­rý po­řád­ně roz­prou­dil at­mo­sfé­ru ha­ly a za­ha­lil ji v rů­žo­vé a mod­ré bar­vě. Obě na so­bě mě­ly ša­ty své bar­vy, tzn. Yuka­rin rů­žo­vé a Mi­no­rin mod­ré.

May’n – Kin­dan no Eli­xir
May’n – Moshi­mo Ki­mi ga Ne­gau no Na­ra
May’n – Scar­let Ballet
May’n jsem po­va­žo­val za prů­měr­nou zpě­vač­ku, ale už jsem pár­krát sly­šel, že na­ži­vo je mno­hem lep­ší než na na­hráv­kách. Teď jsem měl mož­nost si po­tvr­dit, že je to prav­da a na­ži­vo je May’n skvě­lá. Je­jí hlas je čis­tý, jas­ný a má správ­nou, po­třeb­nou in­ten­zi­tu, tak­že se ne­ztra­tí v hud­bě ani vám ner­ve bu­bín­ky. Hlav­ně Scar­let Ballet, ope­ning z ani­me Hi­dan no Aria, jsem si je­jím ži­vým vy­stou­pe­ním za­mi­lo­val. Bo­hu­žel, na CD to­mu k do­ko­na­los­ti ně­co chy­bí.

UL­TRA-PRISM – Shinrya­ku no Susu­me☆
Ha­la se po čer­ve­né bar­vě za­li­la mod­rou a Sai­ta­ma Su­per Are­na se sta­la ter­čem in­va­ze v po­dá­ní dua UL­TRA-PRISM a je­jich ope­nin­gu z ani­me Shinrya­ku! Ika Musu­me. Netře­ba zmiňovat, že ce­lá ha­la vře­la de geso.

Na­na­mo­ri­chuu Gora­ku­bu – Yu­riy­u­ra­ra­ra­ra­y­u­ru­y­u­ri Dai­ji­ken
„Ak­ka­ri~n! Yu­ru Yu­ri za­čí­ná!“ Jed­na ener­gic­ká pís­nič­ka za dru­hou. Ač zpě­vu čtyř se­iy­uu před­sta­vu­jí­cích po­sta­vy z Klu­bu zá­ba­vy na Na­na­mo­ri střed­ní by se da­lo pár vě­cí vy­tknout, všich­ni si tuhle pís­nič­ku zna­me­ni­tě uži­li, což se da­lo dob­ře po­sou­dit množ­stvím oran­žo­vé­ho svět­la v ha­le. Po vy­stou­pe­ní nám řek­li, ať na raz dva tři všich­ni za­kři­čí „Ak­ka­ri~n!“ a tak se sta­lo. „Ak­ka­ri~n!“ v po­dá­ní ně­ja­kých 26500 li­dí se do­za­jis­ta za­psa­lo do his­to­rie ja­ko za­tím a mož­ná na­vždy nej­hla­si­těj­ším „Ak­ka­ri~n!“, co kdy kdo mohl sly­šet. Má­lem bych za­po­mněl, všech­ny čty­ři na so­bě sa­mo­zřej­mě mě­ly uni­for­mu z Na­na­mo­ri niž­ší střed­ní.

Idolm@ster – GO MY WAY!!
Idolm@ster – REA­DY!!
Ha­ru­ka, Chi­ha­ya, MI­KIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII a Taka­ne, ne­bo-li Na­ka­mu­ra Eri­ko, Imai Asa­mi, Ha­se­ga­wa Aki­ko a Ha­ra Yu­mi, před­sta­vi­tel­ky čtyř ze tři­nác­ti ido­lů z hry/man­gy/ani­me/dra­ma CD/hu­deb­ních CD THE iDOLM@STER. Při­šel čas vy­táh­nout ze­le­nou bar­vu (barva Mi­ki). Ve­li­ce po­pu­lár­ní sklad­ba GO MY WAY!! ná­sle­do­vá­na ope­nin­gem z ani­me REA­DY!! Dru­hou pís­nič­ku mám oprav­du rád a kvů­li kon­spi­ra­ci v Tower Re­cords jsem si sin­gle REA­DY!! do­kon­ce kou­pil ^^‘ (pla­kát Mi­ki, pla­kát Mi­ki, yay!!!) Vy­stou­pe­ní by­lo pří­jem­né a všech­ny čty­ři na so­bě mě­ly hezkou suk­ni du­ho­vých ba­rev, stej­nou kte­rou mě­ly i na ne­dáv­ném Idol­mas­ter kon­cer­tu.

