K už dost pro­pra­né kau­ze s Ya­nou To­bo­so (au­tor­ka Ku­roshitsu­ji) a je­jím dlou­hým a do­sti ne­ná­vist­ným člán­kem na blo­gu o pi­rá­tech, sta­ho­vá­ní ani­me a chudá­cích hla­do­vě­jí­cích au­to­rech se vče­ra při­dal ješ­tě au­tor Ble­ache, kte­rý se pro změ­nu roz­jel na Twit­te­ru a ta­ky ště­kal ko­lem se­be jak vztek­lý pes. Co se to po­sled­ní do­bou dě­je? Je to tím re­kord­ním ved­rem, kte­ré vče­ra roz­pá­li­lo To­kio na 38 stupňů a nej­spí­še při­smah­lo i moz­ky na­šich au­to­rů?

Ale po­po­řa­dě. Si­ce už to mož­ná ně­kte­ří čet­li tře­ba ta­dy ne­bo na ANN (po­pří­pa­dě v ori­gi­ná­le zde), ale přes­to lehce zre­ka­pi­tu­lu­ji hlav­ní bo­dy. Ya­na To­bo­so, au­tor­ka Ku­roshitsu­ji man­gy a ani­me (a jen to­ho, nic ji­né­ho za­tím ne­vy­plo­di­la, ale­spoň ne nic, o čem bych vě­děl) se na svém blo­gu 15.8. roz­je­la a za­ča­la si stě­žo­vat na „fa­nouš­ky“, kte­ří sta­hu­jí je­jí man­gu a ani­me ne­le­gál­ně on­li­ne. Hlav­ní bo­dy je­jí­ho člán­ku by­ly:

• Sledovat Kuroshitsuji anime jinde, než na stránkách, které mají k vysílání licenci, je absolutně nelegální
• Mangu lze číst legálně pouze v tištěné verzi, vydávané Square Enix v Japonsku, vše ostatní je nezákoné
• Už mě štvou „fanoušci“, kteří mi píšou dopisy ve stylu „Stáhla jsem si Kuroshitsuji na zahraničních stránkách, je to prima anime“
• Nelegálním stahováním kradete tvůrcům jídlo ze stolu. Chcete, abychom umřeli hlady?
• Abychom mohli tvořit anime a mangu, potřebujeme příjmy z vysílání, DVD, mangy a goods

Ne­ní to kom­plet­ní vý­čet, ale pro před­sta­vu to sta­čí. Co se ale do za­hra­nič­ních pře­kla­dů na San­ka­ku a ANN moc ne­do­sta­lo by­lo, jak čas­to au­tor­ka zmiňuje „za­hra­nič­ní sta­ho­va­cí ser­ve­ry“. Ja­ko­by i v Ja­pon­sku ne­e­xis­to­va­ly sys­témy na sdí­le­ní dat. I když je je­jí člá­nek za­mě­ře­ný pře­váž­ně na ja­pon­ské fa­nouš­ky, ne­můžu se zba­vit po­ci­tu, že se sna­ží na­vézt i do těch za­hra­nič­ních.

Sa­mo­zřej­mě, že ne­hod­lám ni­jak ob­ha­jo­vat ne­le­gál­ní ší­ře­ní ani­me ani man­gy. Ne­hle­dě na to, jak se mi ne­lí­bí je­jí tón ani způ­sob, jak to ří­ká, má bez dis­ku­ze prav­du v tom, že je to ne­mo­rál­ní a ne­le­gál­ní a dě­lat by se to po­kud mož­no ne­mě­lo. A už vů­bec by se tím člo­věk ne­měl chlu­bit sa­mot­né­mu au­to­ro­vi. Je ale v je­jím člán­ku a v je­jích ar­gu­men­tech ně­ko­lik bo­dů, kte­ré mi zve­da­jí ža­lu­dek.

Za pr­vé je to je­jí až hys­te­ric­ky pře­hna­ná hy­per­bo­la se smr­tí hla­dy. Pojď­me tro­chu po­čí­tat. Ya­na To­bo­so je vel­mi zná­má a dob­ře pro­dá­va­ná au­tor­ka. Za rok 2009 se pro­da­lo jen v Ja­pon­sku je­jích mang z řa­dy Ku­roshitsu­ji cel­kem 2,169,658 vý­tis­ků (na­jde­te jin­de i ji­ná čís­la, ale to na ANN jsou vět­ši­nou jen hod­no­ty pro je­den vo­lu­me a to na Wi­ki je za půl roku, ne za ce­lý). Při ce­ně 590 ye­nů za vý­tisk to dě­lá cca 1,280 mi­liónů ye­nu. Pro ty s hor­ší před­sta­vi­vos­tí to je je­den a čtvrt mi­li­ar­dy ye­nů, to je asi čtvrt mi­li­ar­dy ko­run zis­ku. Prů­měr­ný plat že­ny me­zi 25-29 le­ty v Ja­pon­sku je ně­co pod 3 mi­li­o­ny ye­nů (údaj z roku 2005). Si­ce au­to­ři man­gy bý­va­jí ob­vykle pod prů­mě­rem, ale do­přejme jí lu­xus. 3 mi­li­o­ny ye­nů to je od oka 0.25% ze zis­ku, co za ten rok udě­la­la. Jest­li chu­din­ka sleč­na To­bo­so ne­má na mis­ku rý­že, mys­lím, že dřív, než za­čně na­dá­vat svým fa­nouškům, mě­la by jít a tro­chu si pro­mlu­vit se svým vy­da­va­te­lem. Ano, mů­že­te na­mít­nout, že na man­ze ne­dě­lá sa­ma a že je po­tře­ba pla­tit mno­ho dal­ších li­dí. Ale na to bych za­se já kon­tro­val tím, že ta­dy po­čí­tá­me jen man­gu a jen tan­kou­bo­ny. Kdy­by se ně­kdo tak děs­ně nu­dil a spo­čí­tal cel­ko­vé vý­děl­ky všech CD, DVD, mang v ča­so­pi­sech, vy­sí­lá­ní ani­me, pří­jmy z li­cen­cí na vše­mož­né go­ods, vsa­dil bych bo­ty (a to mám teď no­vé, pěk­né), že do­jde k po­dob­ně za­jí­ma­vým čís­lům.

