Jak si nej­spí­še vět­ši­na li­dí už stih­la všim­nout, 29., 30. a 31. pro­sin­ce se nám ode­hrál dal­ší Co­mi­ket. Po­řa­do­vým čís­lem 79 se už po­ma­lu blí­ží k ju­bi­lej­ní 80, kte­rá nás če­ká v létě. Zkrá­ce­ně te­dy C79. A za­tím­co nej­spí­še žha­ví­te torren­ty pl­né dou­ji­nů s onou ma­gic­kou zkrat­kou C79 v zá­hla­ví, při­šel ta­ké čas na ně­ja­ký ten krát­ký re­port. Jed­ná se pře­ce­jen o tu nej­vět­ší ak­ci v ota­ku ko­mu­ni­tě vů­bec a ne­ztra­tit o ní ně­ko­liv slov by byl hřích. Ko­na­ta se roz­hod­la, že když už do to­ho jít, tak po­řád­ně, a vy­sla­la te­dy rov­nou na mís­to dva re­dak­to­ry, aby vám při­nes­li zprá­vy čer­stvé, křu­pa­vé a z prv­ní ru­ky. A ta­ky aby pro se­be na­kou­pi­li spous­tu dou­ji… pod­kla­dů pro dal­ší prá­ci.

Zřej­mě se ješ­tě do­čká­te re­por­tu od Si­mi­ka, ale za­tím­co se on zo­ta­vu­je z pro­ži­té­ho šo­ku na­lo­že­ný v on­se­nu kde­si na Ho­kai­du (své klet­by smě­řuj­te tam), tak sem ho­dím ně­ja­ké spí­še stro­hé in­for­ma­ce z mo­jí stra­ny. Nejdří­ve bych za­čal tím, co se od mi­nu­lých Co­mi­ke­tů ne­li­ši­lo. Opět by­la ob­rov­ská ná­vštěv­nost. Prv­ní a dru­hý den při­šlo shod­ně zhru­ba 160 000 ná­vštěv­ní­ků, tře­tí den po­tom přes 200 000. Zá­ro­veň tře­tí den pro­dá­va­lo své dou­ji­ny a ji­né vý­tvo­ry ve třech ha­lách zhru­ba 11 500 stán­ků. Opět se na­šli li­dé, kte­ří se ne­hod­la­li smí­řit se špat­nou po­zi­cí v řa­dě a roz­hod­li se před Co­mi­ke­tem na mís­tě rov­nou pře­no­co­vat. Přes­to­že je to pro­ti pra­vi­dlům Co­mi­ke­tu a kdo to zku­sí tak ris­ku­je pro­blémy s or­ga­ni­zá­to­ry, přes mra­zi­vou noc (kdo by to u zim­ní­ho Co­mi­ke­tu če­kal) a přes nut­nost po­stá­vat a po­se­dá­vat tam až do de­se­ti rá­no, kdy Co­mi­ket za­čí­ná, se prv­ní den roz­hod­lo tak­to no­co­vat od­ha­dem 7000 li­dí. Tře­tí den se je­jich po­čet zhru­ba zdvoj­ná­so­bil.

Tra­dič­ně bláz­ni­vě vy­pa­da­la sa­mo­zřej­mě i si­tu­a­ce ko­lem (a uvnitř) prv­ní­ho ran­ní­ho vla­ku. Ja­ko zá­zra­kem na­tě­še­ný dav ni­ko­ho ne­ušla­pal a po­kud je mi zná­mo tak ani nic ne­z­de­mo­lo­val. Si­tu­a­ce uvnitř vla­ku by­la si­ce už dost na hra­ně, ale přes­to­že se tam ota­ku na­pre­so­va­li tak těs­ně, až byl pro­blém se na­dech­nout, ni­kdo ne­omdlel. Ně­ko­lik li­dí prý ale zko­la­bo­va­lo poz­dě­ji ve fron­tě, což je ale už běž­ná zá­le­ži­tost, kte­rá se ob­je­ví na kaž­dém Co­mi­ke­tu. Já to od­ne­sl pou­ze se zra­ně­ním ko­le­na, kte­ré od té do­by du­ho­vě mě­ní bar­vy a pro­tes­tu­je cho­dit do scho­dů. Ale co bych ne­u­dě­lal, abych vám ne­při­ne­sl zprá­vy pří­mo z mís­ta či­nu.

Dá­le se ne­změ­ni­lo mís­to ko­ná­ní ak­ce ani množ­ství a slo­že­ní účast­ní­cích se ci­rc­lů. Co­mi­ket se opět ko­nal v to­kij­ském Ari­a­ke, v ha­le To­kyo Big Si­ght. To je dob­rá zprá­va, pro­to­že po hum­bu­ku ko­lem úpra­vy měst­ské vy­hláš­ky o zdra­vém vý­vo­ji mlá­de­že byl osud Co­mi­ke­tu tro­chu ne­jis­tý. Dal­ší dob­rá zprá­va je ta, že už by­lo ohlá­še­no, že i Co­mi­ket 80 se bu­de ko­nat v To­kiu. Jest­li bu­de tře­ba ně­ja­ká úpra­va pro­dá­va­né­ho „sor­ti­men­tu“ ne­bo za­ve­de­ní ji­ných ome­ze­ní, to se za­tím ne­ví.