Asou Natsu­ko – Eu­re­ka Ba­by
Asou Natsu­ko – (med­ley) Di­a­mond Star☆ ~ Mo­re-Mo­re LO­VERS!! ~ Per­fect Area Com­ple­te
Zpěv Asou Natsu­ko zas tak moc ne­mu­sím. Pís­nič­ky, slo­že­né Hya­da­i­nem, jsou to ale pěk­né a me­lo­dic­ké. Hlav­ně Per­fect Area Com­ple­te se mi lí­bí.

Hya­da­in fe­at. Sa­saka Sa­ya­ki – (med­ley) Hya­da­in no Ka­ka­ka­ta☆Ka­t­a­o­moi-C ~ Hya­da­in no Jou­jou­y­u­u­jou
Hya­da­in bez své Hya­da­ru­ko. Po­kud ná­ho­dou ži­je­te v do­mně­ní, že ope­nin­gy z Ni­chi­jou zpí­va­jí dvě oso­by, tak vás Hya­da­in už dlou­ho ta­há za nos. Hya­da­ru­ko, žen­ský hlas, kte­rý v pís­nič­kách sly­ší­te, je pou­ze au­dio tech­ni­kou upra­ve­ný Hya­da­i­nův hlas tak, aby zněl ja­ko hlas žen­ský. To na ži­vém vy­stou­pe­ní sa­mo­zřej­mě ne­by­lo mož­né, pro­to se o žen­ský hlas ten­to­krát po­sta­ra­la Sa­saka Sa­ya­ki, jež zpí­vá prv­ní en­ding Ni­chi­jou. Pa­rád­ní vy­stou­pe­ní pl­né ži­vo­ta.

Sa­saka Sa­ya­ki – Zzz!
Ni­chi­jou ED. Hod­ně li­dí oprav­du zzz bě­hem té­to pís­nič­ky. Já si­ce po­řád­ně po­slou­chal a vím, že se mi to do­ce­la lí­bi­lo, ale moc stop to na mně ne­ne­cha­lo, pro­to­že si z to­ho ne­do­ká­žu nic vy­ba­vit.

Fa­y­lan – Last vi­si­on for last
Fa­y­lan – Ra­sen, Arui wa Sei na­ru Yo­ku­bou
Prv­ní pís­nič­ka byl pa­rád­ní ope­ning z ani­me Hyak­ka Ry­ou­ran, ve kte­rém Fa­y­lan uka­zu­je, čím je­jí hlas vy­ni­ká, a to je sí­la a ener­gie pro­je­vu. Ul­tra­o­ran­žo­vé cya­lu­mes by­ly po­vin­nos­tí. Fa­y­lan na so­bě mě­la žlu­tý sexy ob­lek. Dru­há pís­nič­ka už ne­pat­ří k mým ob­lí­be­ným, hlav­ně pro­to, že se v ní před­nos­ti Fa­y­lan to­lik ne­u­plat­ní. Chy­bí jí „sí­la“ a to Fa­y­lan to­lik ne­se­dí.

ELI­SA – God On­ly Knows ~ Shu­useki Kai­ro no Yu­me Ta­bib­i­to
Nejéte­rič­těj­ší ze všech vy­stu­pu­jí­cích se ob­je­vi­la na pódiu. ELI­SA v čer­ve­ných, arab­sky vy­hlí­že­jí­cích ša­tech od­ha­lu­jí­cí břiš­ní par­tie. God On­ly Knows, je­jíž dru­hý akt je ope­nin­gem k ani­me Ka­mi No­mi zo Shi­ru Se­kai, je asi os­mi­mi­nu­to­vá, vel­mi za­jí­ma­vá sklad­ba o pě­ti čás­tech, na­va­zu­jí­cí na Shu­useki Kai­ro no Yu­me Ta­bib­i­to. By­lo to krás­né, po­ho­do­vé de­se­ti­mi­nu­to­vé vy­stou­pe­ní.

