9. 3., na den Hatsune Miku, se v Tokiu konal druhý narozeninový koncert této virtuální zpěvačky, pojmenovaný Mikupa. Že se bude koncert konat vás už s dostatečným předstihem informoval Miroku a já teď přináším zprávy o tom, jak akce probíhala. Kdo scénu sleduje, asi se už na jiných webech dočetl, že akce byla zklamání. Takový je převládající názor mezi zahraničním i domácím japonským publikem, ale já se ho pokusím trochu vyvrátit. Zklamaní jsou totiž především ti, co koncert sledovali živě na streamu NicoNico Douga nebo později z ripů na YouTube a podobně. Podle atmosféry přímo v centru akce, v hale Zepp poblíž Comiketové svatyně Tokyo Big Sight si dovolím tvrdit, že akce byla naopak velmi úspěšná.

Samozřejmě pár nepovedených rozhodnutí jde asi organizátorům jen těžko odpustit, takže začnu s nimi. Hlavní zklamání byla nepřítomnost Miku v podobě hologramu, jak všichni čekali. Na předchozí akci byla Miku promítána na průhlednou stěnu a působila jako realistický hologram. Tentokrát tančila Miku před publikem promítaná klasicky dvojrozměrně na černé plátno. Samozřejmě se hodně lidí na 3D Miku těšilo a tohle je zklamalo, ale zase je pravda, že jde o koncert. Ten by neměl stát jen na zajímavých efektech. Promítací technika jako taková vůbec špatná nebyla a Miku vypadala skutečně krásně. Kdo byl v zadní půlce sálu si podle mě ani nemohl hned všimnout, že není 3D. Rozhodnutí změnit způsob promítání oficiálně padlo prý proto, že průsvitná Miku byla špatně vidět ze zadních částí sálu.

Předtím	Potom

Druhou velkou vadou byla podle mě volba místa. Sál byl víceméně rovný a Miku na pódiu, které bylo celkem nízko. Nejsem zrovna nejmenšího vzrůstu, ale přesto jsem ji odhadem víc než půlku koncertu téměř neviděl. Některé drobné japonky výšky cca kategorie Konata nemohly vidět vůbec nic. A poslední z větších vad byla 30-ti minutová přestávka uprostřed. To byla skutečně zrada. Miku nejdříve publikum řádně nažhavila a když byla zrovna atmosféra hustá, že by se dala krájet, tak organizátoři ohlásili půlhodinovou pauzu. Co měli diváci během té půlhodiny dělat, to mi zůstává záhadou, protože sál byl tělo na tělo, takže na záchod se stejně dojít nedalo a na pódiu se dělo jen to, že byl stále dokola promítán jeden reklamní spot.

A teď k těm dobrým částem. Kdo na to koukal na obrazovce, ten může mrmlat jak chce, ale atmosféra přímo na místě byla úžasná. Nejdříve díváky překvapily dva songy od neznámé seiyuu. (Říkám neznámé proto, že ji bohužel před vystoupením nikdo nepředstavil a během něj nebyla přes svůj drobný vzrůst téměř vidět. Později se představila jako Mai Aizawa.) Samotný začátek koncertu Miku byl pojat s humorem chytlavým songem Ievan Polkka a potom už začalo samotné představení. Slyšel jsem hodně špatných komentářů na kapelu, která Miku doprovázela, ale lidem v hale to asi stejně bylo jedno. Hlasitost koncertu odvařila veškeré zbytky hudebního sluchu, co jsem ještě mel, během prvních pěti minut a potom už jsem si jen užíval. Výběr skladeb možná trochu pokulhával a často Miku zpívala jen pestré směsi známých songů, ale v kompozici už stejně nic nepřekoná chybu ve formě oné dlouhé přestávky. Modely a pohyby postav, alespoň v těch částech, které jsem dokázal zahlédnout, byly bez chyby. Jsem zvědavý, jak moc byly ve skutečnosti detailní, ale to se dozvíme asi až z blízkých záběrů na DVD či BD. Z pohledu z prostředku sálu ale působily výtečně.

Kdybych měl vybrat tři nejlepší momenty, tak rozhodně prvním bude Musunde Hiraite Rasetsu to Mukuro. Miku si tuto skladbu odtančila s vějířem v ruce a šatech, které trochu připomínaly moderní variaci na téma oblečků miko. Během představení byla atmosféra hustá, že by se v ní dalo pomalu plavat, a Miku vypadala, jako že si v tom bezostyšně libuje. Když plný sál spontánně reagoval na její laškovné pobídnutí vějířem a začal opakovat refrén, tak bylo okamžitě jasné, kdo tomu tady šéfuje. Druhý skvělý moment byl ve druhé polovině, kdy uprostřed skladby Miku vyrostly andělská křídla a začala se vznášet kousek nad pódiem. Na tuto část jsem se schválně zkusil podívat znovu na YouTube, ale nedá se to srovnávat. Doufám, že alespoň BD nabídne podobný zážitek. Abych to už nenatahoval, tak do třetice bych vybral druhý přídavek, na začátku kterého se Miku dojetím rozbrečela. Tohle se někomu z organizátorů povedlo.

Celkově to asi nejlépe shrnul jeden komentář na 2chanu: „První Miku koncert nabídl 50-ti násobek zábavy za cenu lístku. Ten druhý už jen 5-ti násobek.“ Je pravda, že to mohlo být ještě o dost lepší, ale i tak to byl velmi povedený koncert. Organizačnímu týmu nejspíše chyběli ti lidé, kteří po rozepřích s 5pb minulý rok odešli. Podle informací z kuloárů to byli právě oni, kdo tak tvrdošíjně dbali na kvalitu, až z prvního Mikupa udělali legendu. Že teď druhý koncert ve stínu této legendy vypadá o něco hůř, s tím se asi muselo tak trochu počítat.