České maid café po roce

Je tomu něco málo přes rok, co v Brně začala fungovat první česká maid kavárna, a bezmála rok, co jsem z její návštěvy sepsal menší report. Tenkrát mi někteří jeho čtenáři vyčítali, že jsem příliš chválil, byl málo objektivní a že jsem vůbec celou návštěvu měl podniknout raději inkognito. Shodou okolností jsem v minulém týdnu maid café navštívil podruhé, a přestože jsem to v plánu původně neměl, rozhodl jsem se sepsat svoje současné dojmy z tohoto podniku. Předesílám, že chválit příliš nebudu. Dle mého skromného názoru totiž není za co.

Moje druhá návštěva proběhla v naprostém utajení, takže padla možnost, že by mi maidky jakkoliv nadržovaly. Díky podstatně kratšímu sestřihu jsem neměl obavy ani z toho, že by mne některá z nich mohla poznat. Společnost mi navíc dělal někdejší spolužák ze střední školy, kterému jsem slíbil, že mu ukážu kavárnu, v jaké určitě ještě nebyl.

Do maid café jsem dorazil něco po druhé hodině. Uvnitř bylo asi osm zákazníků, které obsluhovala jedna maidka. Druhá, jak jsem později zaregistroval, seděla u jednoho ze stolů v civilu. Při vstupu jsem si ani nebyl jistý, zda mne obsluhující maidka vůbec pozdravila, přestože si mne očividně všimla. Nějaký náznak tam sice byl, nicméně oproti první návštěvě, kdy mne ta samá uctivě vítala a šla mi vstříc, to byl rozdíl značný. No nic, posadili jsme se k jednomu ze stolů a brzy nám byly doneseny obligátní teplé ručníčky následované sklenicemi vody a menu. Při servírování vody jsem také poprvé a naposledy od maidky slyšel oslovení pane. A to jsem ještě musel napínat uši, jelikož to řekla prakticky šeptem.

Oproti stavu před rokem doznalo prostředí kavárny určitých změn. Z mého pohledu k horšímu. Zbytečně přibylo světla a ubylo moe atributů. Rovněž přibylo míst k sezení. Pokud jsem si dobře všiml, tak z koutku s karaoke zmizelo DDR a naopak se v něm objevila dvě křesla. Radikální změnou prošlo také menu kavárny, a to zejména po vzhledové stránce. Ani tuto změnu ovšem nehodnotím jako pozitivní. Současné menu je defaultně v salátovém vydání, připadalo mi nepřehledné a podstatně méně roztomilé než to původní. Sortiment byl rozšířen o různé alkoholické nápoje (mezi jinými i ohřívané saké), nabídka japonských čajů by měla být v přípravě.

Objednané skořicové cappucino a pro mne klasické dvě deci bílého nicméně nezklamaly. Po značce vína jsem sice nepátral, ale chuťově mi přesně sedlo, stejně jako masivnější sklenice, v níž bylo podáváno. U cappucina mne akorát trochu zamrzelo, že mi maidka již nenabídla skořicový obrázek na kopec pěny. Kamarád si svoje latté taktéž pochvaloval.

Z prostředí maid café nyní na chvíli odskočím na jeho web. Ten před rokem chyběl, přičemž do jisté míry jej zastupoval FB účet a později i blog diskutabilní kvality. V současnosti kavárna vlastní stránky sice má, ale pochválit je bohužel nemohu. Kromě kontaktů a neaktualizované fotogalerie nemají prakticky žádnou informativní hodnotu. Především netuším, proč na webu kavárny chybí její aktuální menu. Stejně tak nechápu, z jakého důvodu je informačně bohatší profil na Facebooku najednou neveřejný, takže se na něj nelze dostat bez přihlášení. U restauračního zařízení usilujícího o zákazníky se jedná o celkem zásadní chybu.

Ale zpátky do kavárny… O pár desítek minut později jsem si všiml další novinky, jež ostatně byla avizována už při mojí první návštěvě. Tou novinkou byl butler, který se objevil na place. Tedy nic pro mne. Musím ovšem podotknout, že kdyby měl na sobě smoking, tak by vypadal méně jako obyčejný číšník a více jako skutečný sluha. V maid café již nechybí ani WiFi připojení k netu, které jsem ovšem netestoval. Zato jsem otestoval zapečené toasty Brie (sýr, ořechy, rozinky), které musím pochválit. Znovu jsem ale čekal, že mi maidka na ně nabídne kečupový obrázek, nebo nějaký iniciativně vytvoří sama. Marně. Je mi jasné, že by to jistě nebyl problém, kdybych si sám řekl, nicméně takhle by to fungovat přece nemělo.

Přímo se mi teď nabízí srovnání se dvěma japonskými maid kavárnami v Akihabaře, které jsem měl možnost letos navštívit. V prvním případě se jednalo o The Granvania, což je spíše hospůdka s maid cosplay, nicméně tamější servírky byly jedním slovem skvělé. V druhém případě naopak šlo o celkem ortodoxní maid café Cure Maid, kde obsluhují maidky v poctivých viktoriánských kostýmech se sukní až na zem (a možná ještě dál), tudíž nějakého moe moe kyun si tam skutečně neužijete. Na druhou stranu toto café je vyhlášené povedenými anime eventy, takže nenechává nikoho na pochybách, že je určeno hlavně pro otaku. Oba tyto podniky momentálně stavím daleko před tuzemskou obdobu v Brně. Možná si teď říkáte „To se mu to shazuje česká kavárna v porovnání s profesionálními japonskými.“. Není tomu tak. Ještě do minulého týdne jsem české maidky hodnotil velmi kladně a byl jsem rád, že i v tom našem zapadákově můžeme mít kvalitní maid café.

Měli jsme ještě nějaké plány v centru, takže někdy po čtvrté nadešel čas zaplatit. Moje snaha navázat oční kontakt s obsluhující maidkou skončila neúspěšně, pročež jsme šli k pultu. Dosti mne překvapilo, když jsem viděl, že maidka počítá naši útratu na kalkulačce a peníze vrací z jakési krabice. Roztomilé a zároveň až děsivě neprofesionální. Každopádně je to zvláštní, neboť mám zafixováno, že před necelým rokem jsem obdržel vytisknutý účet. Placení se tentokráte obešlo bez koláčků štěstí a nemohl jsem se zbavit dojmu, že kdybych při odchodu nepozdravil jako první, tak bych se musel obejít i bez toho pozdravu. Alespoň ty ceny se stále drží v rozumných mezích.

Co říci závěrem? Mám z toho všeho pocit, že české maid café se momentálně nachází v jakémsi rozpolceném stavu, kdy neví, zda chce být spíše obyčejnou kavárnou či skutečnou maid kavárnou. Můj kamarád byl spokojený a říkal, že tam někdy vezme svoji drahou polovičku. Nedivím se mu. Není to otaku. Já coby otaku jsem naopak byl poněkud zklamaný. Kvalitních kaváren jsou všude mraky, ta maid je u nás jedna. A jestliže se v ní význam tohoto slova scvrkne pouze do názvu a maidkovských kostýmů, tak je něco zkrátka špatně.

Zanechte komentář