Okui Ma­sa­mi & Fa­y­lan & Asou Natsu­ko – Net­te­iya Gi­rls
Tuhle pís­nič­ku vů­bec ne­znám a vů­bec si ji ani ne­pa­ma­tu­ju.

BRE­A­KERZ – CLIM­BER­xC­LIM­BER
BRE­A­KERZ – Ever­las­ting Luv
Ka­pe­la, kte­rou jsem po­pr­vé sly­šel až na Ani­sa­mě. Ne­vě­děl jsem pro­to vů­bec, co můžu če­kat, tak­že pro mě je­jich vy­stou­pe­ní a schop­nost roz­prou­dit ce­lé pu­b­li­kum by­lo pří­jem­ným pře­kva­pe­ním. Hlav­ně lídr ka­pe­ly, zpě­vák Dai­go je po­řád­ný tý­pek. Po prv­ní pís­nič­ce za­čal svo­je MC tím, že pro nás má dů­le­ži­té ozná­me­ní, jímž by­lo to, že nám po­dě­ko­val, že jsme se ne­se­bra­li všich­ni při je­jich vy­stou­pe­ní a ne­šli na zá­chod. Pak při­šlo ně­co ne­če­ka­né­ho, za­hrá­li prv­ní slo­ku ze Za­n­ko­ku na Ten­shi no Thesis a zá­vě­reč­ná slo­va („shinwa ni na­re“) zpí­va­lo všech 26500 li­dí spo­leč­ně. ZnTnT v po­dá­ní BRE­A­KERZ by­la na­pros­to epic­ká zá­le­ži­tost a je ško­da, že to by­la jen jed­na slo­ka. Mys­lím, že na­pros­tá vět­ši­na pří­tom­ných by si přá­la ce­lou pís­nič­ku.

Dva­ce­ti­mi­nu­to­vá pauza. Na­štěs­tí jsem ne­po­tře­bo­val jít na zá­chod, tam mu­se­la být fron­ta ja­ko se tvo­ří na Co­mi­ke­tu na nej­žha­věj­ší vě­ci, tak jsem zů­stal na mís­tě a sle­do­val Shi­raishi Mi­no­ru­ho a Mil­ky Hol­mes se­iy­uu na ob­ra­zov­ce, kde uka­zo­va­li Ni­co Ni­co spe­ci­ál­ní Ani­sa­ma po­řad.

Na kon­ci pře­stáv­ky se na před­ním pódiu ob­je­vi­la čer­ná braš­na. Po­čkat, to mi ně­co ří­ká. Mám po­cit, že bych měl vě­dět, co to zna­me­ná… Aha!!

