Recenze pátého svazku Útoku titánů

titany05Útok titánů je svým způsobem velice zvláštní manga a není divu, že otaku komunitu rozděluje na skupinu lidí, kteří sérii milují, a ty, kteří ji vidí jako jednoduchý patos pro puberťáky bez větší hloubky založený na rádoby šokujícím zabíjení postav. Kam nás v této problematice posouvá pátý svazek?

Jestli něco v novém svazku zaslouží vyzdvihnout, pak je to úvodní kapitola, která čtenáře na pár stránek zavede pryč od hrdinů příběhu. Vypráví o opuštěné přeživší z výzkumného oddílu za hradbami na území titánů. Její setkání s titánem má úctyhodnou gradaci, atmosféru, je napínavé a všeho všudy je toto intermezzo dle mého názoru doposud nejlepším momentem v celé sérii, který navíc dodává další důležitý střípek k doposud nekompletní mozaice o původu titánů.

Poté se děj vrací k Erenovi a ostatním, jak jsme již zvyklí. Navazuje tam, kde se posledně skončilo, a Eren se tak dostává před soud, ve kterém nejde o nic menšího než o jeho holý život. Jedná se tedy o to, jestli lze jeho schopnost přeměnit se v titána použít jako zbraň, nebo jestli je pouhou zrůdou a nepřítelem a měl by tak být bez milosti popraven. Scéna sice není tak napínavá, jak by být mohla, ale čtenář v ní rozhodně dostává širší náhled na chod a stav společnosti světa lidí za zdí. Názorové rozdíly, rozhodnutí hnaná strachem, manipulace, vliv náboženství. Tuhá atmosféra a napětí konečně nepanují jenom při setkání s titány a nejspíš se nám tu rozehrává do budoucna snad důležitá dějová linka, která by mohla ohrožovat přežití lidstva více než jeho „přirození nepřátelé“. Erenova závěrečná obhajoba sice je s ohledem na stres pochopitelná, ale úplně ve scéně nefungovala. Alespoň tak ale dal příležitost Levimu k tak trochu benkeiovskému cool momentu.

Následuje menší protahovačka s vedlejšími postavami, které se rozhodují, do jakého oddílu armády se přidat. Mnohem větší pozornost si ale zaslouží velitelka Hange, která je jakousi variací na šílenou vědkyni. Více než její výzkum titánů by ale určitě byl zajímavější výzkum obsahu její hlavy. Ovšem nejde si ji nezamilovat. Je sice jednoduše řečeno šáhlá, ale rozhodně si lze představit, že byste takového člověka opravdu mohli někde potkat. A klidní byste nebyli.

Na konci knihy si na své přijdou i milovníci akce. Ač po akční stránce byl Útok titánů doposud dost plochý, ne zrovna záživný a vlastně akce nebyla ani kresebně dostatečně uspokojivá, tentokrát se jedná o dobře zvládnutou a zajímavou chuťovku.

Útok titánů kráčí opět kupředu. Od ne úplně charismatického masakru, který si snažil vydobýt popularitu na akci a snaze šokovat, se série posouvá k celkem solidnímu dramatu. Do síně slávy světové literatury se Útok titánu rozhodně nemá šanci dostat, ale jako dramatická mýdlová opera namočená v krvavé lázni si rozhodně zaslouží uznání pohodového čtení. Nelze se ovšem ubránit pocitu, že by to šlo ještě lépe a snad autor v budoucnu využije potenciál tohoto světa a postav naplno.

A poznámka na závěr: titáni tentokrát opravdu stáli za to. Ve svazku jich najdete šest a bezpochyby si knihu kradou pro sebe. Autor se v nich očividně vyžívá. Šíleněji působí už jen velitelka Hange.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkujeme titánskému nakladatelství Crew.

Zanechte komentář