Ži­je­me v do­bě trž­ní­ho hos­po­dář­ství se vše­mi po­zi­ti­vy i ne­ga­ti­vy s tím spo­je­ný­mi. S lep­ším sys­té­mem pro­za­tím ni­kdo ne­při­šel a snad jen kro­mě KL­DR si to všich­ni uvě­do­mu­jí. K to­mu­to sys­té­mu po­sta­ve­ném na po­ptáv­ce a na­bíd­ce čím dál ne­od­mys­li­tel­ně­ji pat­ří re­kla­ma. Ani ota­ku prů­my­sl při­ro­ze­ně ne­ní žád­nou vý­jim­kou. Zce­la běž­ně se se­tká­vá­me i s re­kla­mou vlo­že­nou pří­mo do ani­me ne­bo man­gy. Ať se už jed­ná o nej­růz­něj­ší pře­smyč­ky v ná­zvech vý­rob­ků a slu­žeb, obec­ně zná­mé de­sig­ny či o zce­la oká­za­lou re­kla­mu, ja­kou ne­dáv­no před­ved­la na­pří­klad ja­pon­ská au­to­mo­bil­ka Suba­ru.

Aby těch ota­ku au­to­mo­bi­lek ne­by­lo má­lo, tak v Toy­o­tě si na­neštěs­tí všimli me­zi­ná­rod­ně ros­tou­cí po­pu­la­ri­ty Vo­ca­loi­da 01, Hat­su­ne Mi­ku. A z ně­ja­ké­ho zá­had­né­ho dů­vo­du do­sta­li ná­pad na­kou­pit na ni prá­va a po­u­žít Mi­ku ja­ko re­kla­mu pro svo­ji no­vou Co­rollu. To by sa­mo o so­bě asi ne­by­lo tak hroz­né a po­kud by se za­mě­ři­li vý­hrad­ně na ja­pon­ský trh, tak vě­řím to­mu, že by dost mož­ná sla­vi­li úspěch. Je­nomže v Toy­o­tě si řek­li „NE. Pů­jde­me s tím na trh v USA!“. Těž­ko říct proč, snad k to­mu­to roz­hod­nu­tí při­spěl v té do­bě se blí­ží­cí kon­cert Mi­kupo­lis na Ani­me Ex­po v Los An­ge­les. Ale ani to by ješ­tě ne­by­lo úpl­ně nej­hor­ší, po­kud by tu­to re­klam­ní kam­paň po­ja­li s po­věst­nou ja­pon­skou pre­ciz­nos­tí. Ale v mar­ke­tingu Toy­o­ty si zno­vu řek­li „NE. Když ji­ný trh, tak mu při­způ­so­bí­me i Mi­ku!“. A od  té do­by se tra­du­je mar­ke­tingo­vý fail s Hat­su­ne Mi­ku v hlav­ní ro­li, do kte­ré­ho au­to­mo­bil­ka bo­hu­žel za­bře­dá­vá čím dál ví­ce.

Tak­to vy­pa­dal je­jich úpl­ně prv­ní vý­tvor v té­to kam­pa­ni. Upřím­ně ře­če­no mi při­po­mí­ná spí­še po­zván­ku na tra­ves­ti show. Na in­ter­ne­tu se sa­mo­zřej­mě zved­la ci­tel­ná vl­na ota­ku ne­vo­le, kte­rou v Toy­o­tě oči­vid­ně za­re­gis­tro­va­li, ne­boť ne­dlou­ho po­té při­šli s no­vou ver­zí…

Ano, je to o ně­co mé­ně pří­šer­né, ale stá­le do­sti straš­né. Proč Mi­ku vů­bec mě­ni­li? Proč ji ne­moh­li ne­chat tak, jak ji všich­ni zná­me? Pro­to­že v Ame­ri­ce pod­le nich chá­pou 2D po­sta­vy je­di­ně v ja­kém­si Disney sty­lu? Meh.

A ja­ko za­tím po­sled­ní třeš­nič­ku na dor­tu v po­dá­ní Toy­o­ty ta­dy má­me sla­bo­my­sl­ný re­klam­ní spot, ze kte­ré­ho sna­ha být co mož­ná nej­ví­ce ame­ric­ký opět od­ka­pá­vá v kaž­dič­ké je­ho vte­ři­ně.

Pří­mo se na­ský­tá otáz­ka, co přes­ně si v Toy­o­tě od té­to kam­pa­ně sli­bu­jí. Po­kud si mys­lí, že ota­ku/fa­nouš­ci Hat­su­ne Mi­ku v USA (ne­bo kde­ko­liv jin­de) si dí­ky té­to je­jí ka­ri­ka­tu­ře za­čnou ku­po­vat vo­zy Toy­o­ta, tak pod­le mé­ho šláp­li ve­d­le. I kdy­by k to­mu na­krás­ně do­šlo, tak ten­to seg­ment je na­to­lik za­ne­dba­tel­ný, že cí­le­ní na něj se ve vý­sled­ku pros­tě ne­mů­že vy­pla­tit. Po­kud se do­mní­va­jí, že Mi­ku je již na­to­lik zná­má a ob­lí­be­ná, že si za­čnou ví­ce ku­po­vat Co­rolly i li­dé bez zájmu o ota­ku kul­tu­ru, tak jsou ve­d­le snad ješ­tě ví­ce.

A co si o tom mys­lí­te vy?