frip­Si­de – (med­ley) LE­VEL5-jud­ge­li­ght- ~ on­ly my rail­gun
kt­kr! Sai­ta­ma Su­per Are­na se pro­mě­ni­la v mo­ře oran­žo­vé bar­vy za zvu­ku vel­mi dob­ře zná­mých po­čá­teč­ních tak­tů ope­nin­gu z To Aru Ka­ga­ku no Rail­gun, LE­VEL5-jud­ge­li­ght-. Braš­na se ote­vře­la a z ní vy­le­zl ne je­jí ma­ji­tel, ale Magi Shin­ji z PV on­ly my rail­gun. Před­ve­dl ně­ko­lik ze svých tri­ků, a když pak za­ča­la dru­há sklad­ba on­ly my rail­gun, vy­stří­dal jej na pódiu ma­ji­tel braš­ny, Esper Itou. Ten mi­mo ji­né před­ve­dl svo­je zná­mé pras­ká­ní gu­mo­vé ru­ka­vi­ce na vlast­ní hla­vě po­mo­cí na­fu­ko­vá­ní no­sem. Nej­lep­ší na všem by­lo ovšem to, že Na­n­jo­I­no (vo­ka­list­ka Na­n­jou Yoshi­no) se ne­do­ká­za­la udr­žet a bě­hem zpí­vá­ní se ně­ko­li­krát do­ce­la hla­si­tě za­smá­la. To je tak roz­to­mi­lé~ Ne­smím za­po­me­nout, že stej­ně ja­ko mi­nu­lý rok by­ly na pódiu ta­neč­ni­ce v cospla­y­ích Mi­sa­ky a Ku­ro­ko z Rail­gun.
Na­n­jo­I­no si ne­cha­la na­růst vla­sy a moc jí to slu­še­lo. Všich­ni jí to bě­hem MC po­tvr­di­li. Na­n­jo­I­no se pak ze­pta­la, jest­li ví­me, co je dnes za den. Sat (člo­věk pro všech­no kro­mě zpí­vá­ní ve frip­Si­de) zku­sil od­po­vě­dět: „Ani­sa­ma?“ Jo, to ta­ky. Ale 27.​srpna byl den pre­mi­é­ry fil­mu Ha­ya­te no Go­to­ku, je­hož OP je od frip­Si­de. Na­n­jo­I­no se ze­pta­la, jest­li to už ně­kdo vi­děl, a oprav­du, do­ce­la dost li­dí se hlá­si­lo, že ano. Kdy to stih­li? Kaž­do­pád­ně, to, že při­šla řeč na Ha­ya­te­ho moh­lo zna­me­nat jen jed­nu věc…
frip­Si­de – Hea­ven is a Pla­ce on Earth
Pěk­ná pís­nič­ka, ale zda­le­ka ne to­lik ja­ko ope­nin­gy z Rail­gu­nu. Ne­má ta­ko­vou šťá­vu, což by­lo pa­tr­né i z to­ho, že vět­ši­na li­dí sah­la po mod­rých cya­lu­mes, včet­ně mě. Ul­tra­o­ran­žo­vých už jsem bě­hem prv­ní čás­ti vy­stou­pe­ní frip­Si­de spo­tře­bo­val dost ^^‘

Sa­sa­ki Isao – Uchuu Sen­kan Ya­ma­to
Sa­sa­ki Isao – Gin­ga Tet­su­dou 999
Taj­ný host při­chá­zí na scé­nu. Co­že? Sly­ším dob­ře? Je to to, co si mys­lím, že to je? Pís­nič­ka, kte­rou člo­věk se zá­jmem o ani­son ur­či­tě zná, i když ji ne­po­slou­chá. Ya­ma­to, a to do­kon­ce v ori­gi­nál­ním po­dá­ní le­gen­dy ani­son scé­ny Sa­sa­ki Isaa. Mu­sím říct, že jsem se bě­hem té­to pís­nič­ky, kte­rá je ur­či­tým sym­bo­lem na­dě­je pro Ja­pon­ce, cí­til tro­chu ne­pa­t­řič­ně ^^‘

Mi­zuki Ichi­rou – Ma­zin­ger Z
Mi­zuki Ichi­rou – Com­batt­ler V no The­me
Dal­ší le­gen­da, Mi­zuki Ichi­rou ali­as Ani­ki. Zpí­vá ani­me son­gy již 40 let.

Mo­mo­i­ro Clo­ver Z – Z Den­setsu Owa­ri­na­ki Ka­ku­mei
Muž­né le­gen­dy vy­stří­da­lo tro­chu mla­dé­ho dív­čí­ho je­ko­tu. Z prv­ní pís­nič­ky mě bo­le­ly uši, pro­to­že všech­ny do mi­k­ro­fo­nů řva­ly, jak to šlo. Je­di­né slo­vo jim ne­by­lo ro­zu­mět. Na zá­vě­reč­ných pár sekund se k nim při­dal Ani­ki. Že by kvů­li to­mu „Z“?
Mo­mo­i­ro Clo­ver Z – (med­ley) Mi­rai Hou­ru ~ Pin­ky Jo­nes
To už by­lo lep­ší. Hlav­ně dru­há část, en­ding z ani­me Yo­su­ga no So­ra, kte­rý se mi dost za­mlou­val při sle­do­vá­ní to­ho­to ani­me o tom, jak má vy­pa­dat správ­ný sou­ro­ze­nec­ký vztah. Hlav­ní plus by­lo, že už ne­řva­ly do mi­k­ro­fo­nů ja­ko na za­čát­ku.