Co se změ­ni­lo, by­lo pře­de­vším cho­vá­ní účast­ní­ků. Ná­vštěv­ní­cí se stá­va­jí rok od roku čím dál agre­siv­něj­ší. Pro­chá­zet vý­chod­ní­mi ha­la­mi bě­hem ran­ní špič­ky už za­čí­ná být po­ma­lu ne­bez­peč­né. Zís­ká­ní vysně­ných dou­ji­nů se pod­ři­zu­je zce­la vše, včet­ně mo­rál­ky a zá­klad­ní­ho re­spek­tu k ostat­ním. Po­kro­či­lo to už tak da­le­ko, že se do­kon­ce zhor­šu­je i pro­stře­dí me­zi cospla­ye­ry, kte­ří ta­ké ma­jí na Co­mi­ke­tu své mís­to. Kvů­li to­mu bu­dou od příš­tě pro cosplay, pře­de­vším te­dy fo­to­gra­fo­vá­ní cospla­ye­rů, pla­tit no­vá pra­vi­dla (za­tím ne­zve­řej­ně­na) a po­kud se si­tu­a­ce ne­zlep­ší, hro­zí zde ab­so­lut­ní zá­kaz fo­to­gra­fo­vá­ní na Co­mi­ke­tu, včet­ně cosplay ob­las­tí. (Zá­kaz mo­men­tál­ně pla­tí pou­ze pro všech­ny vnitř­ní pro­sto­ry ak­ce.) Pro nás by zá­kaz zna­me­nal jen ome­ze­ní do­dáv­ky cosplay ga­le­rií, ale pro Co­mi­ket by to by­la ne­po­chyb­ně vel­ká zme­na at­mo­sfé­ry smě­rem k hor­ší­mu.

Změ­ni­ly se ta­ké fron­ty před fi­rem­ní­mi stán­ky. Ač­ko­liv se to zdá už po­ma­lu ne­mož­né, jsou ješ­tě del­ší, než dří­ve. Nej­vět­ším hi­tem po­sled­ních dvou Co­mi­ke­tů je jed­no­znač­ně Na­no­ha. Na ni se ten­to­krát stá­la fron­ta za dva ro­hy, do­lů po scho­dech a ješ­tě ko­lem do­ko­la ce­lé­ho pro­sto­ru pro cosplay. Ten­to po­pis asi li­dem, kte­ří za­tím Co­mi­ket ne­na­vští­vi­li, moc ne­řek­ne, ale smut­ným fak­tem, kte­rý z to­ho ply­ne, je, že zís­kat ně­kte­ré li­mi­to­va­né edi­ce před­mě­tů z fi­rem­ních stán­ků je už de­fak­to ne­mož­né bez účas­ti „na lís­tek“ (tj. ja­ko člen pu­b­li­ku­jí­cí­ho ci­rclu) ne­bo přespá­ní ve fron­tě přes noc a tím te­dy po­ru­še­ním pra­vi­del ak­ce.

A ja­ko můj pro­za­tím po­sled­ní bod v tom­to ospa­lém sta­vu stá­le se ne­ho­jí­cí co­mi­ke­to­vé úna­vy, je zlep­še­ní o in­for­mo­vá­ní o ak­ci. Ja­pon­ská te­le­vi­ze nejen, že na­tá­če­la pří­mo na mís­tě a sním­ky od­vy­sí­la­la hned při ran­ní show, ale vy­sla­la na mís­to do­kon­ce vr­tu­l­ník, aby za­chy­til fron­ty z pta­čí per­spek­ti­vy. Tře­tí den se na Co­mi­ke­tu do­kon­ce ob­je­vi­la ame­ric­ká sta­ni­ce CNN a to­či­la roz­ho­vo­ry s cospla­ye­ry. Jest­li nám ten Co­mi­ket me­zi­tím ne­zru­ší tak tře­ba ješ­tě jed­nou bu­de me­zi­ná­rod­ně slav­ný.

Ná­sle­du­je ma­lá ga­le­rie. Fot­ky cospla­yů ten­to­krát ne­bu­dou, pro­to­že jsem si ne­vy­žá­dal svo­le­ní ani od cospla­ye­rů ani od or­ga­ni­zá­to­rů, kte­ré je ob­vykle pro zve­řejňová­ní ma­te­ri­á­lů z Co­mi­ke­tu po­tře­ba. Když vi­dím, kam ve­de zhro­šu­jí­cí se si­tu­a­ce ko­lem fo­to­gra­fo­vá­ní cospla­ye na Co­mi­ke­tu, tak se tě­mi­to pra­vi­dly ra­dě­ji bu­du ří­dit.