Je­jí ne pří­liš ne­ná­pad­né na­ráž­ky na za­hra­ni­čí se mi ta­ky pří­čí. Jde-li jí sku­teč­ně jen o ten zisk, jak tvr­dí, tak ano, je­jí stíž­nos­ti, po­kud by by­ly smě­řo­va­né na USA, Fran­cii a Ně­mec­ko, kde se je­jí man­ga pro­dá­vá, by by­ly po­cho­pi­tel­né. Co jí ale va­dí na zbyt­ku svě­ta, to ne­po­cho­pím. Vez­mě­me dvě smyš­le­né ze­mě. Jed­na se bu­de jme­no­vat To­bosá­nie a vše v ní bu­de pro­bí­hat tak, jak si pa­ní au­tor­ka pře­je. Ne­ní to Ja­pon­sko, man­ga se tam ofi­ci­ál­ně ne­pro­dá­vá a ni­kdo ze zá­ko­ny do­dr­žu­jí­cích oby­va­tel ji tu­díž nečte. Je­jí zis­ky z To­bosá­nie jsou 0 ye­nů a ani o yen víc. Dru­há ze­mě, řek­ně­me tře­ba Mo­rav­ské krá­lov­ství, by na tom by­la po­dob­ně – je­jí man­ga se tam ne­pro­dá­vá, ne­ní to totiž Ja­pon­sko. Ale jsou tam zlí, ška­re­dí pi­rá­tí, kte­ří ji čtou on­li­ne. Jak vel­ké fi­nanč­ní ztrá­ty ji ti­to pi­rá­ti způ­so­bí opro­ti je­jí ide­ál­ní To­bosá­nii? Žád­né. Spí­še na­o­pak. I kdy­by se jen je­den z ti­sí­ce pi­rá­tů zbláz­nil dost na to, aby si je­jí man­gu ob­jed­nal až z Ja­pon­ska, by­la by se zis­kem v plu­su. Sa­mo­zřej­mě by pi­rá­ti z Mo­rav­ské­ho krá­lov­ství po­ru­šo­va­li zá­kon a cho­va­li se ne­mo­rál­ně, o tom ne­ní žád­ná. Ale pa­ní au­tor­ce o to pře­ce nejde. Ona chce zisk, kus žvan­ce do pu­sy a no­vou ka­bel­ku od Vu­it­to­na.

Au­tor Ble­ache, Ku­bo­ti­te, se roz­jel za­se na tro­chu ji­nou no­tu. Už mu do­šla tr­pě­li­vost s lid­mi, co kri­ti­zu­jí je­ho man­gu a všem ta­ko­vým rý­pa­lům přes Twit­ter vzká­zal, že jest­li do­ká­žou na­kres­lit lep­ší man­gu, než on, tak ať za­čnou. A jest­li ne­u­mí ani kres­lit ani psát pří­běhy, ani ne­chtě­jí nic dě­lat a jen kri­ti­zu­jí, tak ať za­le­zou ně­kam do ro­hu a pře­sta­nou otra­vo­vat. Po­stů na­psal na Twit­ter ješ­tě ví­ce, ale když vi­dím, jak se ten­to člá­nek roz­ros­tl, tak už ho ta­dy ne­bu­du moc ro­ze­bí­rat. Ce­lou afér­ku uza­vřel po­měr­ně smír­ným „když se vám to ne­lí­bí, tak to nečtě­te“, což ta­ky vět­ši­na je­ho od­půr­ců už dáv­no dě­lá. Stej­ně si ale ne­od­pus­tím jed­no rýpnu­tí do lo­gi­ky je­ho prv­ní­ho ar­gu­men­tu – ne­mu­sím být vy­u­če­ný ku­chař, abych po­znal, že jsou na ta­lí­ři hov­na.

Pro­za­tím jsem to dal do zvlášt­ní ka­te­go­rie, ale jak by se vám lí­bil ob­čas po­dob­ný, del­ší a tro­chu po­le­mic­ký člá­nek? Na­piš­tě do ko­men­tá­řů, jest­li to by­lo tl;dr ne­bo na­o­pak ale­spoň tro­chu čti­vé.