Kageya­ma Hi­ro­no­bu & May’n – But­ter-Fly
Tuhle pís­nič­ku jsem ne­znal, ale May’n opět zpí­va­la pěk­ně.

Chi­ha­ra Mi­no­ri – De­fecti­on
Chi­ha­ra Mi­no­ri – Pla­net Pa­t­rol
Chi­ha­ra Mi­no­ri – TER­MI­NA­TED
Zpěv Mi­no­rin, s vý­jim­kou dvou pís­ni­ček, mi pros­tě ně­jak ne­sed­ne. Nic to se mnou ne­dě­lá. Ne­vím proč a ne­vím, jest­li se to dá ně­jak lé­čit. Hlas má pěk­ný a čis­tý, toť prav­da. Teď už je ale čas při­pra­vit si své ul­tra­rů­žo­vé, pro­to­že…

Ta­mu­ra Yuka­ri – Be­au­ti­ful Amu­let
…Hi­me je ta­dy! En­ding z Na­no­hy Stri­kerS, stej­ně ja­ko všech­ny ostat­ní pís­nič­ky z Na­no­hy pro mě srd­co­vá zá­le­ži­tost. Yuka­rin na so­bě mě­la rozkoš­ný svět­le mod­rý ob­le­ček. Při MC se Yuka­rin zmí­ni­la, že když šla na pódi­um, má­lem si za­po­mně­la vzít mi­k­ro­fon. Re­ak­ce pu­b­li­ka by­la ví­ce než po­zi­tiv­ní ^^ Ta­ké mlu­vi­la o tom, že při je­jích pís­nič­kách je ce­lá ha­la vždy za­ha­le­na v rů­žo­vé bar­vě, za­tím­co při vy­stou­pe­ních ji­ných uměl­ců krás­ně hra­je nej­růz­něj­ší­mi barva­mi, sko­ro ja­ko du­ha. Po­tom řek­la, jak těž­ko se vy­mýš­lí MC na Ra­in­bow (du­hu) XD
Dal­ší byl ope­ning z nad­chá­ze­jí­cí­ho pod­zim­ní­ho ani­me C3. Yuka­rin řek­la, že sin­gl bu­de stát asi 1300 je­nů (ano, to ví­me, stej­ně ja­ko vět­ši­na sin­g­lů bez bo­nu­so­vé­ho DVD), tak ať si ho ne­za­po­me­ne­me kou­pit. Yuka­rin je skvě­lá ^^
Ta­mu­ra Yuka­ri – En­dless Sto­ry
Do­ce­la pěk­ná pís­nič­ka. Tě­ším se, až ji usly­ším v ani­me. Stej­ně ja­ko se tě­ším na Yuka­rin v hlav­ní ro­li.
Ta­mu­ra Yuka­ri – LO­VE ME NOW!
Jed­na z řa­dy ex­trém­ně ve­se­lých pís­ni­ček Yuka­rin. Per­fekt­ní.

JAM PRO­JECT – MA­XON
JAM PRO­JECT – VIC­TO­RY
JAM PRO­JECT – Rocks
JAM PRO­JECT, ta­dy sil­ně za­o­stá­vám. Všich­ni u to­ho pro­pa­da­jí v ex­tá­zi a já ty pís­nič­ky kloud­ně ne­znám. Měl bych s tím ně­co udě­lat. JAM PRO­JECT umí po­řád­ně roz­prou­dit pu­b­li­kum. Při MC mlu­vi­li o tom, že po­řá­da­li ma­lý kon­cert v jed­nom z měst po­sti­že­ných břez­no­vou ka­ta­stro­fou, pro­to­že je­den z čle­nů JAM PRO­JECT, En­dou, z jed­no­ho z po­sti­že­ných měst po­chá­zí. Ně­kte­ří z míst­ních jim prý řek­li, „Pů­jde­me na Ani­sa­mu, tak na nás po­čkej­te.“ A oprav­du jsem sly­šel ně­ko­ho kus za mnou vo­lat, že při­šel (od­tam­tud).
JAM PRO­JECT fe­at. Mi­zuki Na­na – (med­ley) GONG ~ SKILL
Prv­ní po­lo­vi­na byl spo­leč­ný sbo­ro­vý zpěv. Při za­čát­ku dru­hé pís­nič­ky ozná­mi­li pří­chod spe­ci­ál­ní­ho hos­ta a tím ne­byl ni­kdo ji­ný než… No to mi ho te­da vy­n­dej!!! Ne! Ješ­tě ne! Na to ješ­tě nejsem při­pra­ve­ný! NA­NA­A­A­A­A­A­A­A­AA!!!! Moc to­ho ne­na­zpí­va­la a spíš jen ská­ka­la a kři­če­la ja­ko všich­ni ostat­ní, „I can fly! You can fly! We can fly! Mot­to mot­to!“ Kaž­do­pád­ně by­la v tu rá­nu ta­hle pís­nič­ka mno­hem víc sexy ^^

Če­ká­ní na pří­da­vek, Ani­sa­ma 2011 the­me song v po­dá­ní všech účin­ku­jí­cích. Ne­ob­je­vi­li se všich­ni. Taj­ní hos­té (Na­na, Ani­ki, Sa­sa­ki) a mám po­cit, že i ně­kte­ří dal­ší, chy­bě­li.

Ani­sa­ma 2011 The­me Song 「ra­in­bow」
Te­nhle the­me song te­dy váž­ně ne­mu­sím. Ne­ní špat­ný, ale nic se mi na něm ex­tra ne­lí­bí. Ze zá­vě­reč­né­ho MC sto­jí za zmín­ku En­dou­ův údaj­ný pot do­je­tí a ta­ké to, že hned ně­ko­lik li­dí se ne­cha­lo ovliv­nit pří­tom­nos­tí UL­TRA-PRISM a na zá­věr vě­ty při­da­li catch­pra­se Ika Musu­me, „de geso“. Jme­no­vi­tě na­pří­klad sat a ELI­SA.

Pět ho­din hud­by, s dva­ce­ti­mi­nu­to­vou pře­stáv­kou, by­lo u kon­ce. Kdy­bych měl vy­brat tři vy­stou­pe­ní, kte­ré se mi nej­ví­ce lí­bi­ly, tak to bu­dou Yuka­rin, frip­Si­de a May’n.

Na ces­tě ven z ha­ly smě­rem na ná­dra­ží jsem se roz­ho­dl za­sta­vit se v Go­od Smi­le Com­pa­ny stán­ku na le­do­vou tříšť Whi­te Rock Sho­o­ter. Ale když jsem se za­řa­dil do fron­ty, tak mi byl ně­ja­ký led na­jed­nou ukra­de­ný, pro­to­že jsem u stán­ku zpo­zo­ro­val zná­mou tvář šéfa GSC, Aki Taka­no­ri­ho. Po­prosil jsem ho o pod­pis a ne­chal jsem se s ním vy­fo­tit u kartóno­vé Ma­do­ky v ži­vot­ní ve­li­kos­ti. Pod­pis jsem ulo­vil ta­ké od Nen­do­ro­na, tvůr­ce fi­gu­rek, kte­rý se tro­chu di­vil, že po něm ně­kdo chce pod­pis XD Ješ­tě, že jsem měl tu ofi­ci­ál­ní Ani­sa­ma bro­žu­ru, pro­to­že ne­vím, kam ji­nam bych si ne­chal ty pod­pi­sy dát. Měl jsem mož­nost si s pa­nem Akim chvi­lič­ku po­po­ví­dat a můžu po­tvr­dit, že je to vel­mi sym­pa­tic­ký člo­věk, kte­rý dě­lá, co ho ba­ví, a ba­ví ho, co dě­lá, a to je při­ná­šet li­dem „go­od smi­le“. Ji­ný­mi slo­vy, vnést li­dem ra­dost do ži­vo­ta.

To je pro prv­ní den vše a ná­sle­do­vat bu­de, snad br­zy, den dru­hý.